„Máš všechno? Nebude ti zima? Udrží tě ta vesta? Buď opatrnej!“ vykřikuje maminka za zrzavým klukem, který pádluje od břehu. Jestli jste viděli klip Českého svazu kanoistů, možná jste ocenili promyšlený marketing a zamysleli se i nad sebou. Nepřebíráte za své děti odpovědnost až příliš?
Můj nejmladší už je stejně velký jako já, za rok na mě bude zaručeně koukat shora. Roste z něj chlap, který má v hlavě věci srovnané a nepodléhá módním trendům. Naopak z nich má spíš legraci, stejně jako jeho parta kamarádů. A tak doma nemusíme bohudíky řešit ani moderní drogy z trafiky, ani každý půlrok novou genderovou identitu.
Žije pro sport, neustále si i doma trénuje karate (naštěstí ne na mně). Hlídá si bílkoviny, posiluje… Prostě ne, není to křehká skleníková květinka, o kterou by se maminka musela třást strachy. A co myslíte? Každé ráno koukám z okna, jestli si vzal čepici, protože venku pořád ještě není zas takový hic. Při odjezdu na víkend ho přemlouvám, ať si vezme teplejší boty, i když vím, že chce chodit jen v teniskách s bublinou pod patou. Když jde z nádraží, vyzvedávám ho autem, protože už je přece tma!
Zajde s batohem na nákup, dojede autobusem, kam je potřeba, a nezhroutí se, když se ztratí v davu a má vybitý mobil. Když dáme desetiletému dítěti volné ruce, budeme možná překvapené, co dokáže.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
