Bylo mi 26 let, bydlela jsem u mámy v bytě 2+1 a hledala si práci. Neustále mě ale ponižovala a hledala cosi špatného, až jsem to nevydržela a párkrát jí řekla, že s ní nesouhlasím, a to byl kámen úrazu. Mladší sestra stála při mně. Válčily jsme spolu proti ní, starší sestra byla s matkou.
Naštěstí jsem potkala svého současného manžela, odstěhovala se k němu a brzy jsem otěhotněla. V té době přišla do jiného stavu i má starší sestra.
Matka se o mně nezajímala, veškerý kontakt jsem musela dělat já. Nezeptala se, jak se mi daří a co nového u doktora. Přitom starší sestru by na rukou nosila a navštěvovala ji častěji, i když už byla těhotná podruhé, a i když já bydlím ve stejném městě jako máma a sestra devět kilometrů od nás.
Ani můj syn mámu nezměnil
Pak se mi narodilo miminko a matka, protože dělá v nemocnici, za mnou a malým na návštěvu přišla. Kolikrát pak za námi přijela domů po návratu z porodnice, dokážu spočítat na prstech jedné ruky a to jsou synovi už tři roky.
Mladší sestra mě často navštěvovala. Je jako já, taky řekne svůj názor a nejednou jsem musela vysvětlovat různá nedorozumění. Nabrečela jsem se až až, omlouvala se, i přesto, že moje úmysly byly čisté a ze všemi jsem jednala na rovinu. Jenomže matka místo toho, aby konflikty řešila se mnou, probírala je s jinými a se mnou se vůbec nebavila.
Díky tomu, že mám auto i řidičák, navštěvovala jsem matku i starší sestru. Ale máma například mou rodinu, narozdíl od sestřiny, na své narozeniny nepozvala.
Dcera přes sms
Vyvrcholilo to na předminulé Vánoce. Do té doby jsme se každý rok scházeli jako normální rodiny na první nebo druhý svátek, ale předloni (i vloni) matka pozvala jen starší sestru. Nás až v lednu esemeskou vyzvala, ať si dojedeme pro dárky pro malého. První rok jsme tam pro dárky dojeli, ale vloni jsem řekla: "a dost". Jenže máma dodnes nebyla schopna přivézt malému kolo, které mu koupila. Dodnes ho má ve sklepě a zřejmě ho už dostane sestra pro dceru.
Letos v červnu jsem se vdala. I přes to všechno jsem mámu pozvala na svatbu. Nepřišla. Nevolá a ignoruje mě i mého syna. Abych jí nekřivdila, občas pošle SMS, naposledy na můj svátek, ale synovi nepopřála ani k narozeninám.
Díky manželovi jsem to zvládla, mám svou rodinu a budu se snažit být dobrá máma a nedělat takové rozdíly mezi sourozenci. Přesto bych vztahy se svou původní rodinou ráda nějak vyřešila a nejenom kvůli tomu, že jsou Vánoce. Vždyť je to pořád moje máma. Jenže pokud jedna strana chce a druhá ne...
