Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Poprvé jsem se vdávala v necelých dvaceti za svou první lásku. Marek byl stejně starý jako já. Chodili jsme spolu od patnácti a naše svatba byla tak trochu natruc našim rodičům. Neustále jsme slýchali, že jsme ještě moc mladí na vážný vztah, že si máme raději užívat a ne se vázat na svého prvního kluka, první holku.
Moje máma mi to říkala pomalu denně. Prý si zkazím život, když se hned usadím, ona by mohla vyprávět. Je fakt, že se vdávala hned po maturitě, čekala totiž moji sestru. Pak jsem se narodila já a po dalších pěti letech bráchové dvojčata. Sice ničeho nelituje, ale kdyby se prý mohla vrátit zpátky, pořídila by si rodinu nejdřív ve třiceti.
První svatba ve dvaceti
Což o to, my jsme s Markem děti taky chtěli až za hodně dlouho. Kvůli založení rodiny jsme se brát nechtěli, nás jen lákala představa, že budeme muž a žena, že budeme patřit jeden druhému. Nakonec jsme se tedy vzali, svatba byla krásná a naši rodiče se s ní taky smířili.
Bydleli jsme u Markovy babičky, potřebovala, aby se o ni někdo staral a měla jen pro sebe dost velký byt. Zemřela asi rok po naší svatbě, a byt tak zůstal jen nám. První roky byly skvělé, jenže pak jsem otěhotněla. Já se na dítě těšila, Marek ne. Nakonec se s tím smířil, a když se zjistilo, že to bude kluk, byl dokonce nadšený. To mu ale vydrželo jen pár týdnů po synově narození. Mimino nebylo nic pro něj, chodil pozdě domů, buď se zdržel v práci, nebo šel za kamarády na pivo. Starost o dítě tak byla jen na mně. Po dvou letech jsem otěhotněla znovu. Opět se nám narodil syn a já už byla definitivně na všechno kolem dětí i domácnosti sama.
Marek o syny vyloženě ztratil zájem. Prý neví, co s nimi, nebaví ho se kolem nich motat. Prý až budou velcí, tak pak se jim bude věnovat, teď jsou to mrňata a patří k mámě. Nedá se říci, že by je úplně ignoroval, občas si s nimi pohrál, ale brzy ho to přestalo bavit. Taky mi sem tam pomohl, když jsem potřebovala, aby je zabavil, ale vždycky se jednalo jen o krátkou dobu. Když jsem potřebovala pohlídat, abych si mohla něco zařídit, pomáhaly babičky.
Zůstala jsem sama s dětmi
Naučila jsem se tak spoléhat jen sama na sebe. S Markem jsme se jeden druhému postupně odcizili, žili jsme si každý svůj život. A když jsem zjistila, že je mi nevěrný, byla to poslední kapka. Podala jsem žádost o rozvod a odstěhovala se k rodičům. Naštěstí už v domě bydleli sami, sestra i bráchové se odstěhovali a já tam tak měla dvě místnosti jen pro sebe a syny. Po Markovi se mi ale stýskalo, přeci jen jsme spolu prožili hodně let, byl můj první kluk, měli jsme velké sny a plány. Nedokázala jsem to jen tak přejít. Ale když jsem viděla, že kluci jsou bez něj spokojenější, je jim dobře se mnou i s babičkou a dědou, Marka jsem vypustila. On o nás nestál, o kluky se vůbec nezajímal, jen mi posílal peníze.
O žádný nový vztah jsem nestála. Bylo mi třicet, poznala jsem jen jednoho muže a bála jsem se, že bych mohla opět narazit a zažít další zklamání. Jenže pak jsem se seznámila s otcem spolužačky mého staršího syna. Potkali jsme se v družině, když jsme si přišli pro děti. Od prvního okamžiku mi byl sympatický, zapovídali jsme se, pak šli ještě společně s dětmi na hřiště. Opět jsme se potkali asi po 14 dnech a opět strávili s dětmi společnou hodinku. To už měl s sebou i druhé dítě, syna stejně starého, jako je můj mladší syn. I já byla s oběma kluky. Naše děti si rozuměly a my taky. Požádal mě o telefon, jestli by mi mohl někdy zavolat.
Pár měsíců jsme se oťukávali. Vyprávěl mi o svém manželství, Jiří je také rozvedený. Jeho žena si našla jiného, na pár měsíců od rodiny odešla. On zůstal s dětmi sám, po pár měsících se vrátila, snažili se dát dohromady, ale neklapalo jim to. Rozvedli se, a i když usiloval dostat děti do své péče, nakonec je má bývalá žena. On se jim ale snaží věnovat co nejvíce. Vídá je každých 14 dní na víkend a občas i v týdnu. Je to skvělý táta a mě občas zamrzelo, že moji kluci takového nemají.
Druhá svatba s fajn tátou
S Jirkou jsme si hodně rozuměli a po necelém roce mě požádal o ruku. Souhlasila jsem, moji kluci si ho oblíbili, on je, i já měla hezký vztah s jeho dětmi. Vlastně i děti si navzájem rozumějí. Tak jsme se vzali, odešla jsem od rodičů, Jiří prodal svůj byt, vzali jsme si hypotéku a koupili velký byt pro naši velkou rodinu.
Všechno by tak mohlo být zalité sluncem, kdyby nebylo Jirkovy ženy. Není schopná dodržovat domluvy ohledně dětí. Já jsem přesvědčená, že to dělá naschvál, manžel ji občas hájí, že to nemá jednoduché, je sama a pracuje na směny, ale myslím, že ve skrytu duše si o ní taky myslí, že nám chce jen dělat problémy. Máme pevně dané víkendy a prázdninové termíny, kdy jsou děti s ní a kdy s námi. Dřív s tím prý nebyl problém, ale od té doby, co jsme s Jiřím spolu, se ona snaží všechno překopávat a nejčastěji na poslední chvíli. Buď si vymyslí, že zrovna nemůže mít děti ona, že musí někde být, tak je máme my, nebo přesně naopak, když mají být s námi, ona den předtím zavolá, že jede s dětmi na víkend ke kamarádce na chatu. A manžel místo aby si dupnul, že takhle ne, tak se vždycky jejím rozmarům podřídí.
O jarních prázdninách jsme měli domluvené hory, jen manžel a já s dětmi. Jeho děti měly být s mámou. Pár dní předtím nám ale dala vědět, že si musíme vzít děti my, protože něco má, ani se nenamáhala říct co. Což o to, mohly jet s námi na hory, jenže v penzionu, kde jsme měli bydlet, už nebylo místo. nakonec to dopadlo tak, že manžel s námi nejel a zůstal se svým dětmi doma. Naštvalo mě to, říkala jsem mu, že jí má prostě říct, že má smůlu, ať si to zařídí, on má už jiné plány. Ale on ne, on se vždycky podřídí jejím naschválům.
Pro mě poslední kapkou jsou letošní prázdniny. Měli jsme za 14 dní všichni společně odjet na dovolenou do Chorvatska. Jiří má domluvené velké auto, pobyt je zaplacený. Jenže včera nám ex zavolala, že jí je líto, ale děti s námi v ten termín prostě jet nemohou, prý si je berou jejich babička s dědou a s ostatními vnoučaty od syna na chalupu. Manžel se jí snažil vysvětlit, že máme už zaplacenou dovolenou, že s babičkou můžou jet jindy, ale ona mu na to řekla, že se nedá nic dělat. A on to opět nechal být.
Lenka
Názor odbornice: Jak situaci vnímá Jiří?
Vážená Lenko! Popisujete trable svého muže s jeho bývalou ženou. Vnímáte jako naschvál rušení či změny termínů ohledně Jiřího dětí, které vlastně narušují i vaše plány. Sladit program velké rodiny s dětmi obou partnerů z jejich předchozích vztahů nebývá jednoduché. Vyžaduje to ideálně spolupráci všech zúčastněných stran (a že jich není zrovna málo).
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Máte dojem, že Jiřího exmanželka viditelně nedodržuje dohodnutý harmonogram. Zajímalo by mne, jak celou věc vnímá Jiří. On je zde jedním z hlavních aktérů, zatímco vy máte spíš pasivní roli (jakkoliv se můžete cítit a zřejmě i cítíte jednáním Jiřího exmanželky nepříjemně zasahována). Měl by to tedy být Jiří, kdo bude iniciovat jakékoliv rozhovory s matkou svých dětí, cítí-li, že jsou třeba. Nedaří-li se podle názoru Jiřího dohody s jeho exmanželkou ohledně péče o děti dodržovat, měl by o tom před ní mluvit nahlas.
Je rovněž na místě, aby se rodiče čas od času ujistili, zda dohodnuté termíny ve střídání péče o děti stále platí a vyhovují, či zda je na čase dohodnout aktualizovanou variantu. Program a potřeby dětí se v čase mění a vyvíjejí, i proto je třeba, aby spolu nežijící rodiče byli schopni na to flexibilně reagovat.
Pakliže se dohody z pohledu Jiřího i nadále dařit nebudou, obracela bych se o pomoc. Lze využít kupříkladu služeb psychologa - manželského poradce či mediátora, který může pomoci dohodu zpřehlednit. Přeci jen se hůře utíká z dohody před třetí stranou. Kontakty na manželské poradce pro Prahu a okolí naleznete na stránkách www.csspraha.cz, celorepublikově na stránkách profesní komory - www.amrp.cz.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 23. července 2018. Anketa je uzavřena.
