Jmenuji se Petra, je mi 53 let a jsem vdova. Manžel zemřel před patnácti lety, zastavilo se mu srdce a už se ráno neprobudil. Až po jeho smrti se zjistilo, že měl nějakou skrytou vadu. Bylo mu necelých 40 let. Byl to pro mě šok, měli jsme ještě celý život před sebou. Pár dní po pohřbu šel syn akorát do první třídy. A najednou jsme zůstali sami.
S bratrem jsme si hodně blízcí
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Tenkrát mi hodně pomohl můj bratr Mirek. Je o osm let mladší, svým způsobem mi vrátil to, že jsem se o něj v dětství starala já. Naše maminka zemřela, když byly Mirkovi tři roky. Zůstali jsme jen s tátou, mně bylo jedenáct a převzala jsem tak roli maminky. Měla jsem svým způsobem štěstí v tom, že máma byla na mě alespoň, co se pořádku i vaření týče, přísná. Navíc mě to, že můžu být s ní v kuchyni, moc bavilo. Byla vyučená kuchařka a snažila se mi lásku k vaření předat. Já to po ní zdědila a později jsem se kuchařkou také vyučila. Za dalších několik let jsem se specializovala na cukrařinu a dnes máme s kamarádkou malou cukrárno – kavárno – čajovnu, a naše práce je naším nádherným koníčkem. Mockrát si na maminku vzpomenu, že by ze mě měla radost.
Mámina smrt tátu sebrala, moc ji miloval a najednou nebyla a na krku mu zůstaly dvě děti. Tatínek byl zedník a než se dostal z nejhoršího, byl raději na stavbě než doma. Starala se o nás babička, ale nebydlela s námi, jen se každý den zastavila, aby nás pohlídala, případně něco uvařila, poklidila. Nejvíc starostí s domácností i bráchou ale bylo na mně. Však bratr často říká, že jsem byla ta nejlepší máma na světě. Zvládli jsme to. Táta se taky časem vzpamatoval a byl víc doma s námi, ale už nikdy jsme s ním neměli takové pouto, jaké jsme si vytvořili s bratrem navzájem.
Já se vyučila kuchařkou a pracovala jsem ve školní jídelně. Táta chtěl, aby se bratr také nějakému řemeslu vyučil, on ale byl spíš studijní typ. Nakonec vystudoval průmyslovku a má i vysokou školu. Táta nám ale taky brzy zemřel, zhruba rok po mé svatbě. Vdávala jsem se ve třiadvaceti. Můj muž byl učitelem ve škole, kde jsem vařila. Chtěli jsme mít co nejdřív po svatbě dítě, ale dlouho se nám nedařilo. Otěhotněla jsem až za nějakých osm let. Narodil se syn a otěhotnět podruhé se mi už nepodařilo. Navíc manžel brzy zemřel.
S bratrem jsme byli v úzkém kontaktu po celé roky mého manželství. Byl u nás skoro denně, bydlíme kousek od sebe. Mirek zůstal v bytě, kde jsme vyrostli. Zdědil ho a mě vyplatil. Dost si rozuměli s mým manželem, učil fyziku a bratr se tomuto oboru v práci také věnuje. Proseděli dlouhé hodiny diskuzemi o věcech, které pro mne byly naprosto nepochopitelné.
Na známosti bratr neměl čas
Bratr je svou prací pohlcený, je celkem dost uznávaný odborník a oboru, ve kterém pracuje věnuje veškerý svůj čas. Není tedy divu, že se nikdy neoženil. Neměl ani pořádně čas se s nějakou ženou seznámit. Pár známostí to měl, to ano, ale vždycky brzy skončily. Přitom on je dost pohledný muž, vysoký s pěknou postavou. I o sebe dost dbá. O peníze nemá nouzi, spíš naopak, není mu tak zatěžko se kvalitně oblékat. On je takový muž protikladů, vždy o sebe dbal, o své zdraví i vzhled, ale najít si ženu nestíhal. Jeden čas dokonce tvrdil, že já se synem mu stačíme. Vynahrazujeme mu rodinu. Mého syna prakticky vychoval, když mu táta tak brzy zemřel. Já se zase často starala, aby měl navařeno, napečeno. Tak prý proč si přidělávat starosti nějakou ženskou. Když bude chtít sex, tak není problém si známost na nějaký čas najít. Takhle je volný, svobodný a může si dělat, co chce a nikdo mu do toho nekecá. Tak jsem si zvykla, že můj bratr zůstane starým mládencem.
Zamilovaný jako puberťák
Jenže před pár měsíci se všechno změnilo. Mirek se zamiloval a totálně zblbnul. Je mu pětačtyřicet a randí s třicetiletou svobodnou matkou se čtyřletou dcerou. Prý se k němu brzy nastěhují, protože nemají kde bydlet. Dočasně žijí u rodičů, ale ti je už vyhazují. Musí ale ještě udělat nějaké úpravy v bytě, nakoupit zařízení, aby jim tam bylo dobře. Bratr mi o své lásce řekl až po 14 dnech, co se poznali. On je takový dobrák, v obchodě ji viděl táhnout těžké tašky, do toho prý řvoucí dítě a ona se rozplakala, tak jí nabídl pomoc a bylo hotovo.
Byla jsem na jeho vyvolenou hodně zvědavá. Jak o ní básnil, tak jsem se dokonce těšila, i na tu malou, holčičku jsme si vždycky přála. Jenže slečna pro mě byla šok. Už na první pohled jsem cítila, že něco není v pořádku. Cítila jsem z ní neupřímnost, faleš. Navíc je dost vulgární, sice hezká, což asi bratrovi učarovalo, ale také hloupá. Nikde nepracuje, žije z dávek.
Přiznám se, že jsem se snažila o ní něco zjistit. Moc toho nebylo, ale i tak to stačilo. Jedna moje pravidelná zákaznice bydlí kousek od jejich rodičů. Je zbytečné se rozepisovat, co je ta mladá žena zač, ale jedno je jisté, nemá peníze, rodiče ji vyhazují z bytu a ona skočila po mém bratrovi. Ten se vůbec netají tím, co peněz do ní strká. A ona by byla hloupá, kdyby to odmítala.
Jsem z toho všeho dost smutná. Bratra mám moc ráda, zatím se tvářím, jak mu to všechno přeju, ale přitom cítím pravý opak. I můj syn mi řekl, že se strejda snad zbláznil, jestli si tuhle ženskou nasadí do bytu. Jenže Mirek nevidí, neslyší, je zamilovaný jak puberťák.
Petra
Názor odbornice: Stůjte bratrovi po boku
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Petro! Vaše obavy o bratra jsou vlastně obavami rodičovskými. Aby ne - bratra jste prakticky vychovala, máte spolu silné pouto překračující sourozenecký vztah. Bratr Vám stál po boku, když zemřel Váš muž, fungoval také jako důležitá mužská postava pro Vašeho syna.
Jakkoliv se bojíte, aby bratr nenaletěl zlatokopce, měla byste mu nechat prostor, aby si svůj život řídil sám. Vaše zkušenosti jsou nepřenosné, a to jak na bratra, tak na Vaše dítě. Leckdy to skoro i bolí, vidí-li rodiče své dospělé děti “sahat na žhavá kamna”, rádi by zasáhli a předali svou zkušenost, aby dítko ušetřili spáleniny. Ale v životě jsou pomyslné spáleniny vlastně hodně důležité.
Bratr se zřejmě poprvé ocitá v opravdovém partnerském vztahu. I kdyby pro něj tahle zkušenost neměla být příjemná, je důležité, aby proběhla. Hovořte se bratrem o svých pocitech, nechte jej však, ať rozhodne sám, kam se ve vztahové sféře bude ubírat. Nemluvte mu do partnerství, stůjte mu po boku jako sestra. Jen tak může Váš bratr projít třeba i bouřlivějším vztahem tak, aby z něj vyšel osobnostně zralejší. I za cenu ztráty peněz a části iluzí.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 9. července 2018. Anketa je uzavřena.
