Když jsem poznal svou budoucí ženu Soňu, byla štíhlá jako proutek. Krásná holka, všichni mi ji záviděli a já nechápal, jak si mohla vybrat zrovna mě. Později mi prozradila, že si na mě myslela už dlouho, imponovalo jí, jak se chovám ke svým rodičům, jak jsem prý ochotný a milý. Já tenkrát vůbec netušil, že mě ona zná. Ale nebydleli jsme daleko od sebe, potkávali se, jenže ona nikdy nedala najevo, že o mně ví.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskuzích, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Pár let jsme spolu chodili, chtěli jsme se i vzít, ale její máma dělala všechno pro to, aby svatbě zabránila. Ona byla dost zvláštní, doma měla krásnou dceru a myslela si, že díky svému vzhledu si najde nějakého boháče s deseti tituly před jménem i za ním, a ne automechanika s křivým nosem. Prý i ona byla v mládí vyhlášená krasavice, jenže se po jedné vesnické zábavě „spustila“ s místním playboyem a otěhotněla. Dneska je z ní nehezká, tlustá, zakyslá matrona.
Naštěstí jsem si celkem brzy porozuměl s budoucím tchánem. To on mi vyprávěl, jak se se svou ženou seznámil. Měl z ní legraci, ale na druhou stranu přiznával, že je to v jádru hodná ženská a umí naprosto skvěle vařit. Sonin otec nakonec prohlásil, že je načase, abychom se vzali a on se dočkal vnoučat. Dcera se nám narodila zhruba rok po svatbě. I díky ní jsem se s tchyní lépe poznal. Musím uznat, že jsem si svůj první dojem opravil. Ona opravdu není špatná.
Soňa v těhotenství nabrala pětadvacet kilo. Sice se jí podařilo dost kilogramů shodit, ale nějaké jí zůstaly. Mně to nevadilo, viděl jsem, že ji to trápí, že už není tak štíhlá jako kdysi. Ale nikdy jsem jí neřekl ani slovo o tom, že by měla zhubnout. Soňa se dlouho snažila udržet si alespoň plnoštíhlou postavu. Nebylo jí jedno, jak vypadá. Cvičila, méně jedla a některé vady na kráse (já je neviděl, ale ona ano) maskovala oblečením. Mně se moje žena vždycky líbila a líbit bude, takže jsem na nějaké to její kilo navíc, které jí zůstalo po porodu, nehleděl.
Jenže jak šel čas, těch kil začalo přibývat. Čím dál víc se podobala své matce. A než jsem se nadál, změnila se v kouli. Geny a dědičnou chuť k jídlu prostě nezapřeš. Na rovinu, mně to až tak nevadilo a nevadí. Soňa má mnoho dalších předností, mám ji rád, je to fajn ženská a jestli je silnější postavy, je mi naprosto fuk. Já nikdy nebyl žádný krasavec a rozhodně se to s přibývajícím věkem k lepšímu nezměnilo, spíš naopak.
Dcera je po mámě i babičce
Ale co mě štve, je to, že naše dcera Jitka je už od puberty své matce i babičce dost podobná, především v té silnější postavě. Krásu v obličeji zdědila po mé ženě, naštěstí, ale bohužel i sklon k tloustnutí. Přiznávám, měl jsem strach, aby se líbila klukům, ale bál jsem se jí říct, aby se sebou něco dělala. Kolem nás je to samá anorektička, co kdyby holka skončila taky tak.
Jitka si našla přítele, také prostorově objemnějšího. Přišla do jiného stavu a porodila krásného kluka. Rodinná tradice se u ní opakovala. Těhotenství ji přidalo spoustu kil a přijde mi, že je má pořád, i když malému bude skoro rok.
Do sebe šel ale zeť. Rozhodl se, že se sebou musí něco dělat. Začal cvičit, běhat, změnil stravu (vařit si ale musí sám, dcera se drží tradiční české kuchyně) a je to na něm znát. Prokoukl a hodně se změnil. Nevěřil bych, že někdy řeknu, že je to hezký chlap. Jenže co mě jako otce štve, je to, že dcera vedle něj vypadá jako tlustá chudinka. Vzhledově se ti dva k sobě vůbec nehodí.
Zeťovi vadí, že jeho žena vypadá, jak vypadá. Svěřil se mi, že když jí navrhl, aby spolu začali běhat, změnili stravu, tak se mu vysmála. Prý je spokojená, nepotřebuje se nikomu dalšímu líbit. Je už přece vdaná, má dítě, tak co. Ptal se mě, co má dělat. Má ji prý rád, ale už se mu příliš nechce se s ní někde ukazovat. Nejsou mu lhostejné pohledy i posměšky lidí, kteří je potkávají. Také kamarádi si z něj utahují.
Zeť není jako já. S manželčinou tloušťkou jsem se smířil, ale on ne, jemu vadí, jak jeho žena vypadá. Jako táta mám strach, aby dceřin nezájem o vzhled nebyl příčinou jejich rozchodu. Dovedu si představit, že se mu líbí štíhlé holky a doma má pravý opak.
Lukáš
Názor odbornice: Rozhodnutí je na vaší dceři
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Vážený Lukáši! S některými onemocněními je skutečně spojena změna hmotnosti směrem k tloustnutí. Častější však bývá preferovaný způsob stravování a vztah k pohybovým aktivitám, které si neseme z původní rodiny. Stává se potom, že se vymlouváme na sklony k tloustnutí „po mamince“. Skutečnou příčinou naší nadváhy však je nevhodná strava a nedostatek fyzické aktivity. Tak tomu možná bude u vaší ženy Soni a zřejmě i u dcery Jitky.
Právě u svých dětí můžeme vztah k pohybu a zdravému stravování ovlivnit. Musíme to však stihnout v jejich dětském věku, kdy je nejjednodušší cestou jít jim dobrým příkladem - sami se hýbat a přemýšlet nad tím, co jíme.
Možnost ovlivnit dospělou vdanou dceru, která je již matkou vlastního dítěte, je spíše z říše pohádek. Jistě s ní můžete promluvit a podpořit ji v tom, aby si našla čas na pohyb a zdravé stravování. Třeba jí můžete nabídnout hlídání synka, kdyby si chtěla jít zacvičit. Ale to je tak vše, čím můžete danou situaci ovlivnit. Rozhodnutí, zda změní svůj životní styl, či zda zůstane u zaběhnutého, který navíc zná z původní rodiny, bude jen a pouze na vaší dceři.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 11. června 2018. Anketa je uzavřena.
