Příběh Dominiky Přišli jsme o pověst i práci
Jsme spolu přes dvacet let a troufám si říct, že jen málokdo zná manžela tak dobře jako já. Je to takový ten vyloženě rodinný typ, který nevyhledává společnost a je mu nejlépe mezi svými. S tím jsem si ho brala a taky se mi to na něm líbí.
Je to férový chlap, možná někdy trochu ňouma, ale opravdu hodný. Hlavně mu absolutně důvěřuju a neumím si představit, že by se někdy choval hrubě nebo jinak nepatřičně. Jenže dneska už jsem si tímhle vším jistá jen já. A důvod? Objevila se ona...
Manžel léta pracuje v jedné firmě. Většinou jde o mužský kolektiv, ženy tam zavítají zřídka, maximálně na pozici asistentek. Ale tato chtěla od prvního momentu víc, byla to taková ta dravá třicátnice, která si potřebovala dokázat, že na to má.
Příběh Daniely: Moje švagrová nám ničí život, je zlá a závistivá |
Do firmy se dostala na hodně vysokou pozici, a ač to nebyla manželova nadřízená, začala se tak k němu chovat. Sám mi to vyprávěl, byl z ní mírně řečeno dost rozhozený. Přijde, nic o ničem neví a rozkazuje všem, i když na to nemá nárok, a neustále se ohání tím, že je žena. Nikdo jí už kvůli tomu nedokázal nic říct, ani ředitel.
Manžel se s ní samozřejmě snažil vyjít po dobrém, ale jak se jednou zmínil, přišlo mu, že po něm jede. Smála jsem se tomu tehdy, až jsem se za břicho popadala, Kdo by proboha vyjížděl po mém stárnoucím muži?! Co by na něm nějaká ženská viděla? Tahle zřejmě hodně.
Můj muž má železné zásady, a tak jí naznačil, že u něj mu pšenka nepokvete. A paní, nebo spíš dravá slečna, tohle rozhodně slyšet nechtěla. Urazila se a začala manželovi dělat ze života peklo. Rozhodla se, že v tomhle „boji“ bude mít navrch ona, a nahlásila, že ji sexuálně obtěžoval.
Co je dobré vědět✓ Pomluvy bývají jen projevem závisti a nedozrálosti dospělých. Nemusíte udělat vůbec nic špatně, a přesto se stanete jejich terčem. ✓ Šíří se už od dob, kdy lidé začali žít pospolu v kmenech, už tehdy byl někdo silnější, dostával víc jídla a druhým to bylo trnem v oku. ✓ Nejvíc pomluv bují v pracovním kolektivu, objevují se ale třeba i mezi sousedy, ve školách, nebo dokonce v rodině a bohužel i mezi blízkými přáteli. ✓ Proč má někdo potřebu pomlouvat? Často za tím stojí jen vlastní nesplněná přání a frustrace ze života. Spouštěčem může být pocit nejistoty, nedostatek sebevědomí, osamění nebo jen nuda. ✓ Na tom, zda pomluvám čelit a nějak na ně reagovat, nebo se k nim vůbec nevyjadřovat, se odborníci neshodnou. Vždy je ale dobré si vše nechat projít hlavou dřív, než budete jednat. Ideální je obrnit se trpělivostí a drby ignorovat, což samozřejmě vždy nejde. Za pokus to ale stojí. |
Ve firmě to muselo být bráno vážně a muž byl hned odeslán domů se zákazem pracovat, dokud se celá věc nevyřeší. To byla první strašná etapa, manžel seděl na gauči a lamentoval nad tou nespravedlností, druhá však přišla záhy poté a byla ještě výživnější. Vše se totiž rozkřiklo po městě a lidé nás začali pomlouvat.
V samoobsluze mi málem nechtěli prodat rohlík a prodavačka mě odmítala pozdravit, jsem přece ta, která žije s násilníkem, řady mých zákazníků nečekaně prořídly. Dělám masérku od ukončení školy a soukromou praxi vedu už dlouho, ale takový úbytek klientů jsem nezaznamenala ani během covidu. Tehdy mi volali a já je zachraňovala po drátě, teď ale najednou ticho po pěšině – nemají čas, peníze, prostě samé výmluvy a zrušené termíny...
S mužem jsme se tak nečekaně oba ocitli téměř bez příjmů, k tomu jsme se pomalu báli vystrčit hlavu ze dveří, aby si na nás neukazovali prstem jako na ty vyvrhele. Zkrátka horor, co jsme v uplynulých měsících prožívali, bych opravdu nepřála nikomu. Takové ponížení a absolutní bezmoc!
Já samozřejmě celou dobu věřila manželovi, ale byla jsem asi jediná. Naštěstí vyšetřování prokázalo, že je nevinný, tím to ale neskončilo. Ta ženská za křivé obvinění a pomluvy potrestaná nebyla, ale můj muž dostal preventivně v práci výpověď. Firma nechtěla být spojovaná s někým takovým, byť nic neprovedl.
Ji si tam nechali. Proč, to nechápeme nikdo, ale dobře, doufala jsem, že muž, i když to bude těžké, začne někde znovu s čistým štítem. Jenže to se nedaří. Bez práce je pořád, nikam ho nechtějí přijmout, pomluvy v jeho případě zvítězily nad spravedlností. A já jsem na tom stejně, klienti mi „zmizeli“.
Jsme oba zoufalí, dokonce jsme začali uvažovat, že bychom se na stará kolena přestěhovali někam do zahraničí, kde nás nikdo nezná. Uniknout těm klevetám jednoduše nejde a jsme v tom úplně sami...
Dominika
Co by měla Dominika dělat? Hlasujte na další stránce.
A jak pomluvy ničí život Petry? Čtěte na další stránce.
Příběh Petry Byly to mé kamarádky
Když vám budu vyprávět, co se mi stalo, možná si řeknete, že to nemám ani řešit, že je to jen úsměvná historka. Mě bohužel dost zamrzela a vlastně moc nevím, jak se teď chovat ke „kamarádkám“.
Byly jsme čtyři, super partička už řadu let. Nemít holky, asi bych nikdy nerozdýchala rozvod. To právě tyhle mé kámošky mě zachránily. Scházely jsme se, co to šlo, na mém bývalém jsme nikdy nenechaly nit suchou a mně to dost pomohlo překonat temné období, kdy se mi kvůli jeho nevěře zhroutil svět.
Zpětně si říkám, že už tehdy jsme to asi přeháněly, že jsem se toho možná ani neměla sama účastnit. Ano, mého ex jsme pomlouvaly nepřetržitě a já byla iniciátorkou toho všeho, tahala jsem na něj špínu a občas jsem to i trochu přestřelila… No, nejspíš přišla karmická odplata.
Manipulátoři, potížisti i drbny. Sedm typů lidí, kterým je lepší se vyhnout |
Po rozvodu se mi převrátil celý život naruby. Bývalý manžel si prosadil střídavou péči o děti a já se v těch volných týdnech mohla zbláznit. Ano, kdybych tehdy začala s pitím, asi by se mi nikdo nedivil, jenže já byla naštěstí v kritické chvíli při smyslech a pustila se do chození.
Výborně mě to dostávalo ze vzteku a ušla jsem tolik kilometrů, že jsem zákonitě i zhubla. A to byla právě ta rána do srdce. Moje kamarádky moc dobře věděly, jak na tom jsem a proč se ztrácím před očima, ale namísto toho, aby mě podpořily nebo pochválily, že mi to teď třeba sluší, dělaly, jako že nic, a za zády mě začaly pomlouvat.
Dozvěděla jsem se to náhodou od naší společné známé. Potkaly jsme se a ona se ptala, jestli jsem v pořádku a zda už jsem vyléčená. Celou dobu jsem myslela, že mluví o rozvodu, ale pak z ní vylezlo, že se doslechla, že trpím bulimií.
Divila jsem se dost a nejhorší bylo, když jsem zjistila, že to o mně šířily mé nejlepší přítelkyně! Proč? To se asi nikdy nedozvím. Když jsem na ně udeřila, tvářily se zaraženě, ale hned to zahrály do autu – to musel být nejspíš omyl, jenom si někdo něco špatně vyložil. Bohužel poznám, když mi lžou, a toto lež byla ...
Dál se sice občas scházíme, ale já jim už nedokážu věřit. Jsem opatrná a moc se nesvěřuju. Nevím, proč to udělaly, možná proto, že ani jedna nedokázala sama zhubnout, ale copak na tomhle opravdovým přátelům záleží?
Petra
Co by měla Petra dělat? Hlasujte na další stránce.
