Mnoho z nás už určitě slyšelo o Oidipově komplexu, tedy stavu duše, kdy děti zažívají nevědomý pocit touhy po rodiči opačného pohlaví, a naopak žárlivost a závist vůči rodičům stejného pohlaví. Oproti všeobecnému přesvědčení není tento psychologický fenomén doménou pouze chlapců.
Známý švýcarský psychoterapeut Carl Gustav Jung popsal ženský ekvivalent Oidipova komplexu, a to Elektřin komplex. Ten je popisován jako „touha dcery po otci a soutěživost s matkou“. Dcera má prý nevědomou touhu nahradit svou matku jako sexuální partnerku otce, což vede k rivalitě mezi dcerou a matkou.
Tato i jiné současné teorie nastiňují, proč nás často přitahují muži, kteří jsou podobní našim otcům. Americká vztahová koučka a autorka psychologických bestsellerů Dr. Judith Wrightová to připisuje „před-sexuálnímu programování“.
„Jako děti si vytváříme nevědomé schéma toho, co je láska, na základě způsobu, jak s námi zacházejí naši primární pečovatelé. Pak jsme jako dospělí přitahováni lidmi, kteří nás stimulují stejným způsobem,“ vysvětluje Wrightová, která věří, že se zároveň jedná o velmi nevědomý jev, což v praxi znamená, že si často neuvědomujeme, že nás přitahují muži podobní našim otcům.
Předchozí studie ukázaly, že ženy používají svou primární otcovskou postavu jako šablonu pro výběr partnera, i v případě, že jsou adoptované, což naznačuje, že sexuální vtiskování je vedené zkušenostmi, a ne pouze genetikou.
Jaký otec, takový partner
„I když nemůžu říct, že by se některý z mých mužských protějšků fyzicky podobal mému tátovi – plešatějící se silnými bifokály? Hm, ne díky – přiznávám, že mě přitahují chlapi, kteří jsou mu často překvapivým způsobem podobní,“ přiznává mladá žena, kterou postava otce nedobrovolně pronásleduje i v období dospělosti.
„I přes mé odhodlání vyhnout se typům podobným mému tátovi, tedy mužům se sklony k alkoholismu a divokým vztahovým kotrmelcům, se stejně v muži, na první pohled naprosto odlišném od otce, nakonec stejně ukážou určité podobnosti. Občas mám pocit, že jsem odsouzená chodit s mužem, jako je můj táta, a vzorce chování, které jsem se naučila od svých rodičů, jsou začarovaný kruh, který nedokážu prolomit,“ dodává.
Ikona, lůzr, kazatel… Najděte v malém lexikonu otců toho svého |
„Jelikož jsme u našich rodičů zvyklí na určitý typ chování, nevědomky jej vyhledáváme také v dospělosti. Zvyk, ať už na věc pozitivní, či negativní, je železná košile a je velmi těžké zvykat si v dospělosti na něco nového,“ vysvětluje psychoterapeut Barnaby Lyons. Na otázku, zda vyhledáváme partnery fyzicky podobné našim rodičům dodává: „Dva lidé jsou k sobě často přitahováni na základě fyzické podobnosti. Jednoduše se nám líbí ti, kteří se nám podobají. Je tedy logické, že naši partneři můžou sdílet fyzické atributy nás samých, respektive našich rodičů.“
Vybírají si ženy partnery podle svého otce? Podívejte se na srovnání snímků někdejšího partnera Angeliny Jolie Brada Pitta a jejího otce Jona Voighta...
Maďarská studie z roku 2008 zjistila významnou obličejovou podobnost mezi dlouhodobými partnery žen a jejich tatínky, zejména pokud jde o proporce v oblasti očí a nosu. Při porovnání fotek Brada Pitta s otcem Angeliny Jolie, Jonem Voightem, nebo Davida Beckhama s otcem jeho manželky Victorie, je snadné odhalit tento fenomén v praxi.
Znamená to tedy, že pokud byl náš otec smíšek s modrýma očima, budeme stejné fyzické i mentální rysy vyhledávat také u našeho partnera? Ano i ne.
Podle americké profesorky psychologie a spoluautorky knihy The Science of Relationships Jennifer Harmanové, budou ženy, které byly vychovány milujícími a podporujícími otci, pravděpodobně přitahovat muži, kteří jsou jejich otcům podobní.
Výzkum z roku 2007 naznačuje, že „ženy, které si v dětství užívají dobré vztahy se svými otci, si častěji vybírají partnery, kteří se jejich otcům podobají. Naproti tomu tým psychologů odhalil, že ženy, které mají negativní nebo méně pozitivní vztahy, nebyly přitahovány muži, kteří vypadali jako jejich otcové.“
Toxický otec jako zátěž pro budoucí vztahy
Přestože je pravděpodobné, že ženy se špatnými vztahy se svými otci budou méně přitahované podobnými typy než ženy s pozitivními otcovskými vztahy, ženy s toxickými otci ještě nemají v otázce přitažlivosti zdaleka vyhráno. Judith Wrightová zmiňuje, že mnoho věcí v otázkách přitažlivosti se nachází pod úrovní našeho vědomí.
„Toto je vaše duše vracející se na místo činu. Vybíráte si někoho, kdo má stejné problémy (jako váš otec), abyste je mohli opravit a odvést tentokrát lepší práci,“ vysvětluje Wrightová.
Stručně řečeno, mnoho žen, které mají problémy se svým otcem, chtějí nevědomky zabránit partnerovi, aby se v jejich otce proměnil. Jde o podobný jev, jaký mají často ženy v toxických vztazích, kdy se snaží zaujmout roli „opraváře“, pokud jde o toxické muže.
„Vždycky když se seznámím s přitažlivým mužem, myslím jen na to, aby se proboha za pár let neproměnil v mého otce, tedy závistivého chlápka s negativním přístupem k životu a pocitem, že mu všichni jen ubližují. Alespoň jednu z těchto vad jsem však vždy u svého ex objevila a měla pocit, že tentokrát ho dokážu změnit,“ popisuje žena, která trpí syndromem „opravářky“, přestože se vědomě snaží vztahové podobnosti se svým otcem vyvarovat.
Nejenže se jí partnera nikdy změnit nepodařilo, ale navíc jí docházejí síly a má pocit, že bez pomoci terapeuta se nedokáže přestat zamilovávat a později opravovat muže tolik podobné svému otci.
Sestra má vymytý mozek, stěžuje si Marta. Jak jí pomoci z toxického vztahu? |
Jako malé jsme sledovaly tatínka, který byl pro většinu z nás prvním modelem skutečného a správného muže. Pokud byl náš otec laskavý a milující, šlo o naši první lásku, podle které jsme pak nevědomky soudily ostatní muže.
Zdá se tedy, že si muže podobné našim otcům nevybíráme záměrně. Pro většinu z nás je naopak představa táty coby našeho partnera naprosto nepřekonatelná a jakákoliv sexuální konotace naprosto nevhodná. Svou psychiku však nejspíš tak jednoduše neoklameme.
A teď trochu osobněji: zatímco já jsem si vždy vybírala od mého otce fyzicky naprosto odlišné typy, určité společné povahové rysy s mým otcem a partnerem nelze přehlédnout. Zajímavé je, že ještě více se můj partner povahově podobá mé matce, což je představa, která může být pro mnoho z nás děsivá.
Vzhledem k tomu, že jsem povahově víc podobná svému otci a partner matce, funguje náš vztah bezvadně a doplňujeme se stejně jako mí rodiče, kteří spolu strávili krásných třicet let.
