Až teprve v posledních letech našla sebe samu a ostatní varuje před ničivými vzorci chování z dětství. „Mohou nás ovlivňovat celý život, i když ho objektivně provází úspěch a zdánlivě v něm nic podstatného nechybí.“
Byla jste v dětství někdy šťastná?
Byla jsem dynamická, veselá holka, co milovala přírodu, děti, všechny sporty a nebyla ráda zavřená doma. Táta pracoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu, kterou vystudoval. Svého času byl i náčelník České obce sokolské, pořádal slety i spartakiády, vedl cvičení mužů. Díky němu jsme se sestrou i bratrem jezdili na vodu, stanovali, lezli po horách, lyžovali, koupali se v rybnících, pouštěli draky… A na všechno si sáhli. Bavily mě nejen výlety a sport, ale třeba i kreslení, vyšívání, háčkování. Pořád jsem potřebovala zkoušet něco nového a občas se nevyhnula průšvihu. Byla jsem šťastná a plná energie. Kdyby mě nezničila moderní gymnastika, mám ji dodnes a nikdy nevyhořím.
Ukázalo se, že masivně krvácím do mozku, a lékaři nevěděli, jestli se ještě někdy probudím. Vypadalo to, že asi umřu, ale krvácení se zastavilo a hematom zmizel, takže z plánované operace na poslední chvíli sešlo.
