Jak vyzrát na malé nejedlíky? Nenutit, neustupovat, nabízet...

Možná máte podobnou zkušenost. Děláte se s jídlem, pečlivě krájíte zeleninu, vybíráte nejlibovější masíčko, aby nakonec váš potomek znechuceně pronesl: "To nechci!" Podle odborníků si za dětské vybírání v jídle mohou mnohdy sami rodiče.

Nechce jíst? Nenuťme ho, ale neustupujme. (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Znají to mnozí. Vybíravost dětí nás občas přivádí k šílenství. Zelenina je fuj, ovoce je fuj, brambory jsou ble, rýže hnus, mléko nemohou pro změnu ani vidět. Nejlepší jsou suché rohlíky, suché knedlíky, tatranky a občas jogurt s magnetkou, ale jen, když jsou na ní zvířátka…

Zatímco svět se potýká s epidemií dětské obezity a někteří rodiče si rvou vlasy z toho, jak nezkrotný apetit jejich děti mají, jiní zase zoufale hledají způsob, jak své děti naučit jíst "pořádně". Dětští lékaři svorně tvrdí, že stejně tak, jak přibývá dětí s nadváhou, stále častěji padají v ordinaci i rodičovské dotazy typu: "Proč mé dítě nejí?"

Proč nechce jíst?

I pediatr doktor Petr Karger nedávno prohlásil: "Proč mé dítě nejí? Je až zarážející, kolikrát tuto otázku slyším ve své ordinaci… Přitom je formulována špatně, neboť se jedná obvykle o to, že jí méně než dítě sousedky nebo že jí pouze něco."

Radu má v tomto případě jedinou: Nesrovnávat s ostatními dětmi a věnovat pozornost tomu, zda dítě roste a prospívá adekvátně svému věku. Pokud si však vypěstovalo velmi úzký jídelníček sestávající například převážně ze suchých housek, samotných knedlíků a kukuřičných lupínků, je na místě se zamyslet ne nad dětmi, ale nad naším rodičovským přístupem.

Jídlem neobtěžovat

aneb Jak na to, aby náš potomek jedl?

Londýnský výživový specialista David Haslam na toto téma vydal celou knihu (Bojujete s dětmi při jídle?) a s čistým svědomím tvrdí: "Věřte, nebo ne, jídlo má být legrace. Poslední věcí, kterou by rodiče mohli udělat, by byla přeměna kuchyně v laboratoř, kde by matka při každé přípravě jídla odpočítávala denní dávky vitaminů, minerálů a dalších prospěšných látek."

• Chcete-li svého malého "nejedlíčka" opravdu vystresovat, postavte před něj plný talíř jídla. Tohle je jedna z dalších chyb, jíž se při krmení svých potomků dopouštíme. Postavit před něj kopu brambor, o nichž předem ví, že je nesní, a že tudíž bude hubováno, to už je stres před první lžící.
• Odmítá-li dítě nějakou důležitou potravinu, nejedná se obvykle o "definitivní" odmítnutí a s trochou fantazie si lze poradit. Nechce-li mléko, zkusíme kakao či ochucené mléko, jogurty či sýry dnes dostupné i v hravých dětských variantách. Odmítá-li třeba ovoce či zeleninu, zkoušíme podat šťávu či rozmixovanou podobu například v jogurtu.
• Je dobré myslet na to, že občas dítě odmítá podvědomě potraviny představující pro něj potenciální alergen.
• Jídlem nesmíme dítě obtěžovat! To znamená, že musíme poklidně ukončit hru, jít si umýt ruce, připravit stoleček k jídlu a jíst spolu s dítětem. Dítě je tvor společenský a nechce jíst o samotě.

Nutriční terapeutka Jitka Rusková tvrdí: "Takové případy mívají mnohdy společné jmenovatele - rodiče a období vzdoru, případně dobu zavádění nemléčných příkrmů. V těchto zlomových a náročných životních obdobích totiž ne všem dětem vše hned zachutná a to, co jim chutnalo dříve, najednou tvrdě odmítají. Rodiče často ve snaze nečinit dítěti násilí, poleví, a odmítanou potravinu nebo pokrm už vícekrát dítěti nepodají. Přitom se ale mohlo jednat pouze o momentální rozmar dítěte, které zkoušelo, co si může k rodičům dovolit a za pár dní už by o své averzi nevědělo."

Někdy v tomto období si tak už dost pravděpodobně zaděláváme na budoucí problém. "Pokud rodiče v této situaci dítěti ustoupí a raději mu nabídnou jinou potravinu ("ještě že je ochotná sníst alespoň tu sušenku"), dítě může ve svém výběru potravin pokračovat a skutečně se dopracovat až do situace, že jí jen suché rohlíky a knedlíky a z ovoce banány," říká Jitka Rusková.

Nenutit, neustupovat, nabízet

Jaká je tedy rada odborníků? Především při náznacích podobného chování dítěti nepolevit. Odmítanou potravinu bychom do malého strávníka sice pod tlakem cpát neměli, ale můžeme několik dní počkat a pak mu ji znova bez zbytečných poznámek nabídnout. Pozor však na nátlak všeho druhu.

"Pokud by došlo na nucení dítěte do jídla, posiluje se tím pouze jeho averze, jídlo má spojené s nepříjemnými zážitky a rozhodně si jej neoblíbí. Je to určitě těžké, ale rodiče by se měli zdržet i poznámek typu: "Co by za to daly děti v Africe?" nebo "Jestli tu mrkvičku nespapáš, budeš mít nemocná očička" a podobně," upozorňuje nutriční terapeutka.

Hlady neumřou

Odborníci na dětskou výživu radí při výchově ke správnému stravování především obrnit se trpělivostí a vyvarovat se unáhlených reakcí. Ač si to mnozí z nás nemusí chtít připustit, za "nechutenství" našich dětí můžeme opravdu často sami. Nutíme, nacpáváme, křičíme, vyhrožujeme, vydíráme, prosíme, honíme, běháme se lžící a bryndáme, odměřujeme, zkrátka děláme z jídla vše kromě příjemného rodinného rituálu - jen, aby se to naše dítě něčeho najedlo.

Jitka Rusková prohlašuje: "Dítě hlady úmyslně nezemře!" Určitě se tedy podle ní nemusíme bát vyhladovění. "Pokud dítě během domluveného času (například 20 minut) nesní snídani, dostane až svačinu (ne zbytek od snídaně), pokud nesní ani svačinu, bude následovat až oběd a tak dále. I opravdu vybíravé děti se většinou chytnou."

Když už fantazie a trpělivost rodičů nestačí, mohou se obrátit na dětského psychologa, který může nenápadnou formou hry zjistit příčinu problému a navrhnout konkrétní řešení. Nicméně správným přístupem, s dostatkem empatie a třeba s nápady, jak společné stolování oživit, lze jakékoliv problémy většinou zvládnout svépomocí a dobře.