Plastický chirurg: Už děti přicházejí do styku s nereálnými vzory

„Estetická chirurgie je psychochirurgie. Ať operuji cokoliv, vlastně operuji mozek,“ říká o své práci v pořadu Rozstřel plastický a estetický chirurg Martin Molitor. Podle něj velká část lidí nejde na plastickou operaci, protože má spoustu peněz a neví, co s nimi. Většinou jde o nějaký komplex způsobený třeba nevhodnou poznámkou v citlivém okamžiku. „Ti lidé to chtějí řešit a já vím, že když operuji prsa nebo víčka, tak se vždy uleví i tomu mozku.“

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Lidí, kteří se stanou na plastických úpravách závislými, je podle hosta Rozstřelu naprosté minimum. „Vím o nich, většinou jsou to zprávy ze Spojených států, ale osobně jsem se za svou praxi s takovým případem nesetkal. Jde o lidi, kteří trpí tzv. body dysmorphií (Mentální porucha, kdy se jedinec extrémně zabývá svým tělem a vzhledem. Pozn. red.). Ať uděláte cokoliv, vždycky něco najdou. Jizvička je trošku jinak a chtěli by ji výš, a to je dokolečka. Snažíte se, a je to pořád špatně. Je to věc, kdy skutečně ani ta plastická chirurgie úplně nepomůže.“

Stále více nereálné vzory

Vliv na narůstající počet estetických zákroků mají podle docenta Molitora nejenom sociální sítě, ale média celkově. „Když se podíváte na filmy pro pamětníky, tak muži i ženy vypadali relativně normálně. Teď i ta poslední vyšetřovatelka v laboratoři kriminologického ústavu je nádherná super kočka. K tomu sociální sítě, kde jsou všichni krásní, vysmátí, bohatí a spokojení. Lidé to berou jako normu a narůstá v nich nespokojenost s tím, že to taky nemají. Nevidí, že v reálu to tak nefunguje. A my jako plastičtí chirurgové jsme pak trochu obětí tohoto byznysu. Musíme řešit často nereálné požadavky anebo vysvětlovat lidem, proč to tak nejde.“

Na otázku, jak se mu dívá na tváře s extrémně přefouknutými rty či ženské postavy s nepřirozeně zvětšenými prsy, plastický chirurg odpovídá: „Je to přehnané, ale když se jim to líbí, tak proč ne? Dřív jsem byl mnohem radikálnější. Skutečně jsem klientkám říkal, že to a to neudělám, protože se mi to nelíbí. Pak mi ale došlo, že ty pacientky vyhledají pomoc někde jinde a stejně si tu operaci nechají udělat. Často v nějakých pochybných praxích, ze kterých pak mají komplikace. Takže, když vím, že jim splněním jejich požadavku vysloveně zdravotně neublížím, tak to udělám. S tím vědomím, že to udělám nejlépe, jak umím,“ říká špičkový chirurg. Na druhou stranu přiznává, že má svoje hranice: „Měl jsem například pána, který chtěl implantovat prsní protézy jenom proto, že se mu líbí ženská prsa, a chtěl je mít na sobě, aby si to mohl ohmatávat. Tak to jsem opravdu odmítl.“

OBRAZEM: Slavné krásky, které si nechaly vyjmout silikonové implantáty

U náročných operací resetuji

Vedle estetické chirurgie se docent Molitor věnuje především rekonstrukční mikrochirurgii. Za sebou má i několik humanitárních misí. Mimo jiné rekonstrukční misi v Sierra Leone, kde po občanské válce zůstalo mnoho tisíc lidí zmrzačených. Charakteristickým rysem bojů rebelů bylo totiž, vedle drancování a zabíjení, mrzačení lidí lámáním kostí a prořezáváním šlach. A to včetně malých dětí. „U nás je často doktor brán téměř jako nepřítel. Tam byl krásný ten pocit, že přijdete pomáhat a ti lidé jsou vám za to strašně vděční. Ale nechci, abych vypadal jako nějaký bohatýr. My, na rozdíl od Lékařů bez hranic, nejezdíme do oblastí, kde se bojuje. Takže jsme byli v normální městské nemocnici, kde bylo vystavěno pro misi speciální křídlo.

Tím, že vše vybavovala italská nadace, jsme měli i perfektní přístrojové vybavení. Potýkali jsme se spíše s věcmi, jako byl nedostatek kyslíku, nebo to, že uklízeč tam nejdřív umyl podlahu a pak tím hadrem setřel operační nástroje,“ vzpomíná host Rozstřelu s úsměvem. Přesto dodává, že pro něj není rozdíl, jestli složitou mikrochirurgií zachraňuje ruku, nebo v uvozovkách jenom zvětšuje prsa. „Každá operace je obrovský pocit zodpovědnosti. Je to pro mě výzva a pomáhá mi i trochu resetovat. Mám pak dobrý pocit, že jsem to zvládl. Ale je zajímavé, že z rekonstrukční chirurgie nemám nikoho, kdo by mi posílal pozdravy na Vánoce či z dovolených. Z estetické ano.“

Hlavní riziko prsních implantátů? Prasknutí.

V souvislosti s poslední dobou hojně zmiňovanou nemocí z prsních implantátů neboli Brest Implant Illness (BII), docent Molitor říká: „Problém je, že se jedná se o víc než sto různých příznaků, s různou intenzitou a v různých kombinacích. Navíc jsou to příznaky, které se vyskytují také u lidí, kteří žádné implantáty nemají, například po vakcinaci. Proto BII není brána jako prokázaná diagnóza.“

Podle docenta Molitora může silikonový implantát stimulovat imunitní systém stejně jako jakékoliv jiné cizí těleso v těle. Nepodařilo se ale prokázat, že by za zdravotní komplikace popisované jako BII opravdu mohly výlučně silikonové implantáty.

„Přesto, pokud za mnou přijde klientka, která je přesvědčena, že její potíže pramení z implantátů, tak jí je odstraním. Pokud ale problémy nemá a chce si je odstranit preventivně, upozorním ji, že další operace je v tu chvíli pro ni větším rizikem než implantát v těle.“

OBRAZEM: Celebrity, které se staly obětí zpackaných plastik

Podle docenta Molitora je mnohem větší problém, pokud implantát praskne. „Většinou se to stane únavou materiálu a víc než 60% žen si toho nevšimne. Silikon sice zůstane uvězněný v kapsule, kterou si kolem implantátu tělo vytvořilo, ale kdyby se třeba po nárazu do hrudníku dostal do okolních tkání, tak by udělal neplechu.“ I proto Mezinárodní společnost estetické plastické chirurgie podle docenta Molitora doporučuje po deseti letech implantáty vyměnit.

Na estetické úpravy neexistuje žádná právní norma

Estetická medicína je velmi lukrativní byznys. Přesto, nebo právě proto, by měli být klienti opatrní při vybírání estetického centra. „Bohužel neexistuje žádná právní úprava, která by říkala, že estetické operace může dělat jenom estetický chirurg nebo člověk s atestací z plastické chirurgie,“ vysvětluje docent Molitor. Proto je podle něj zásadní, aby si klienti vybranou kliniku dobře prověřili. „Je potřeba zjistit, zda lékař, který tam pracuje, je skutečně lékař. To je možné v databázi lékařů, případně na stránkách České společnosti estetické a plastické chirurgie. Pak je dobré práci toho člověka jistou dobu sledovat. Když se někdo opakovaně vyskytuje v negativních recenzích, asi to není dobrá volba. Roli hraje i dojem, který z první návštěvy máte. Mají o vás zájem? Ptají se i na jiné věci, jako třeba jestli máte rakovinu prsu v rodině a podobně? Pokud máte dojem, že vás poslouchají a snaží se z vás dostat validní informace, abyste tu operaci zvládli bezpečně, je to také určité znamení.“

V Rozstřelu dále mimo jiné plastický chirurg detailněji popisuje reakci těla na silikonové implantáty, ale hovoří i o tom, proč je pro pacienta náročnější transplantace ruky než ledviny a popisuje případ, kdy musela být ruka pacientovi opět explantována.