Darovat peníze je to nejjednodušší a málokdo je vysloveně nechce. Jsou známy případy velmi zámožných mužů, jimž matky a partnerky věnují v obálce různé množství bankovek. Jsou patrně zvyklí operovat s virtuálními penězi na účtech a kartách, takže i z drobného oběživa mají radost, jakou jim o Vánocích naposledy udělala umělohmotná dětská flintička.
Za peníze si každý koupí, co chce, nebo je bez výčitek prohýří. Pokud se darovatel(ka) dožaduje prezentace hmotného předmětu, existuje spousta variant, jak se z takové situace vyzout. Třeba si od souseda půjčit cirkulárku a později tvrdit, že ji má půjčenou soused.
Ženy si osvojily dovednost hovořit před svými muži o vytoužených věcech. Takové hovory jsou nenápadné asi tolik jako rozinky v mazanci.
Jak doba postupuje, zabydluje se otevřeně sdělené přání. A sice ve verzi kondicionální ("To bych ráda dostala"), nebo ve verzi imperativní (To mi kup). Prý je z takto kontraktických darů větší radost než z těch sekretizovaných...
A konečně vouchery jsou nejmladší generací v rodině vánočních zloduchů. Jak už to u mladé krve bývá, prosazují s rychlostí sáněk samochodek.
Jejich nadužívání je nebezpečné zejména v domácnosti s dětmi. Ty si moc dobře pamatují, o jak ohromné dárkové krabice opatřené mašlemi bojují v televizi Santa s Grinchem. Pak jsou pod vánočním stromkem v obýváku konfrontováni s jakýmsi démokritovským prázdnem, v němž barevnost mašlí dominuje nad těžko čitelnou informační změtí, kterak ten a onen poukaz využít.
Čtěte také: Poraďte Ježíškovi. Jaké dárky máte pro své blízké? |
Nebezpečí dárkových certifikátů je tuplované. Klamou totiž tělem. Dárce (někdy i dárkyně) šálí sám sebe, když si říká, že zakoupením poukazu na výběr fetišistického oblečení, antistresový program v pivních lázních, nebo na bezplatný přístavek při všech premiérách ve Státní opeře věnuje cosi jako překvapení.
Voucherů, objevených v šuplíku při jarním úklidu těsně po vypršení platnosti, bude možná víc než zapomenutých novoročních předsevzetí. V lepším případě se stávají předmětem směnných obchodů se spolupracovnicemi.
Není lepší snažit se o svém partnerovi či jiném blízkém člověku něco dozvědět a lépe či hůře cíleným dárkem vyjádřit to, co k němu doopravdy cítíme? Totiž že je nám natolik blízký, abychom se nevzdali snahy jej (aspoň o Vánocích) překvapovat.
