Jak mlsat a nespadnout přitom do bludného kruhu výčitek, že ztloustneme, že hřešíme proti zdravé stravě, že jsme selhali?
Možná to chce jen nový pohled na vztah k jídlu.
Táňa Nováková z Kralup nad Vltavou si nemůže pomoci. Po každém hlavním jídle si musí dát ještě sladkou tečku, jinak má pocit, jako by ani nejedla. Ke kávě čokoládovou tyčinku nebo koláč a mezitím něco menšího, třeba lentilky.
"Sladké potřebuju k životu," prohlašuje devětatřicetiletá Táňa na vysvětlenou. "Jenom kdyby se po tom nepřibíralo, to by bylo skvělé," dodává zasněně. Není sama, kdo to tak prožívá. Více či méně v tom jedeme všichni.
"Pocity slasti, které při jídle, a nejen sladkém, prožíváme, jsou dány spojením krmení a tělesné blízkosti z období hned po narození," nabízí jedno z vysvětlení Zdeňka Sládečková, psycholožka, která se zabývá zdravou výživou a snižováním nadváhy.
"„V nadsázce lze říct, že jídlo pro nás představuje mateřský prs navždy. Vyvolává v nás pocity klidu a uspokojení, které jsme zažívali při krmení v raném dětství."
ČOKOLÁDU, NEBO MRKEV?
Kdybychom měli upřímně odpovědět, většina z nás by si bez mrknutí oka vybrala čokoládu. Ne že by nám zelenina nechutnala, ale chceme-li něco dobrého na zub, víme přesně, že nepotřebujeme ani karoten, ani vlákninu, jež jsou obsažené hojně v mrkvi. Toužíme po onom uspokojujícím pocitu, který dokáže vyvolat jen jídlo plné cukrů a tuků. Libé pocity při konzumaci sladkého jídla lze vysvětlit i velmi prozaicky bez ohledu na podvědomí.
"Cukr podporuje tvorbu serotoninu, hormonu dobré nálady," vysvětluje chemický proces v našem těle přední český obezitolog profesor Štěpán Svačina.
"Zvýšení je bohužel krátkodobé a při opětovném poklesu cukru v krvi se samozřejmě snižuje i hladina serotoninu." Takže k trvalejší spokojenosti nám jeden kousek čokolády jednoduše nestačí.
SYNDROM MIZEJÍCÍ NUTELLY
K dalším soustům nás netlačí jen touha po zlepšení nálady, ale paradoxně i pocit hladu. Sladké jídlo představuje pro tělo opravdovou cukrovou bombu, s níž je třeba něco udělat - spustí se produkce inzulinu, hormonu, který cukry zpracovává a posílá je dále do buněk. Inzulin je rychlý a účinný a za chvilku sníží krevní cukr na minimum.
A nás opět přepadají chutě a pocit, že bychom si něco dali. Tímhle bludným kruhem se konečně vysvětluje záhada kolem oříškového krému - proč ve všech dotázaných domácnostech zmizí i velké rodinné balení do týdne po otevření. Svůdně tu přitom nepůsobí jen chuť a chemické reakce, ale i konzistence pochoutky. Táhne se, jemně se rozplývá na jazyku, ať už jde o krém, zmrzlinu nebo pralinky, vesměs máme nutkání jíst až do dna.
SLADKÁ ZÁPLATA
Máte stres v práci, rozešla jste se s přítelem nebo vám to neklape doma a chodíte si to řešit do ledničky? Nic zvláštního. K jídlu se totiž utíkáme jako k první záchraně v psychické nouzi. Dodá nám energii, pozvedne serotonin, utěší podvědomým vyvoláním blízkosti a bezpečí maminčiny náruče.
"Je to rychlá a okamžitá pomoc, kterou si můžu dopřát sama," uznává doktorka Lucie Pelková z Centra pro poruchy příjmu potravy Psychiatrické kliniky VFN v Praze. Podle psycholožky by nás mělo zarazit, pouštíme-li se do nezřízeného mlsání v přísném soukromí.
"Stává-li se to často, je dost pravděpodobné, že nám v životě něco podstatného chybí. Láska, aktivita, spokojenost se sebou, může to být cokoli. Jídlo nám v tom však nepomůže. Jeho prvotní příjemné účinky jsou stále kratší, a naopak se objevují ty negativní, jako je únava, nadváha a především nespokojenost."
Velmi snadno pak nad námi může sklapnout past zvaná anorexie nebo bulimie. Berme tedy sladkosti jako rychlou první pomoc, ale ne jako lék na naše nesplněné touhy nebo životní trable. Těm se holt musíme postavit čelem.
NAUČENÁ ODMĚNA
"Když budeš hodná, tak ti koupím lízátko," slibujete dceři. "Dneska jsem vážně utahaná, tu zmrzlinu si zasloužím," slíbíte vzápětí i sobě. Oba sliby přitom vycházejí z prazákladu stejné výchovné chyby. Vaše matka vás naučila, že dobroty jsou nejvyšší metou, jsou odměnou za dobré chování nebo výsledky, dokonce jsou motivací pro určitou činnost. Automaticky to učíte i své děti. Sladkou odměnu bereme jako samozřejmost. Jenže sladkosti tak získávají větší význam a pozornost, než by zasluhovaly. Přitom by stačilo narušit tenhle zakořeněný mechanismus jiným typem odměn ("když budeš hodná, zahraju si s tebou carcassonne", "dneska jsem utahaná, ten film si zasloužím...") a dobroty brát jen jako součást menu. "Mlsání je zvyk, je to naučený způsob chování, který lze změnit," uvádí povzbudivě doktorka Pelková.
ÚČEL SVĚTÍ POCHOUTKY
V dnešní době už dávno nejíme jen kvůli získání energie a živin. Na to by nám bohatě postačil hlavní chod oběda. Ještě tu je předkrm pro povzbuzení chuti, salát pro zdraví a především dezert - pro pohlazení. Pochoutky mají v našem životě speciální postavení. To ví i malé dítě.
Vezměme si oslavy všeho druhu, dobré jídlo nechybí na žádné z nich. Čím slavnostnější příležitost, tím plnější stoly. Bez dobrot jako by ta setkání ani neměla smysl. "Hlavní funkce jídla je sice zasytit," usmívá se doktorka. Sládečková, "zanedbatelná ale není ani jeho společenská role. Společné stolování dává pocit větší blízkosti, lidé jsou na sebe navzájem přátelštěji vyladěni. Ne nadarmo se pořádají obchodní rauty nebo romantické večeře při svíčkách," pokračuje psycholožka. "Díky jídlu totiž snadněji dosáhnete svého cíle, ať už obchodního nebo milostného."
ZÍSKEJTE KONTROLU
NAD SVÝM MLSÁNÍM
NESLAĎTE
Cukr je velmi návykový a jeho konzumace vás navíc chytá do zapeklité smyčky inzulinu a krevního cukru: čím víc cukru sníte, tím větší chuť a pocit hladu ve vás vzápětí vyvolá. Zkuste se obejít bez cukru v nápojích, zvyknete si rychle. Když už mlsat, tak po malých dávkách.
MLSEJTE VE SPOLEČNOSTI
Nebojte se oslav a rautů. Na očích ostatním si nikdy nedovolíte takovou dávku, jakou byste si dopřála v soukromí. A navíc, společné jídlo přece také stmeluje! Třeba vás sblíží s někým opravdu zajímavým.
NAHRAĎTE SLADKÉ
Zkuste vypozorovat, kdy na vás přicházejí největší chutě. Třeba přijdete i na to, proč tomu tak je. Nenechte sladkosti, aby vám nahrazovaly něco z vašeho života. Víte přece, jak jsou nevděčné. Radši to obraťte a namísto mlsání si najděte jinou radost.
NETRAPTE SE
Občas se to vymkne z ruky každému. Tak jste to s tím sladkým zase přehnala, no a co. Neukládejte si žádné tresty, jen si na pár dní trochu odlehčete jídelníček. Uvidíte, že se ručička na váze nezblázní.
NEBUĎTE DOKONALÁ
Nikdo takový totiž není. Přijměte sama sebe i s chybami, případná selhání si odpusťte stejně, jako byste je odpustila svým blízkým. Pak vás nebudou komplexy a frustrace z vlastních nedostatků hnát do konejšivé náruče sladkostí (nebo jiných zákeřně tišících prostředků).
