Do Berlína odjela v roce 2011 nejen kvůli studiu jazzu, ale také aby překonala zdravotní problémy. Od třinácti let trpěla anorexií, kvůli které jí šlo o život. V jednu chvíli vážila pouhých 35 kilo.
„Anorexie je zvláštní nemoc, změní vám myšlení. Jste chodící mrtvola, vypadá to, že to s vámi každou vteřinu sekne, srdce vám buší, nemáte se ráda, jste agresivní, vulgární na své okolí, ale přitom máte pocit, že jste tlustá,“ vzpomíná na období dospívání Martina Bárta.
Na začátku nemoci byla snaha trochu zhubnout. Martina byla vždycky silnější, ale svoji váhu nijak neřešila. Až když nastoupila na gymnázium s hudebním zaměřením, strhly ji ostatní spolužačky.
„Předháněly se, která víc zhubne. No a já to ve svých třinácti vzala vážně a moje váha šla dolů. Klesala a klesala, do toho přišel rozvod rodičů a přestala jsem jíst úplně. Cítila jsem se nepotřebná a chtěla jsem vyhladovět,“ vysvětluje.
Martina BártaNarodila se před 28 lety, vystudovala Gymnázium Jana Nerudy v Praze s hudebním zaměřením. Od roku 2011 žije v Berlíně, kde studovala Jazz Institut Universität der Künste. Martina Bárta je její umělecké jméno. Zpívala v muzikálu Robin Hood, má kapelu Scotch and Soda, vystupuje s Big Bandem Felixe Slováčka a se sestrou, pianistkou a skladatelkou Kristinou Barta. Česko zastupuje v soutěži Eurovision Song Contest v Kyjevě v konkurenci více než čtyřicítky zpěváků. První semifinálový večer vysílá ČT 2. Je svobodná. |
Martina Bárta proti své vůli nakonec skončila v nemocnici. Zůstala tam asi tři týdny, než se jí podařilo uprosit maminku, aby ji vzala domů s tím, že už bude jíst. Byly to jen sliby, nejedla a vše se vrátilo do starých kolejí. Hádky kvůli jídlu byly na denním pořádku, váha šla dolů, maminka tak udělala radikální řez a odvezla ji zase do nemocnice. Martina skončila na kapačkách, pak následovala léčba na psychiatrii.
„Ztratila jsem sedm let svého života, svého mládí. Jiné holky tehdy chodily do tanečních, na party, bavily se, měly vztahy, já neměla vůbec nic,“ vzpomíná Martina Bárta.
Nemoc jí vzala i vysněnou medicínu. Na školu se sice dostala, ale psychicky a fyzicky ji nebyla schopná zvládnout. Nakonec jí pomohl odchod do neznáma, do Berlína.
„Vážila jsem 40 kilo, ale vyléčená jsem nebyla. Pořád jsem jídlo řešila, stále mi v mozku jelo, že nesmím tolik jíst, hlídala jsem se. Až postupem času jsem na tohle zapomínala, přestala jsem se jídlem zabývat, začala jsem se bavit i přibírat,“ říká Martina Bárta.
