Martho, píše se o vás jako o uprchlicích z Řecka, ale vy jste děti uprchlíků. Vyrůstaly jste v Česku.
My jsme sem s rodiči přijely, když mi byly necelé čtyři roky, sestře o půldruhého roku méně. S maminkou a babičkou jsme se ocitly v Brně, kdežto otce zavál osud do Maďarska. Přijel za námi poté, co ho maminka přesvědčila, že bychom měly raději žít v Československu než v Maďarsku. Stačilo málo a mohly z nás být maďarské zpěvačky.
Žily jste s matkou v dětském domově, kde ona pracovala. I v českém prostředí jste se dál učily řecky?
Doma jsme vždycky mluvili jen řecky. Otec vyhlásil: Za tímto prahem se bude mluvit jen řecky! Tenkrát nám to připadalo jako teror. Když jsme na tátu promluvily česky, dělal, že nerozumí. Později jsme za to byly vděčné.
Když se za vámi přestěhoval otec, žili jste v brněnském bytě, táta jezdil jako řidič trolejbusu. Po smrti maminky nastal velký zlom. Bylo vám osm let...
Babička smrt své dcery neunesla. Sesypala se a my se sestrou jsme šly zpátky do dětského domova, kde předtím maminka pracovala.
Byly jste s Tenou malé, lehce byste začaly žít životem českých dětí a zapomněly na řecké kořeny...
Měly jsme tam i řečtinu třikrát týdně, dějepis, zeměpis a gramatiku. České děti šly po vyučování domů a my zůstávaly. Když jsme se ve škole učili o Řecku, četli řecké báje, byly jsme na svůj původ pyšné. Ačkoliv jsme o tom nepřemýšlely, bylo a stále je to v nás.
Teprve po roce 1975, když padla v Řecku vojenská junta, jste se tam poprvé podívaly. Už jako dospělé!
To už jsme tady začínaly zpívat a v Řecku se odehrálo něco podobného, co potom v Československu v listopadu 1989. Jeli jsme tam se sestrou a s Mirkem Donutilem, s nímž tehdy Tena chodila. Na nádraží nás přivítala celá skupina tet, strýců, bratranců, sestřenic... Všichni nás k sobě tiskli, objímali, do té doby jsme netušily, že takovým způsobem někomu patříme. Strašně se mi líbilo chodit po ulicích a vnímat, jak celá země mluví řecky. Tenkrát jsem taky začala sbírat řeckou muziku. Lidi kolem nás pochopili, o co nám jde, a sami začali nabízet, co bychom měly poslouchat a poznat.
Pak jste se vrátily do socialistického Československa. Proč jste tam tehdy nezůstaly?
V Česku jsme měly našlápnuto na slušnou kariéru. Pracoval s námi okruh lidí a to není jen tak, zamávat a zmizet s tím, že zkusíme, zda to vyjde taky v Řecku. Byly to doby, kdy jsme dva roky dopředu věděly, kde budeme každý den vystupovat.
Litujete dnes toho, že jste tam tehdy nezůstaly?
Netřeba litovat, když něco uděláte po důkladném zvážení. Jistě, kdybychom tehdy přehodily výhybku, byly bychom dnes jinde, ale když jde o to rozvinout talent ve prospěch ostatních, je jedno, kde to děláte.
V showbyznysu jste začínaly s českým popem. Proč ne rovnou řecké písně?
Teprve časem jsme zjistily, že řecké rytmy a melodie jsou přirozeně v nás a že nás nejvíc baví. Ze začátku mi připadalo, že patří do dětství, chtěla jsme objevovat něco jiného, nového. Tenkrát pro mě tu volnost a expresivitu výrazu nabízel soul, Aretha Franklin a další. To nás naučilo technice zpívání. Ale zpívat řecky, to je něco jako dýchání.
Řeckou kulturu v Česku šíříte stále naléhavěji a nezůstává jen u písní. Jako byste svou rodnou zem milovaly čím dál víc, byť žijte tady.
Myslím, že tak je to s Řeky po celém světě, neustále objevují, kdo jako Řekové jsou, a nejvíc právě šířením své kultury. Po roce 1989 jezdíme do Řecka každý rok. Řeckou televizi chytám přes satelit a dobrovolně vydržím koukat i na ty nejpitomější seriály a nejprimitivnější reklamy. Řečtina mi totiž připadá lahodná jako muzika. A teprve po sametové revoluci pořádáme v Česku řecké večery ve snaze přiblížit lidem hudbu, ale i tanec.
A ještě jste autorkou řecké kuchařky.
Byla to první řecká kuchařka, která tu vyšla, a recepty jsem sbírala po řeckých příbuzných a známých a pečlivě je vybírala. Jsem ráda, že je stále znovu vydávaná, lidé si ji oblíbili a nejvíc se po ní shánějí po prázdninách...
V neděli se koná váš první charitativní koncert. Výtěžek půjde samozřejmě do Řecka...
Ano, protože každý, kdo si Řecko zamiloval, musel v létě trpět s Řeky. Požáry, které se dlouho nedařilo zastavit, způsobily asi takové škody jako v Česku před pěti lety povodně. Řekové byli tehdy jedni z prvních, kteří nabídli Česku pomoc. Shořely tisíce hektarů vzácné zeleně, lesa, na němž Řekové velmi lpí. Viděla jsem v reportáži lidi, kteří přišli o všechno a bohužel i o své rodiny. Shořely olivové háje, což je pro ty oblasti obrovská katastrofa. Oliva je strom, který roste dlouhá staletí a rodí teprve po deseti, patnácti letech. Ta pomoc půjde přes organizaci Člověk v tísni Řekům, kteří to potřebují.
|
Koncert na pomoc Řecku po požárech se koná v neděli 9. 12. od 19 hodin v Praze na Novotného Lávce. Vystoupí Martha a Tena Elefteriadu, Jannis Asarlidis (buzuki) a Thomas Petsinis (kytara). Hosty budou skupina Arionas - perský zpěvák a kytarista Shahab Tolouie, M. Elefteriadu (zpěv) a kytarista Stanislav Barek. Zazní zde řecký, perský a španělský repertoár. A dále vystoupí taneční skupina Akropolis a kytarista Norbi Kovács. V sobotu (8. 12.), den předtím, je od 11.00 do 17.00 hodin tamtéž Řecký vánoční trh, na kterém lze na nedělní večer zakoupit vstupenky. |
