Sólová deska Marthy Elefteriadu Kresby tuší před takřka 40 lety překvapila hudební pestrostí. Nešlo o žádný laciný socialistický „popík“, ale o desku obohacenou prvky jazzu i soulu. Pod písněmi jsou podepsaní, vlastně v době vydání i nuceně nepodepsaní, tvůrci jako Oskar Petr, Vladimír Mišík či Michael Kocáb. „Čas jí na kvalitě neubral,“ řekla Martha Elefteriadu pro týdeník 5plus2.
Vaše první sólové album Kresby tuší vyšlo v Československu v roce 1980 a hned se stalo deskou roku. Letos na podzim se dočkalo už druhé reedice. Čím to podle vás je, že má i po necelých čtyřiceti letech takový úspěch?
Vypadá to, že ta deska má dodnes co říci a čas jí na kvalitě neubral. Zahrála si na ní celá tehdejší muzikantská elita, vynikající hráči a dodnes zvučná jména, a to včetně autorů jako Dežo Ursiny, Michael Kocáb, Pavel Kopta, Jiří Dědeček, Vláďa Mišík, Vláďa Merta a další. Že i po takové době o ni mají lidé zájem, mě samozřejmě moc těší.
Jako bonus jste na něj zařadila i čtyři písně, které za normalizace nemohly vyjít. Proč byly problémové?
Hudbu a texty na ně totiž složili Bohdan Mikolášek a Oskar Petr, kteří krátce nato odešli na Západ. Oskar Petr odjel do Ameriky v době, kdy už byly jeho texty podané ke schválení na vydavatelství Panton. Pokud bychom je tehdy nahráli, určitě by nám pak desku zakázali. Tak to tenkrát chodilo. Naštěstí muziku neschvalovali, tak hudbu Oskara Petra podepsal Michael Kocáb a já si jednu z nich otextovala. Byl to jediný způsob, jak tu píseň zachránit. Zato dvě nádherné písně Bohdana Mikoláška ležely v archivech Plzeňského rozhlasu dodnes.
Fotogalerie |
Věnujete se dál i koncertnímu vystupování?
Ano, a to hned v několika variantách. Tak třeba společně se sestrou Tenou a s doprovodnou kapelou Professor. To jsou kluci, asi pětatřicátníci, kteří nacvičili náš český repertoár. A nás baví, že je to baví, protože někteří z nich ještě nebyli na světě, když my jsme vystartovaly na profesionální dráhu. (smích)
Potom hrajeme s řeckými muzikanty řecké písně, které je možné slyšet na našich čtyřech řeckých deskách. A pak vystupuji i sama, bez Teny. Jedno seskupení se jmenuje Arionas, tvořím ho já a dva kytaristé, Standa Barek a skvělý perský zpěvák Shahab Tolouie. Nakonec zpívám ještě v komorním pořadu Balady, šansony, blues, jen za doprovodu výborného pianisty Vládi Strnada. Právě tam zazní i pár skladeb ze zmíněného cédéčka Kresby tuší.
Kromě zpívání vás ovšem uchvátily také řecké tance. Trénujete je?
Trénuji, nikdy jsem nikam nechodila tak pravidelně jako na ně. Ale nejen to, také je vyučuji. Před lety jsem začala dokonce pořádat jejich kurzy. Máme je každý čtvrtek, a jestli si někdo myslí, že je to jen takové lehké potančení, tak je to omyl. Po hodině a půl energických řeckých tanců je to pěknej, jak se to řekne slušně? Záhul? (smích)
■ Narodila se 12. září 1946 v jugoslávském Bulkesu, přes který její řecká rodina prchala do Československa před občanskou válkou. |
Vraťme se o zhruba dva měsíce zpět, kdy jste se veřejně vyjadřovala k reklamnímu letáku řetězce Lidl. Na něm bylo vyfocené modré moře a kostel Timios Stavros z jihořeckého ostrova Santorini. Kříže na střeše kostela ovšem byly umazány. Lidl to zdůvodnil tím, že na jeho reklamách nemají náboženské symboly místo. Ještě se nad tím pozastavujete?
Jedno mi to samozřejmě není, ale uvažovat by nad tím měli hlavně ti, kteří ten přešlap udělali. Myslím, že už se kolem toho řeklo dost. Ale oni novináři každý den zásobují lidi něčím, nad čím se můžou rozčilovat nebo strachovat. A když se zrovna neděje tady nic, hurá, zaletíme si pro to kamkoli na světě. To by bylo, aby se někde něco špatného nepřihodilo.
Pocházíte z rodiny řeckých imigrantů. Co se vám na Češích líbí?
Čechy obdivuji za to, kolik dokážou vypít piv (smích), a také je vnímám jako zdatné turisty, kteří dokážou i v parném létě vystoupat až na Olymp. Obdivuji jejich nadšený zápal pro památky a mytologii. Hodně Čechů si Řecko chválí. Nezřídka se stává, že si tak zamilují to jedno „své“ místo v Řecku, že tam jezdí celá léta a jsou tam už jako doma. Znají tamní restaurace, pláže, obchody i prodavače a neumí si představit, že by jeli v Řecku jinam.
Těm vždycky radím, ať seberou odvahu a jedou i na jiná krásná místa v Řecku, všude najdou krásnou krajinu a vlídné lidi... Ale marně, tento povahový rys mě vždy rozveselí. Na svých cestách do Řecka jsem místní Řeky odjakživa vnímala jako velice družné lidi, přirozeně zvídavé a přátelské.
Mimochodem, víte, že Češi a Slováci vypijí nejvíc původně řecké pálenky Metaxy ze všech národů na světě a překonají i samotné Řeky?
Metaxa, ač je skutečně svým původem řecká, už dávno patří francouzským majitelům. Mně chutná také a ráda si ji občas dám.
Martha Elefteriadu v pořadu Rozstřel:
3. září 2017 |
