Když manžel začal podnikat a neměl nikdy čas, já utíkala z práce hlídat nemocné děti, zařizovala jsem jejich školky i školy. On vydělával spoustu peněz, rozhodoval o nich a o mém příjmu tvrdil: "To kapesné si nech."
Nějak "zapomněl", že já platím za užívání společného bytu. Větší poplatky zůstaly na mně i potom, co přišel s tím, že nám koupil větší byt a my se přestěhovali. Nehledě na to, že všem třem našim dětem platím kapesné i tramvajenky. A protože manžel nemá přehled a obvykle není po ruce, kupuji jim často i oblečení, věci do školy apod.
A protože neznám "hloubku" rodinných kont, jsem poměrně spořivá, protože nikdy nevím, co může manžel udělat a zda nezůstanu s dětmi úplně na dně.
Jsem úplně blbá?
Kamarádky mi řekly, že jak jsem hodná, tak jsem úplně blbá, že si manžel žije naprosto svobodně a dělá si, co chce a na co má, což je pravděpodobně na víc než já.
Není to tak, že bych manželovi od základu nedůvěřovala. Vím, že má také značné výdaje. Většinou platí velké nákupy v supermarketech, splácí hypotéku za byt a jeho rekonstrukci, dětem spoří, platí dovolené. Ty svoje i ty společné... Ale jsme po dvaceti letech už jen (nebo zaplať pánbůh ještě?) přátelé a jeden druhého si v zásadě vážíme. Jenom nemáme v našem domácím rozpočtu nastavený žádný spravedlivý systém.
Do toho jsem ještě zdědila docela slušné peníze, v milionech korun. A co myslíte, že se stalo? Manžel je bez mého vědomí investoval. Prý výhodně. Za část nakoupil akcie ve firmě, v níž je díky tomu bezmála stoprocentním majitelem, za část nakoupil obligace. Příjmy i dluhy (firma je zadlužená) z jeho firmy - respektive naší, protože ji spoluzakládal už ženatý - jdou samozřejmě za ním.
Netvrdím, že mě okrádá, tak jako to nedělám ani já jemu. Ale dneska už nejsem zdaleka zamilovaná, a tak mi vadí, že ani nevím, jaké má vlastně příjmy a že o investicích nemůžu spolurozhodovat, protože finance řídí sám. "Nerozumíš tomu, tak o čem chceš rozhodovat?" Slýchám už minimálně deset let, pokaždé, když naléhám a snažím se mu vysvětlit, že chci změnit dosavadní způsob hospodaření.
Je absolutním pánem
Několikrát už jsem se s ním o společných penězích bavila. Žádala jsem ho, ať dá své příjmy a výdaje na papír, že totéž udělám i já. Že si sedneme a uděláme si v penězích pořádek. Opakovaně tvrdí, že sám nemá přehled, že daně mu hlídá jeho daňový poradce.
Dělá to na mě dojem, že mi prostě jen nic vysvětlovat nechce, protože naše hospodaření považuje za vyhovující. Navíc by se musel svými účty zabývat a proč by to dělal? Nad společnými penězi je absolutním pánem, je to pohodlné a nemusí nikomu svá rozhodnutí zdůvodňovat.
Nechci mu křivdit, možná je manžel vzor všech cností a poctivosti. Chodí domů, na služební cesty jezdí tak dvakrát, třikrát do roka... Možná má ale milenku, koupil jí byt...třeba, když už jsme jen přátelé. No, nakonec třeba proč ne, snad bych mu to i přála. Jenomže já nic nevím. A co když pak rodinu kvůli nějaké mladé blondýně opustí? Prosím, poraďte mi:
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 25. května 2009. Anketa je uzavřena.
