Na první pohled vypadal život Hamiltonové bezchybně. Běžkyně na střední tratě byla třikrát na olympiádě, v Barceloně, Atlantě a Sydney, a měla milující rodinu. Ale její fanoušci byli šokováni, když v roce 2012 vyšlo najevo, že se v Las Vegas živí coby placená společnice Kelly Lundy. Za hodinu si účtovala v přepočtu téměř 15 tisíc korun. Nyní v nové knize Fast Girl přiznala, že za její chování mohla bipolární porucha.
„Moje bipolární porucha mě táhla k sexu. Mohly to být drogy a alkohol nebo hazard. Zjistila jsem, že sex byl největší spouštěč pro moji mánii, což je pro lidi s bipolární poruchou společné,“ přiznala Hamiltonová magazínu People.
Sportovkyně prozradila, že bojovala také s myšlenkami na sebevraždu. Po narození dcery v roce 2005 měla poporodní deprese. Ale paradoxně právě její dcera ji zachránila.
„Jednou v noci cestou domů jsem chtěla narazit autem do stromu. Přidala jsem rychlost. Ale přijela jsem blíž k domovu, kde čekala moje sladká holčička. Musela jsem pro ni zůstat naživu,“ přiznala.
O sebevraždě znovu uvažovala, když se provalily informace o jejím dvojím životě.
„Druhý den ráno mě pořád napadaly ty nejčernější myšlenky: zostudila jsem své rodiče, mého manžela, naši rodinu. Bylo by lepší, kdybych byla mrtvá,“ řekla.
Až když se dostala na dno, vyhledala pomoc. Nyní se léčí a podporu má v desetileté dceři Kylie a manželovi Markovi, který o její prostituci věděl a snažil se ji zachránit, i když to zpočátku odmítala.
„Když jsme s Markem zvládli odhalení skandálu v Las Vegas, zvládneme všechno. Musíme na manželství pracovat a stejně jako každý pár máme své vzestupy a pády. Ale určitě jsme silnější. Všechno děláme stokrát lépe,“ dodala.
Bipolární porucha Je známá spíše pod termínem maniodepresivní psychóza. Jde o vážnou poruchu stavů nálady. Název této choroby je odvozen od toho, že nálada postižené osoby může kolísat mezi dvěma extrémními „póly“ – od manických stavů (extrémně dobrá nálada) po depresi (extrémně špatná nálada). Bipolární poruchou trpí kolem jednoho procenta populace. Fáze nemoci se střídají v různých intervalech (od několika dnů až po několik měsíců). Mezi nimi nastává období remise, kdy pacient nejeví žádné známky onemocnění. Toto období může trvat několik měsíců až několik let. V depresivní fázi (které většinou převažují nad manickými) je pacient skleslý, apatický, často není schopen práce ani žádné jiné činnosti, hrozí nebezpečí sebevražedných sklonů. Manická fáze naopak člověka dostává do rozjařené nálady. Je neunavitelný, nadchne se vším kolem sebe, všechno chce co nejrychleji stihnout, což může být na úkor kvality. Nemocný ztrácí většinu zábran - v utrácení peněz, pití alkoholu, pohlavním životě. Zdroj: zdrave.cz |
