Strávila jste spoustu času s naší pěveckou legendou Karlem Gottem, o němž jste natáčela film. Co osobně vám to dalo?
Karel mi dal odvahu. Začala jsem natáčet otevřeněji, odvážněji, méně se obávám lidí ptát. Když člověk má druhého rád, tak se nemusí bát na cokoli se zeptat.
Váš dokument mnoho lidí dojímá. Co při jeho přípravě nejsilněji oslovilo vás? Byl takový moment?
Když Karel vzpomíná v závěru filmu na své dětství a pohřební průvody, které procházely kolem stavení jeho babičky a pokračovaly do hospody a tam se slavilo, naběhne mi husí kůže. Je to jeho Show must go on. Oslava života. On už věděl, že brzy odejde. Tato scéna byla pro mě neuvěřitelná i proto, že když tu větu dokončil, byl dlouhé vteřiny pohroužený do sebe. Pak zpoza mraku vysvitlo slunce, které osvítilo jeho tvář.
Pro Karla bylo nesmírně těžké o antichartě mluvit. Kamarádil se s disidentkou Martou Kubišovou, s chartistkou, a najednou donuceně udělal krok proti chartistům.
