Sama na porod i na děti
Devětadvacetiletá Marcela, která má doma dva kluky (10 a 2), přijela do porodnice sama. Nikoho mít u porodu nechtěla, zvládne to prý sama. Stejně jako následnou výchovu vysněné holčičky, ke které se její tatínek nechce znát.
„Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak se to ve mně lámalo,“ vzpomínala Marcela. „Chvilku radost, chvilku takový to: ještě se to stát nemělo.“ S tehdejším přítelem se bavili o tom, co bude dál. Přišel prý s tím, že má Marcela dát dítě pryč. „A pak přišla esemeska, že na to není připravenej,“ svěřila se. „Byla to rána. Ale musela jsem to nějak ustát. To dítě mi za to stojí.“
Že bude u porodu sama, toho se Marcela nebála. „Já myslím, že to zvládnu i tak,“ řekla. Spíš ji netěší život osamělé matky. „Chybí tam ten chlap, večer si sednout, podívat se na film, popovídat si,“ uvažovala. „Ale nejdůležitější na světě jsou pro mě ty děti a rodina. Já bych za ty děti dejchala.“
Nejhorší minuty v životě rodičů? Když je po porodu ticho a dítě nekřičí |
Porodu se nebála. „Druhý dítě bylo fofr,“ přiznala. „Strašili mě, že to bude jako poprvé, ale on vyletěl! Ještě jsem doma koukala na Ordinaci a pak jsme vyjeli. Za dvě hodiny se narodil,“ vyprávěla. „Ta bolest k tomu patří, pak to o to víc stojí za to. My ženský jsme silný, to dám.“
„Pokud přichází žena k porodu sama a nemá s sebou žádný doprovod, tak porodní asistentka supluje roli partnera,“ vysvětlila porodní asistentka Hana Zemanová, která se Marcele nadstandardně věnovala. „Měla by se vcítit do role té maminky, být jí všemožně nápomocná a ulehčit jí dobu před porodem. Je to hlavně o vzájemné komunikaci.“
„Tak co s vámi vymyslíme? Asi vás tady nechám, pustíme vodu a porodíte. Co vy na to?“ zeptal se Marcely doktor Berezovskiy. „Tak to bych si měla pospíšit,“ oznámila při pohledu na hodiny Marcela. Byly právě tři hodiny a „její“ porodní asistentka měla ten den službu do šesti.
A zřejmě si chtělo pospíšit i miminko, pro které měla maminka už doma připravenou růžovou výbavičku. „Když to bude kluk, tak ho vrátíte zpátky,“ nařizovala porodní asistentce žertem.
Porod se vyvíjel opravdu rychle. „Hlavička nám začíná sestupovat, už je to nějakých osm, tak to jsem rád, že jsem vás hospitalizoval,“ pochvaloval si doktor ve čtyři hodiny. „To dáme do šesti,“ slibovala porodní asistentka.
A opravdu. Všechno šlo ráz na ráz. „Už se tam tlačí hlavička, už to bude,“ hlásila rodičce. „Za chviličku máme po porodu... a je to ta holčička!“
Vysněná dcerka dostala jméno Eliška (3 120 g, 49 cm), a když nebyl tatínek, tak si pupečníkovou šňůru přestřihla sama maminka. Snad nebude na tři děti už dlouho sama. „Do žita flintu neházím,“ řekla Marcela. „Kdyby se našel nějakej hodnej partner, kterej by měl rád děti, a byli bychom velká šťastná rodina,“ zasnila se a dodala: „Jestli nějakej existuje, tak si nás najde.“
