Byl jsem začínající učitel a jedna z mých kolegyň se rozhodla, že si mě vezme za muže, zřejmě proto, že jsem byl jediný svobodný.
Začalo to zcela nenápadně - nosila mi různé pamlsky, ovoce a podobně. Zvala mě na schůzky a i když jsem dával jasně, ale slušně najevo, že nemám zájem - ona to nevnímala (nebo nechtěla vnímat).
Během každé přestávky, kdy jsem se připravoval na další hodinu jsem ji měl za zády, drbala mě pod bradou a pod. Nakonec jsem se dostal do stavu, kdy jsem na ni začal být alergický. Kdykoliv jsem vycházel z kabinetu, kontroloval jsem jestli není na chodbě, protože i tam mě pronásledovala, když už jsem jí neotevíral kabinet.
Nepomohlo ani to, že jsem ji jednou hrubě vyhodil z kabinetu - doslova jsem ji vytlačil ven s rukou mezi jejími lopatkami. Skončilo to až mým odchodem.
Ve školství již dávno nepracuji, neboť živím rodinu. S odstupem několika let jsem se dozvěděl, že mí kolegové, kteří se mnou sdíleli kabinet ji v jejím počínání povzbuzovali slovy - musíš o něj bojovat, vydrž, to se spraví atd. Byl to z jejich strany jistě dobrý žert, ale mně tehdy do smíchu nebylo.
Život přináší různé polízanice a tahle nakonec nepatřila k nejhorším.
