Od korzetů a paruk přes Twiggy k vyjmutým žebrům. Ideál krásy kdysi a nyní

Všechno to začalo zvrácenou módou baroka. Tehdy si ženy malovaly tváře na bílo, nosily úzké korzety a šedé paruky. Pak se pár staletí střídaly baculaté dámy s vyhublými. A momentálně jsme v období, kdy se z krásy stala komodita, kterou si můžeme koupit.

Audrey Hepburnová ve filmu Snídaně u Tiffanyho (1961)

Během historie lidstva se ideál krásy mnohokrát změnil. Několikrát zhubl, pak přibral, zmužněl a zase zženštěl. Ženy ve starověkém Egyptě jsou zobrazovány jako štíhlé, vysoké, s výrazným make-upem. Z nálezů víme, že si holily vlasy a nosily paruky. Ve starověkém Řecku bylo moderní husté, spojené obočí. Dámy, které takové neměly, si místo něj lepily zvířecí srst a dokreslovaly si jej.

V temném středověku byla žena ctnostná a nevinná, bledá, s vysokým čelem a zahalená.

V temném středověku byla žena ctnostná a nevinná, bledá, s vysokým čelem. A hlavně neustále zahalená. Pokud ne, považovali ji za čarodějnici – krása byla církví označována za ďáblův nástroj. Amen – toto období ženské kráse zkrátka nepřálo.

V 18. století přichází éra žen s oválnou tváří, dvojitou bradou, růžovými líčky a měkkým tělem s tukovými polštářky. K dosažení zcela světlé kůže se používal bílý make-up, jakýkoli náznak opálení znamenal, že jde o selku. Černými kousky látky si ženy i muži zakrývali často velké jizvy po neštovicích. Nosily se dlouhé kudrnaté paruky šedé až bílé barvy, které se pudrovaly.

Všechny tyto změny, jež se udály během dlouhých staletí, jsou však nic oproti tomu, jak se krása změnila za posledních sto let.

Ideály krásy

Kolem roku 1900: Princezna Qajar

Jmenovala se Zahra Chanún Tádž Al-Sultana, ale známá je spíše pod jménem Qajar.

Za zmínku v našem pohledu do historie vnímání krásy určitě stojí perská princezna, která žila v letech 1883–1936. Byla dcerou perského vládce Násira. Svým zevnějškem značně připomínala muže – byla vousatá, tlustá, měla srostlé obočí a nenašli byste na ní asi nic ženského a z dnešního pohledu ani půvabného. Přesto byla ideálem krásy své doby (což není tak dávno). Říká se, že na ni čekaly doslova zástupy nápadníků a třináct mužů údajně spáchalo sebevraždu, poté co je tato krasavice odmítla.

Je zajímavá i tím, že jako první z žen přestala nosit na královském dvoře hidžáb, malovala, psala a byla tak trochu feministka. Navzdory náboženství, které vyznávala, byla i velmi promiskuitní. Říká se, že za milence si vybírala jen muže s velkým penisem. Tak trochu bizarní, když se podíváte na její fotografii a srovnáte ji se současnými modelkami, že?
A to od jejího úmrtí neuběhlo ani sto let!

Princezna Qajar

První supermodelka na světě Američanka Evelyn Nesbit.

Kolem roku 1918: Gibsonova dívka

Víte, kdo byla úplně první supermodelka? Američanka Evelyn Nesbitová.

Lidi fascinovala svou dětskou tváří s jemnými rysy a žensky tvarovanou, avšak útlou postavou. Měřila jen 161 cm a používala minimum líčidel. Byla také herečkou a často pózovala jako modelka fotografům nebo malířům. Nejznámější dílo, kde je ztvárněna, je soubor kreseb Charlese Dany Gibsona, který kreslil fyzicky dokonalé ženy v různých situacích. Možná je vám znám pojem „Gibsonova dívka“ – jednou z nich byla právě Evelyn Nesbitová. Více tehdy modelka dosáhnout nemohla, znamenalo to něco jako být dnes andílkem Victoria’s Secret.

Přibližně od roku 1920, kdy ženy získaly volební právo a narostla tak i jejich odvaha a síla, se začalo vše měnit. Sukně i účesy se zkracovaly, odhalená kůže už nebyla tabu a začaly se nosit kalhoty. No a pak přišlo období, kterému říkáme „zlatý věk Hollywoodu“, kdy se všechno definitivně změnilo.