Vzpomenete si na okamžik, kdy vám manžel poprvé řekl, že by chtěl kandidovat na prezidenta?
Na to si už nevzpomenu. Po návratu z Bruselu, kde pracoval jako předseda vojenského výboru NATO, začal jezdit na besedy, lidi zajímala jeho předchozí práce a občas se někdo zeptal, jestli by se nechtěl stát prezidentem. My se tomu usmívali, manžel říkal, že do politiky by nikdy nešel. Pak ale s touhle myšlenkou přišli i naši přátelé, a tak o tom začal uvažovat, až řekl: „Co kdybych to zkusil?“
Až jsem si řekla, že už nechci být jen za ním sedící roštěnkou. Zatoužila jsem po vlastní motorce. A tak jsme jezdili na výlety každý na své.
