Dominik a Jan
Dominik s partnerem Janem a synem.
Pro Dominika a jeho partnera Jana bylo pořizování miminka velice náročné a zdlouhavé. Cesta k němu trvala šest let. Navíc museli překonat spoustu překážek. „Ať už jsme narazili na podvodnice nebo nám nešlo otěhotnět nebo plodu hrozilo tělesné postižení, předčasné narození a následné úmrtí. Tuto nepříjemnou situaci jsme prožívali dvakrát,“ nastiňuje Dominik, čím vším na cestě za vytouženým potomkem museli projít.
„Tekly slzy, propadli jsme zoufalství, ale stále převládala touha být rodina, být táta, být rodič. Stále v nás zůstávala naděje a nevzdávali jsme to,“ popisuje. I oni uvažovali nad všemi dostupnými cestami, přičemž surogátní (náhradní) mateřství v zahraničí museli vyloučit, protože je velice nákladné a cesta k němu je náročná.
Tři chlapi v chalupěRodina vede instagramový účet, kde sdílí nejrůznější momenty svého života. „Od té doby, co máme syna a lidé nás sledují na Instagramu, dostáváme hodně zpráv s dotazy, jak se nám to podařilo, kde začít a zdali máme nějaké rady. Jsme rádi, že takových rodin stále přibývá a je nás více a více, ale radit nebo pomáhat někomu je dost složité,“ vysvětluje Dominik. |
Zvažovali také takzvané sdílené rodičovství, kdy by dítě vychovávali společně se svobodnou matkou či kamarádkou. Nakonec ale upustili i od této varianty. „Někomu by to jistě tak vyhovovalo a znám pár kluků, kteří chtějí jít jen touto cestou. Ale být s miminkem každý den, vidět každou změnu, každý pokrok v jeho růstu, pomazlit se, kdykoliv se vám zachce, a hlavně hned od narození, to je prostě to nejlepší, co může vytvořit nejsilnější pouto rodiny.“
„Věděli jsme, že pro gay pár je možnost pěstounské péče. I přesto, že jsme si uvědomovali, že to může být jen na nějakou dobu, pokud by se biologičtí rodiče o dítě přihlásili, tak jsme tu možnost chtěli zkusit,“ popisuje Dominik.
„Celkově do jakéhokoliv náhradního mateřství musíte jít s možností určitého rizika, ale někdy je lepší riskovat a snažit se pro to udělat cokoliv, než litovat uniklé šance,“ říká. Nakonec se jim děťátko podařilo počít přirozenou cestou. „Po všech těch útrapách to byl vlastně zázrak. Náhodou, neplánovaně, nám život přinesl do života osobu, díky které se nám dostalo největšího štěstí a lásky, a jsme hrdí tátové,“ uvádí.
Registrované partnerství Dominik a Jan uzavřeli v roce 2016. Pokud by mohli, do manželského svazku by vstoupili hned, aby mohli být oba rodiči svého syna. „Nedávno se nám stalo, že jsme museli se synem na pohotovost. Kdyby tam s ním jel partner sám, ošetřili by ho, ale už by ho s ním nepustili domů nebo by nemohl na návštěvu,“ nastiňuje.
Okolí je jako rodinu přijímá skvěle, podporuje je a fandí jim. „Nikdo z našich rodin neměl problém s naší orientací, nikdo se k nám neotočil zády a ani se nám to nestalo u našich kamarádů nebo známých,“ dodává Dominik s tím, že je lidé také často zastavují, ptají se, jak se mají, a chválí je. A to často i cizí kolemjdoucí. „Letos jsme vyrazili na rodinnou dovolenou k moři. V resortu s námi bylo opravu hodně Čechů a všichni se s námi chtěli bavit, byli nadšení z našeho syna a zajímali se, jak se nám to podařilo,“ vzpomíná Dominik.
Jak zdůrazňuje, možnost manželství pro homosexuální páry znamenala především být rodiči. „Přece i gay je člověk, který nemůže mít své biologické dítě nebo chce pomoci nějakému dítěti z dětského domova. Každý by měl mít nárok být rodičem a každé dítě by mělo být v milující rodině. A je jedno jestli v biologické nebo v té, která mu dá lásku, domov a pocit bezpečí,“ uzavírá.
Bohuslav a Milan: Osvojení jako cesta
ilustrační snímek
Bohuslav s partnerem si děťátko osvojili. „Systémem pro budoucí osvojitele jsme prošli oba s partnerem. Ale pouze já jsem byl zařazen jako samožadatel do seznamu,“ popsal Bohuslav.
„Překážek z našeho pohledu moc nebylo, osvojitelem se může stát člověk jako samožadatel. Bylo nám ovšem řečeno, že názory členů odborné komise můžou být různé,“ vzpomíná.
Žadatelé se nemohou dozvědět, jak komise hlasovala a jaké rodiče k dítěti vybrala jako první. U Bohuslava a Milana ale nakonec bylo vše v pořádku. „Na syna jsme se byli podívat jako první a jiskra přeskočila,“ dodává.
„I když na to člověk nemyslí často, nejvíce nad trápí, že nejsme oba zákonnými rodiči. Máme tedy strach, pokud by se jednomu z nás něco stalo. Také v případě smrti partnera by náš syn nefiguroval jako dědic. Například sirotčí důchod by mu nebyl přiznán,“ popisuje úskalí, kterému musí v Česku čelit všechny duhové rodiny.
Oba partneři mají štěstí ve svém okolí, které je vnímá kladně. „Naši přátelé a blízcí nás přijímají jako rodinu se vším všudy. Často jsme více středem pozornosti v případě, že jsme se synem oba. Širší okolí stále nechápe, že rodiny mohou být různé,“ uzavírá Bohuslav.
Přejdu hranice a už nejsem manželka, vypráví žena, která rozbrečela poslance |
Ilustrační snímek
Martin a Filip
„První dítě k nám přišlo dost neplánovaně z širší rodiny,“ popisuje Martin a dodává, že nakonec je s partnerem rodičovství naplňovalo natolik, že se rozhodli jít do druhého. „Nechtěli jsme ale jít do náhradního mateřství nebo se dělit s jiným párem o výchovu, tak jsme zvolili cestu náhradní rodinné péče,“ dodává. Po čtyřech letech od podání žádosti se jim nakonec povedlo rozšířit rodinu o další dva chlapce.
Než uspěli, nastalo však několik nepříjemných situací. Jedna z nich při pohovoru v rámci předadopčního vzdělávání: „Bylo nám řečeno, že naše šance dostat do péče dítě jsou blížící se nule, protože jsme gay pár a už jedno dítě máme,“ popisuje Martin. Další velkou nepříjemností byly rozhovory s psychologem: „Byť byl korektní, mluvil o nás jako o handicapovaném páru. Říkal, že vzhledem k tomu, že dítě má nárok na matku a otce, je pro něj otázkou, zda nás někdy jako vhodné rodiče zvolí.“
Ve svém okolí mají podobně jako ostatní páry podporu. „Babička a děda u nás funguje naprosto skvěle a mám pocit, že okolí nás vnímá vlastně jako standardní rodinu. Možná trochu zajímavější, ale rozhodně nepociťuji nějaké ústrky. Bydlíme na vesnici a musím říct, že my i naše děti se tam cítíme skvěle,“ usmívá se.
Na otázku, co je s partnerem nejvíce překvapilo, odpovídá, že to, kolik toho děti dokážou přinést do života. Jak pestrý ho udělají a jak dokážou ohladit případné hrany. Co občas slýchám od stejnopohlavních rodičů, je strach, jak je bude brát okolí, jak si rozhodnutí mít děti přebere širší rodina… Nakonec ale přijde do rodiny dítě a vše se vyřeší samo, dítě si všechny okolo získá a pak už je těžké se na tu rodinu dívat skrz prsty, když je znáte a vidíte, že jsou stejní rodiče jako jacíkoli jiní,“ uzavírá.
Děti homosexuálních párů jsou tolerantnější
Pro dva muže je založení rodiny obtížnější než pro dvě ženy. Zvolit mohou několik cest, i tak však zůstávají četné problémy spojené s dosud neschváleným manželstvím pro všechny.
Jak podotýká právník Petr Kalla v pořadu Rozstřel, je dnes zcela běžné, že si stejnopohlavní páry pořizují děti, a politici před tím pouze zavírají oči. V Česku podle dostupných informací existují tisíce dětí, které vyrůstají v duhových rodinách.
Pro muže je nejdostupnější formou pěstounská péče a adopce. Legislativa však není nastavena vstřícně vůči stejnopohlavním párům ani v případě pěstounské péče. Rodičem se totiž může stát jen jeden z nich.
Přece i gay je člověk, který nemůže mít své biologické dítě nebo chce pomoci nějakému dítěti z dětského domova. Každý by měl mít nárok být rodičem a každé dítě by mělo žít v milující rodině. A je jedno, jestli v biologické nebo v té, která mu dá lásku, domov a pocit bezpečí.
Tatínek Dominik
Jak popsala Petra Kutálková v publikaci Duhové rodiny ve stínu státu, relativně novou cestou k rodičovství je surogátní, tedy náhradní mateřství. Tehdy dítě může být počato z vajíčka ženy, která ho porodí, a semene jednoho z páru. „Druhou možností může být takzvaná gestační surogace. V takovém případě žena odnosí dítě, které bylo počato z vajíčka dárkyně. Touto cestou se mohou také narodit dvojčata, která byla počata z vajíčka stejné dárkyně a spermií různých otců a která porodí jedna náhradní matka,“ uvádí.
Když dvě mámy mají dítě. Největším úskalím je pro duhové rodiny české právo |
Tento způsob je v Česku chápán jako jedna z cest léčení neplodnosti a je dostupné oficiálně pouze pro neplodné heterosexuální páry. Některé stejnopohlavní dvojice tak odcházejí do zahraničí. Existují dokonce již páry, kde český právní řád přiznal rodičovství oběma z dvojice. Tato možnost je však obtížná a finančně velice náročná.
Další možností je pak sdílené rodičovství, kdy dítě porodí žena, často také homosexuální, a mohou vznikat rozvětvené rodiny dvou matek a dvou otců.
Nejrůznější zahraniční výzkumy dlouhodobě ukazují, že děti z duhových rodin mají plnohodnotný život. Jsou prý navíc mnohem tolerantnější a rozhodně nemají problémy se svou sexuální identitou. To, že nejsou v Česku zrovnoprávněny homosexuální vztahy s těmi heterosexuálními, vnímá advokát Kalla jako urážku celé komunity.
Česko v dubnu učinilo velký krok, když zákon o manželství pro všechny prošel prvním čtením. Toto vítězství, které znamená naději pro všechny homosexuální páry, je však velice hořkosladké. Zákon poslanci s největší pravděpodobností nestihnou schválit do voleb.
Návrh, který má umožnit manželství homosexuálů, poslanci podpořili |
