Bydlíme v malém domku se zahradou na okraji města, kde si děti ještě hrají na ulici před domem a v okolí. S manželem jsme si ještě před narozením Vilmy pořídili moc hodného malého psa, kterého manžel skvěle vycvičil a poslouchá na slovo.
Poraďte se takéTrápí vás obtíže při výchově dětí? Nebuďte na ně sami a nechte si poradit od odborníků. Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny, je možné je i anonymizovat.  |
Vilmička našeho pejska od narození milovala a on ji také. Jenže díky přítomnosti takového skvělého příkladu se Vilma zamilovala do všech psů – od čivav přes buldočky až po dogy, je jí to úplně jedno. Na všechny se stejně láskyplně vrhá, což se samozřejmě všem psům nelíbí.
Nenechá se odradit
Když jdeme do parku nebo se setkáváme s lidmi, jejichž psi děti zrovna nemilují a raději se chovávají, musíme Vilmu neustále hlídat a nejlépe i držet za ruku, jinak se nenápadně vytrácí směrem psí pelíšek. Vysvětlujeme jí horem dolem, že všichni pejskové si nechtějí hrát a někteří jsou zlí a ošklivě koušou, ale bez výsledků. Už došlo i na pár škrábanců a kousanců, ani to naši houževnatou holčičku nepřesvědčilo, aby ke psům přistupovala opatrněji.
Manžel navrhuje různá řešení, třeba že ji vezme na výcvik policejních psů, aby viděla, jak se dokážou do člověka zakousnout a nepustit. To se mi nezdá ideální, ale souhlasím s tím, že se situací musíme něco dělat. Příště může jít pohladit špatně naladěného rotvajlera a raději nechci domýšlet možné následky.
Co byste nám doporučili? Jak jí vysvětlit nebo předvést, že náš pes a cizí psi nejsou totéž a že musí být opatrnější?
Děkuji
Vanda
Odpověď odbornice: Kontakt se psy povolte jen skrze dospělé
Dobrý den paní Vando,
dle vašeho popisu je patrné, že vaše starosti jsou oprávněné a že skutečně je třeba chování dcerky vůči cizím psům řešit. Vaše dcera je ve věku, kdy si ještě sama neuvědomuje nebezpečí, které jí může hrozit a kdy se řídí spíše tím, co vidí, než tím, co by mohlo za určitých okolností nastat.
Mgr. Petra Domkařová
Vysvětlování je jistě důležité, ale zde bych použila spíše důraz na slova, jako jsou pravidla a hranice. Dcera by měla vědět, že nesmí sama chodit k žádným cizím psům, a pokud si bude chtít nějakého psa pohladit, musí se vás zeptat. Je téměř jisté, že ze začátku nebude chtít pravidlo respektovat a že se bude snažit ho obejít, nebo na něj zapomene. Když budete venku, musíte předpokládat, že něco takového udělá, být na to připravená a být takzvaně o krok před ní.
Pokud se bude chtít rozeběhnout k cizímu pejskovi, je třeba ji zastavit, chytit za ruku a snažit se navázat oční kontakt, abyste si byla jistá, že vás skutečně vnímá. Následně znovu zopakovat pravidlo. Pravidlo by mělo být stručné, jasné: „Když…, pak...“ Potom se spolu můžete ke psovi vydat a zeptat se majitele, zda je pes hodný a může si ho dcera pohladit. Vy budete ten, kdo jí pomůže se psem seznámit a kdo bude tento kontakt regulovat a kontrolovat.
Dcera by měla také vědět, co bude následovat, pokud pravidlo poruší. Může to být odepření něčeho milého. Můžete jí říci např., že když pravidlo poruší a poběží sama a bez dovolení k cizímu psovi, budete muset z parku odejít a jít domů. Trest potom musíte uplatnit a být důsledná, čímž dítě získá jasné hranice, ve kterých se může pohybovat. Buďte připravená, že celý proces se bude nejspíše v menších obměnách opakovat, vytrvejte a každé úspěchy oceňte. Odměnou může být vaše radost, kterou ona uvidí, a zároveň slovní pochvala.
Petra Domkařová, psycholožka centra Modré dveře
Pokousal někdy pes nebo poškrábala kočka vaše dítě? Jak jste situaci řešili? Popovídejte si s ostatními v diskusi.
