S manželem máme dvě děti, patnáctiletého Tomáše a desetiletou Terezku. Syn už od šesti let chodí na fotbal a nechce na tom nic měnit, v místním týmu je oblíbený a manžel s ním dobrovolně o víkendech objíždí zápasy. Ale Terezka stále nemůže najít nic, co by ji bavilo.
Poraďte se takéTrápí vás obtíže při výchově dětí? Nebuďte na ně sami a nechte si poradit od odborníků. Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny, je možné je i anonymizovat.  |
Nejdřív začala chodit na flétničku a vypadalo to, že ji baví. Ze začátku poctivě trénovala doma, ale asi po půl roce už se jí nechtělo a nakonec nás začala prosit, že by chtěla chodit raději na malování. Na malování na ní prý byla ošklivá paní učitelka, a tak jsme ji následující rok přihlásili na keramiku.
Vždycky měla důvod
Pak ještě proběhlo vzplanutí pro dramatický kroužek, ale tam jí pak zase připadalo, že není dostatečně talentovaná oproti ostatním dětem. Vždycky k tomu byl vlastně nějaký důvod, proč jsme jí to s manželem povolili. Ale musela aspoň dochodit konec pololetí nebo roku. Teď chodí na florbal a už jsem se začínala radovat, že to jednou konečně dotáhne do druhého roku stejného kroužku.
Jenže okolo pololetí zase začala vymýšlet, že by jí více bavilo nějaké tančení, třeba rokenrol. Na florbalu jí ale prý nic zásadního nevadí, podle mě se jí akorát okoukal. Máme jí povolit zase další změnu? Manžel si myslí, že bychom ji měli udržet u florbalu, aby se naučila se něčemu věnovat soustavně. Já jí to ale zase nechci znechutit.
Co byste nám poradili?
Ilona
Odpověď odbornice: Zkuste dceři pomoci s motivací
Píšete, že každé z vašich dvou dětí přistupuje k docházce na volnočasové aktivity po svém. Syn se drží jedné aktivity a dcerka je střídá prakticky po půlroce.
Z dopisu není nikde znát, že jste s manželem zkusili dcerku nutit i v době, kdy se jí kroužek omrzel. Je docela přirozené, že děti, ale i my dospělí, dojdeme v určité chvíli po uplynutí nadšení do stavu, kdy se musíme spíše povzbuzovat k pokračování rozjeté aktivity. Je důležité toto umět překonat a naučit se tak, že i činnosti, které nás baví, mají občas fázi, ve které musíme zvládnout nějakou překážku.
PhDr. Kateřina Siveková Křižáková, psychoterapeutka
Pokud jste dobu nucení do docházky nezkusili, možná je načase to vyzkoušet. Trpělivě, ale důrazně, i s vysvětlením, že je normální, když se někomu někdy do něčeho nechce. S dcerkou se odmluvte na nějakém období, které bude tím zkušebním. Možná s ní proberte životní příběh nějakého sportovce nebo muzikanta, i v něm najdete místo, kdy se mu do trénování nechtělo, ale nyní je rád, že ho překonal a něco pěkného či kvalitního umí.
Nebo možná v okruhu vašich známých, rodiny nebo i u vás najedete příklad toho, že někdo musel překonat nepříjemné období, aby si dnes uměl zahrát tenis s kamarádem nebo něco pěkného vyrobil. Dejte tomu nějaký čas a poté situaci zhodnoťte, jestli se povedlo odpor změnit, či nepolevil, případně narostl.
Určitě je fajn, že s ní domlouváte, že musí dochodit alespoň pololetí a teprve poté si může vybrat aktivitu jinou. Ale pokud jste se již dostali do fáze jakési povinnosti docházet na kroužek a dcerka došla k závěru, že by to pro ni rozhodně i po určitém předem domluveném „zkušebním“ období nemělo smysl, je možná jen na cestě najít tu správnou aktivitu pro sebe a prostě tu cestu potřebuje mít delší než její bratr. V tom případě jí dopřejte čas. Pravděpodobně patří k těm, kteří potřebují mít všeobecný přehled a jít do hloubky pro ně není. Možná se vám to jen jeví při stabilním zájmu syna jako příliš kontrastní. Nabízí se vám nový úhel pohledu, že i tato cesta s sebou nese mnoho zajímavého a třeba to je i cesta vaší dcerky.
Kateřina Siveková Křižáková, rodinná terapeutka centra Modré dveře
Jsou vaše děti ve svých koníčcích přelétavé? Jak je motivujete k tomu, aby vytrvaly? Popovídejte si s ostatními v diskusi.
