Oliver je velmi bystrý, šikovný chlapec, také je velmi citlivý. Nedávno jsme se přestěhovali do zahraničí, Oliver se začal rychle učit cizí jazyk a celkem dobře se aklimatizoval. Začal také navštěvovat školku a chodí do ní rád, celkově je to šťastné a spokojené dítě.
Trápí nás ale jeho vztah k mladšímu bratrovi. Když se Alan narodil, Oliver na něj velmi žárlil. Snažili jsme se přesto s Oliverem trávit co nejvíc plnohodnotného času, žárlivost nás s manželem v období tak velké změny ani nepřekvapila. Oliver na nás byl velmi vázaný. Ale ani po roce a půl se Oliver nedokázal vypořádat s tím, že už není jedináček.
Lakomý jen k bratrovi
Poraďte se takéTrápí vás obtíže při výchově dětí? Nebuďte na ně sami a nechte si poradit od odborníků. Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny, je možné je i anonymizovat.  |
Alana má rád, jsou chvíle, kdy je k němu velmi milý, jde za ním a pusinkuje ho nebo si s ním hraje. Takové chvíle jsou ale bohužel méně časté než ty, kdy mu Oliver všelijak ubližuje. Kromě toho, že je surový a hrubý, tak je i lakomý. Tento problém evidentně souvisí jenom s Alanem, protože k jiným dětem se chová vždycky pěkně a není k nim agresivní. Dětem v Alanově věku by nikdy neublížil. A nemá ani problém se s ostatními podělit o své věci. Když není ve společnosti Alan, Oliver je úplně zlatý bezproblémový chlapeček.
Když se k Alanovi chová ošklivě, tak mu stále vysvětlujeme, že to, co mu dělá, je špatné a že to není akceptovatelné. Někdy je to jako házet hrách na stěnu. Přestože je tak inteligentní, tak tohle neumí, nebo nechce pochopit. Někdy má nával zlosti na Alana, která se pak obrátí i proti nám, snažíme se ho uklidnit a zjistit, proč se k mladšímu bratrovi chová tak ošklivě. Oliver nám jenom řekne, že mu prostě vadí, že je tu Alan s námi.
Moc nás to mrzí, protože oba chlapci jsou naše sluníčka. Alan je navíc extrémně společenské dítě, je stále dobře naladěný a směje se, dokonce i rychle zapomíná a bratrovy ústrky. Oliver až tak společenský není, a tak se mu tolik pozornosti od okolí nedostane. Máme s manželem pocit, že Oliverovi dopřáváme dostatek pozornosti a děláme všechno proto, aby se necítil odsunutý na druhou kolej. Nevíme už, jak přimět Olivera, aby se k bratrovi choval pěkně. I když už se občas zdá, že vidíme nějakou změnu k lepšímu, zanedlouho všechno běží zase po starém. Jak se můžeme zbavit Oliverovi žárlivosti?
Děkuji za vaše návrhy.
Sonja
Odpověď odborníka: Věnujte čas každému synovi zvlášť
Dobrý den Sonjo, o chování Olivera sice nemám příliš mnoho informací, nicméně i tak se zdá, že je jeho chování obvyklé v dané situaci. Starší sourozenci narozením dalšího dítěte přicházejí o svůj výsostný prostor a jedinečnost vlastního postavení v rodině. Odborníci, kteří se touto problematikou profesně zabývají a zkoumají ji, doporučují v obdobných situacích vyzkoušet následující kroky:
Mgr. Honza Kaňák z terapeutického centra Modré dveře
- Jasně vymezovat agresivní chování vůči mladšímu sourozenci jako špatné – to se zdá, že děláte. Zároveň dejte najevo pochopení pro emoce Olivera. Velká většina starších sourozenců v nějaké míře žárlí na ty mladší, či se na ně zlobí, nemají je rádi. Třeba: „Olivere, asi nemáš ještě Alana třeba úplně rád, nebo se na něj zlobíš, ale nemůžeš ho takto praštit.“
- Můžete vyzkoušet si i povídat o tom, kdy naopak Olivera baví si s Alanem hrát a co je na tom pro něj hezkého.Trávit určitý čas ze dne jen se starším dítětem, tedy Oliverem – aby měl jen svůj vlastní prostor. Můžete s ním jít ven, či nakoupit, zatímco se manžel bude věnovat Alanovi, příště se zase vystřídat. Stejný prostor by pak měl dostat i Alan. Pokud vám někdo hlídá děti, můžete občas vyrazit ven s jedním, pak s druhým synem.
- Pokud to je možné, můžete zkusit postupně a pomalu zapojovat Olivera do péče o Alana
- Také se můžete zkusit podívat na to, co jste dělali s Oliverem, kdy si s Alanem hraje, jinak než ve dnech, kdy se k Alanovi chová agresivněji. Pokud je tam nějaký rozdíl, možná to je to, co Oliver potřebuje.
- Nesrovnávat děti navzájem. Věty typu: „Proč nemůžeš být víc jako tvůj bráška nebo sestra“ spíše žárlivost a rivalitu podporují.
Dětští psychologové také doporučují vyhledat pomoc, pokud žárlení trvá už delší dobu, což se zdá, že může být i situace u vás v rodině. Neznamená to, že se děje něco patologického, či že by byl někdo duševně nemocný, tito odborníci pomáhají i v obvyklých a zároveň náročných situacích. Výhodou osobní konzultace je, že vám odborník pomůže najít řešení šité přímo na míru vaší rodiny, abyste se všichni cítili doma dobře. Někdy postačí konzultace s rodiči, obvyklé ale také bývá, že dětský psycholog či psycholožka potřebují dítě trochu poznat, popovídat si s ním, zahrát si s ním.
Můžete tedy vyzkoušet, jestli zafungují výše uvedené nápady, a pokud by se chování Olivera neměnilo, či už jste vše z toho vyzkoušeli, přišlo by mi fajn zkusit zkontaktovat nějakého dětského psychologa.
Honza Kaňák, krizový intervent a terapeut centra Modré dveře
Jak se s příchodem sourozence vyrovnávaly vaše děti? Jak jste řešili vzájemné agresivní chování a neochotu půjčovat si hračky? Popovídejte si s ostatními v diskusi.
