Nakupujete ráda?
Cíleným nákupům se snažím vyhýbat a v Pařížské mě rozhodně nepotkáte. Jediné, čím se nechávám zlákat, jsou slevy. Vždy ale nakupuji s rozmyslem tak, aby se mi daná věc hodila. Za nejlepší nákupy považuji ty nečekané, když náhodou natrefím na kousek, který se mi nejen líbí, ale hlavně mi sedne, protože se dost často peru s velikostí. Jedinou výjimkou, kdy nejdu po slevách, jsou obchody s lokální módou, kde vždycky najdu originální kousky z kvalitních materiálů. Navíc mám dobrý pocit z toho, že podporuji české tvůrce.
Jako zpěvačka trávíte hodně času v krásných šatech. Když už nemáte ráda jejich pořizování, užíváte si je alespoň při nošení?
Je pravda, že zajišťování kostýmů je nezbytnou součástí mé práce. A každá sezona vyžaduje, abych si obstarala nové a měla připraveno několik variant outfitů. Za ta léta už mám pořizování večerních rób v malíčku, oblíbený butik mě nikdy nezklame. Už dávno mě ale nebaví se čančat. Mnohem raději jsem v civilním oblečení, v džínách nebo legínách a tričku. Zatímco můj šatník na vystoupení je obsáhlý, ve skříni s věcmi na běžné nošení mám jen pár osvědčených kousků. Pohodlí a sportovní styl mi vyhovují, protože neustále někam utíkám za dcerou.
Dcera si prý ve vašem koncertním šatníku vybírá, co bude nosit. Je parádnice?
To je pravda, vybírá si šatičky a zamlouvá si je, až bude velká. Začala chodit do školy, kde se potkává se staršími holkami, tak si na sobě dává záležet, což je přirozené. Přitom my ji značkově neoblékáme, hodně svého oblečení zdědila, protože jako zastánkyně recyklace a udržitelnosti se nestydím nakupovat ani v kvalitních second handech. Sama také posílám věci, které nenosím, dál.
A co se týká dceřina zpěvu, spadlo jablko nedaleko stromu?
S mužem se oba živíme muzikou, takže hudební sluch podědila. Měla dlouhé období, kdy si doma ráda zpívala Whitney Houston, teď už zpívá všechno možné, chodí do Základní umělecké školy. Byla bych ráda, kdyby si ke zpěvu časem přibrala nějaký hudební nástroj.
Dashazpěvačka (41) Vlastním jménem Dagmar Sobková už jako malá hrála na klavír a housle a také zpívala ve sboru Filharmonie Bohuslava Martinů. V roce 1996 vyhrála pěveckou soutěž mládeže Zlíntalent a její debutové CD s názvem ...do peřin křtil Karel Gott. O dva roky později se stala jeho doprovodnou zpěvačkou, to už studovala zpěv na Pražské konzervatoři. Za roli Máří Magdaleny v Jesus Christ Superstar získala v roce 2010 Cenu Thálie. Koncertuje s kvartetem Pajky Pajk a také jako sólistka s Moondance Orchestra. V roce 2017 vydala druhé sólové album s názvem Konečně, o tři roky později Dasha - Symphony. S partnerem, kterým je bubeník Ondřej Suka, má dceru Žofii. |
A kdyby se chtěla přihlásit do talentové soutěže typu SuperStar, dovolila byste jí to?
Kdybych věděla, že ji to chytlo natolik, že to chce dělat, a že má potenciál, tak bych jí v tom rozhodně nebránila a podpořila bych ji. Sama jsem vděčná, že jsem se muzice věnovala už odmala a od základní školy jsem věděla, čím se chci živit. Měla jsem cíl a šla za ním. To považuji v životě za hodně důležité.
Ptám se proto, že sama jste prorazila díky soutěži Zlíntalent 96. Jak jste se tehdy jako introvert vypořádala s veřejným vystoupením?
Nedávno jsem se probírala archivem a na staré videokazetě našla tohle vystoupení. Bylo z něj patrné, jak ukrutně jsem se styděla. Musela jsem se smát. Měla jsem vlasy přes obličej a ani jsem se nepohnula, jako bych toužila kamsi se propadnout, přitom s tím vůbec nekorespondoval můj zpěv. Do muziky jsem byla úplně ponořená, asi díky ní jsem nakonec překonala trému.
Váš tatínek byl amatérský trumpetista. Otevřel vám dveře do světa hudby?
Vedl mě a dopřával mi profesní zkušenosti. Ač byl trumpetista, doprovázel mě na kytaru. Byl to on, kdo mě pošťouchl, že jsem si ve svých začátcích mohla zazpívat ve Zlíně s velkým dechovým orchestrem nebo big bandem. Moc ráda na to vzpomínám.
Dopřál vám i hraní na housle. Není vám občas líto, že jste je odložila?
Párkrát jsem si říkala, že je to škoda, ale v praxi bych spíš ocenila hraní na harmonický nástroj. Učila jsem se na kytaru a na konzervatoři jsme měli také piano, ale netroufla bych si vystupovat. Musela bych hodně cvičit, raději to přenechám profíkům, těm úžasným hudebníkům kolem mě.
Jako vokalistka jste měla možnost poznat jich desítky. Bavilo vás nahlížet jim pod ruce?
Byla to ta nejlepší škola! Měla jsem ohromnou výhodu, že jsem se mohla na ten hudební stroječek dívat zevnitř a čerpám z toho dodnes, když už stojím sólově.
Nákupy Ona Dnes pokračují. Slevy si můžete užít až do neděle |
Přitom lidé považují vokalisty za pouhé křoví. Nemrzelo vás to někdy?
Kdepak. Chápu, že nemají tu znalost. Muzikant by vám to neřekl. Vokální práce není nic podřadného, jste součástí kapely, bez které by toho zpěvák moc nepředvedl. Sice jste vždy upozaděná na jeho úkor, ale mě to nikdy neponižovalo. Karel Gott se mě na koncertech ptal, proč jsem mu už dvacet let věrná. A já vždy odpovídala, že Karel je jen jeden. Navíc nás fanoušci brali jako nedílnou součást, uznání i pozornosti jsme si užili dost. Energii, kterou jsem zažívala s ním, už asi nikdy nezažiju. Bylo to zkrátka božské!
V čem spočívá práce vokalisty?
Sólovému hlasu vytvoříte jakýsi obal, který mu dodá plnost. Zároveň ale nevyčníváte. Musíte se samozřejmě sladit, vyrovnat dynamiku, včetně přizpůsobení barvy hlasu, aby sbor zněl dobře.
K tomu je potřeba velká dávka empatie. Nebo se pletu?
Nepletete, je nutné interpreta pozorně sledovat, hlavně co zpívá za text. Může občas prohodit sloky a refrény, mít jiné frázování. V tu chvíli nelze jet na cvičenou verzi, musíte improvizovat. Proto s oblibou říkám, že nikdo nemá Karla pod kůží tak jako my, co jsme mu zpívaly vokály. A byla to radost.
Musí vám hodně chybět...
Chybí. Jeho osobnost, humor, laskavost. Karel byl člověk, který toho v našem oboru dokázal úplně nejvíc, a přitom se choval pokorně, skromně. Byl to zkrátka gentleman.
Na koho ještě ráda vzpomínáte?
Moc ráda jsem spolupracovala s Jiřím Kornem . Přišla jsem do Prahy v šestnácti letech a on si mě vzal pod křídla své agentury Krach. Bral mě do televizních pořadů, které točil pro Českou televizi, ale také na vystoupení po celé republice, zpívala jsem s ním duety, měla jsem pak i blok vlastních písní.
S ním to asi také byla velká škola, že?
Jen jsem koukala, jaký byl profesionál. Velice dbal na preciznost a dokonalost. Vzpomínám třeba, jak jsme byli připraveni jít na jeviště, už nás skoro hlásil moderátor, když tu si Jirka všiml, že má na saku povolený knoflík. Nikdo jiný by tomu nevěnoval pozornost, ale on odmítl jít na scénu a spěchal do šaty, kde vytáhl šitíčko a rychle si knoflík přišíval. Naštěstí vystoupení stihl, protože moderace se protáhla. Letos na jaře jsme spolu měli vystoupení na plese, jednalo se o dva duety. Měsíc jsme se scházeli na choreografických zkouškách, aby všechno bylo perfektní.
Od mládí jste vystupovala s těmi nejlepšími: Karel Gott, Jiří Korn, Helena Vondráčková. Co kromě preciznosti jste se od nich naučila? Bylo to například zacházení s hlasem?
Pamatuji si, že když jsem nastoupila ke Karlovi, tak mi kolikrát přišlo úsměvné, jak řešil klimatizaci. Kdykoliv přišel do nějakého prostoru, sálu, hotelu, lobby a nebyla dobře nastavená, tak ji chtěl okamžitě vypnout, jinak odcházel. Tenkrát mi to přišlo přehnané, ale dnes mu rozumím. Ve chvíli, kdy jedete turné, nechcete přijít o hlas, zklamat fanoušky i lidi okolo a zkomplikovat pořadatelům situaci. Máte velkou zodpovědnost.
Karel Gott se mě ptal, proč jsem mu už dvacet let věrná. A já mu vždy odpověděla, že Karel je jen jeden.
Pro váš pracovní nástroj musí být podzim dost rizikové období.
Tahle doba je obecně můj velký nepřítel. Navíc mám dítě, které si z kolektivu vrstevníků přináší nejrůznější virózy. A ty pak bohužel ovlivňují můj hlasový komfort. Opakovaně jsem po nemoci přišla o hlas a nebyla schopna zpívat. Stalo se to několikrát i během StarDance, kdy jsem se šetřila na všech zkouškách a téměř nezpívala, abych vše dala na první dobrou v přímém přenosu. Byl to opravdu obrovský stres.
Stalo se, že jste musela zrušit koncert?
Několikrát, ale spočítala bych to na jedné ruce. Přistupuji k tomu velmi nerada, až když není zbytí, a to je opravdu výjimečně. Naučila jsem se tomu předcházet a většinou to nějak zvládnu.
Co předcházení obnáší? Čemu se vyhýbáte?
Paradoxně nechodím do společnosti. Často bych ráda v rámci odreagování vyrazila někam na večírek nebo po vystoupení s kolegy zašla na pivo či skleničku, ale nemůžu. Nejde ani tak o alkohol jako takový, ale spíš o ponocování a hlučné prostředí, kde hlas při hovoru více namáháte a unavujete než při samotném zpěvu. Obzvlášť před Vánoci, kdy mívám vytížené období, se holt musím všech radovánek zříct.
Takže momentálně máte hodně nabitý diář?
Vcelku ano. Zrovna teď jsem doběhla z natáčení pořadu Klub Evergreen, který vysíláme na Českém rozhlase Dvojka s mým kolegou zpěvákem Janem Smigmatorem. Věnujeme se tomu už dvanáct let, vysílá se každý týden, což vyžaduje spoustu dramaturgických příprav. S Honzou se známe od konzervatoře, takže mě umluvil ke společnému pořadu. Spolu také koncertujeme, a dokonce jsme loni natočili desku. Jinak se svou kapelou Pajky Pajk, se kterou oslavíme příští rok dvacetileté výročí, koncertuji po celé republice, případně ještě jezdím s větším souborem Moondance Orchestra. Dále hostuji s různými big bandy či symfonickými orchestry, hraji v divadlech v Praze a Ostravě. A také se smyčcovým Epoque Quartetem chystám novou desku.
Řeknete mi, do jakého žánru bude laděná a kdy se na ni můžeme těšit?
Nazvali jsme ji Ellaboration a troufám si říct, že je to takový světový unikát. Zatím jsem nenarazila na celé album, na němž by se mísila jazzová hudba a zpěv se smyčcovým kvartetem. Nám se to netradiční spojení povedlo i proto, že jsme vybrali krásný materiál od Elly Fitzgerald, proto ten název. Desku by měl v listopadu vydat Supraphon.
Koukám, že se skutečně nezastavíte.
Ano, zaplaťpánbůh, jinak by to se mnou totiž bylo k nevydržení!
Být to jiný rok, už by byla roztančená StarDance…
Letos kvůli pauze nebude. A na příští rok vychází už dvanáctý ročník, pokud se ho Česká televize rozhodne vysílat, v což pevně doufáme.
Není přece jen trochu úlevné, že máte o něco méně práce?
Je pravda, že letos budou podzim i Vánoce o něco méně stresové. StarDance obnáší deset až jedenáct týdnů v ateliéru, a to nemluvím o společných dramaturgických schůzkách a zkouškách týdny předtím. Věnujeme tomu mnoho času v exponovaném období, kdy se koná spousta koncertů a plesů. Letos si tak k sobě pustím předvánoční čas, těším se, že si ho s dcerou užijeme.
S Martinem Kumžákem spolupracujete řadu let, dokonce jste byli i partneři, také s Janem Smigmatorem vás pojí profesní i přátelský vztah, koncertovala jste s Karlem Gottem, Jiřím Kornem. Zdá se, že se umíte obklopovat inspirativními umělci, v jistém smyslu osudovými muži.
Měla jsem nesmírné štěstí na kolegy a velké osobnosti. Samozřejmě nemůžu zapomenut ani na osudovou ženu Lídu Nopovou, mou profesorku z konzervatoře. To ona stojí za všemi mými úspěchy. Ona přemluvila rodiče, aby mě poslali na konzervatoř do Prahy, vedla mě a připravovala ke zkouškám, doporučila mě Karlu Gottovi, donutila mě jít na první muzikálový konkurz k Jankovi Ledeckému, který mě pak přijal…
Může i za Thálii, co jste získala za roli Máří Magdaleny v Jesus Christ Superstar?
Ano, protože bez ní by nic z toho, čeho jsem dosáhla, nebylo. Musela jsem se ovšem postupně vypracovat, neměla jsem žádné muzikálové vzdělání. Na rozdíl od dnešních studentů, kteří můžou studovat i muzikálový obor, nás na to tehdy škola nepřipravovala. My si ten žánr museli osahat, byla jiná doba.
Ráda bych chodila na večírky, ale nemůžu. Ponocování a hlučné prostředí hlasu škodí.
První album jste vydala v šestnácti letech a druhé – s příznačným názvem Konečně – až za dvacet let. Musela jste si osahat sólovou kariéru, zvyknout si na ni?
Teď odhalujete moji citlivou strunu. Dlouho jsem si nevěřila v tom, že můžu vydat desku, protože nejsem sólista, navzdory tomu, že se na ni hodně lidí nejen z branže ptalo. Problém byl také v tom, že jsem neměla tolik potřebného času na autorské skladby. Neustále jsem totiž dělala na cizích projektech a odkládala přípravu svých písní. Rozhodla až schůzka v Supraphonu, na kterou mě dotáhl kolega skladatel David Solař a vlastně mě postavil před hotovou věc. Už jsem nemohla couvnout, když bylo album domluvené. Cítila jsem se zodpovědná za dodržení termínu. Několik měsíců po vydání jsme dostali zlatou desku za prodej, což mi přirozeně zvýšilo sebevědomí a začala jsem svým sólovým projektům věřit.
Přišly ve správný čas?
Myslím, že ano. Původně jsem se soustředila na pestré muzikantské prostředí jako takové, čerpala z každého projektu něco, prošla si intenzivním muzikálovým obdobím, ale necílila jsem se na sólovou dráhu. Postupně jsem k tomu dozrála, což souviselo i se zvýšenou poptávkou po koncertech s mou kapelou. Po odchodu Karla jsem se definitivně odřízla od vokálů, omezila muzikálové projekty a soustředím se především na své sólové věci.
Naplňují vás?
Rozhodně. Je to občas sice těžší, ale za to svobodnější. Potřebuji ve svém životě výzvy a změny, aby se kolem neustále něco dělo. Od šestnácti let jsem na volné noze a živím se hudbou. Přestože je to nárazová a velmi nepravidelná práce, dávám do ní celé srdce a neumím si představit, že bych ji vyměnila za jinou.
