Co nám řeknete o písni Modlitba, ke které jste natáčela videoklip?
Napsal ji kdysi dávno pro mě David Solař s Ester Brožovou, což byli tehdy moji spolužáci na konzervatoři. Trvalo dvacet let, než jsme tu píseň vůbec loni vydali na albu Dasha Symphony. V létě 2020 jsme začali točit tento klip, ale potřebovali jsme ještě nějaké záběry a k tomu už bohužel nedošlo. Jednak režisérka Eva Toulová byla zaměstnána, protože zrovna měli dotahování filmu Casting na lásku. Já jsem potom ještě finalizovala to album a pak v říjnu už to všechno padlo. Takže teď konečně v dubnu letošního roku se scházíme, abychom dokončili dílo.
Řekla byste, že na albu Dasha Symphony je to hudebně konečně vaše opravdové já?
Je to takový průřez tím, co jsem za celou dobu, za těch mnoho let ve své kariéře, dělala. Je tam hodně převzatých písní, ale jedna z původních je právě Modlitba. Ale jako interpret, který chce sdělovat něco svého, bych se spíš přikláněla k albu předchozímu – Dasha: Konečně. Musím říct, že teď je i takový čas, že střádám další materiál pro to, abych se věnovala původní tvorbě.
Odhodlala jste se víc se vrhnout na svoji sólovou dráhu i proto, že teď divadla nefungují?
Odhodlala jsem se ještě před tím, než divadla nefungovala. Je mnohem svobodnější dělat si svoje věci. Je to taky mnohem náročnější, protože člověk se musí o sebe produkčně starat. Naštěstí spolupracuji s velmi šikovným, aktivním managementem. Je pravda, že jsem spoustu let byla spíš součástí nějakých projektů a to mě zaměstnávalo natolik, že jsem už neměla kapacitu na to věnovat se sobě.
Je potřeba nechat některé věci uzrát? I sebe?
No u mě to platí rozhodně. (smích) A to po všech stránkách, i osobní, kdy jsem třeba musela nazrát k tomu, abych se stala matkou. Ale taky i právě ty sólové projekty.
Co váš time management? Co děláte pro to, abyste měla pocit, že jste dobrou mámou?
No tak to je asi to nejhorší! Protože o tom budu pochybovat vždycky. Rozhodně, a obzvláště teď, kdy jsem se Žofinkou doma pořád, je to opravdu potřeba skloubit. Aby člověk mohl dělat i nějakou svoji práci, ale zároveň ji nešidil. To je opravdu mistrovské dílo. Ale to se teď týká všech maminek. Takže zdravím všechny úžasné trpělivé maminky, které tohle dokážou tak, aby se dítě nenudilo a zároveň nemělo pocit, že ho odstrkuji, že ho zabavím jen nějak lehce. Ale že mu dávám smysluplný čas.
Vás letos koncem června čekají kulatiny. Bojíte se jich?
Vy jste mi připomněl něco, co jsem úplně zapomněla. Myslím, že letos to ještě moc slavit nebudu. Ano, čekají mě velmi, velmi kulaté narozeniny. (smích) Ale i kvůli situaci, jaká teď je, to nebudu nějak řešit. To mě jedině zachraňuje od toho pořádně si uvědomit, kolik mi je.
Máte čas bilancovat? Spousta lidí, co slaví čtyřicítku, třeba začne.
To je ještě čas. Ještě takových věcí mě čeká… Průběžně asi bilancuje každý, ale nějak zásadně ne.
Vy jste začínala hodně mladá. Jak vzpomínáte na své začátky?
Jak bylo teď volno, tak jsem se probírala fotkami a říkala si: Jo, tak hodně věcí už jsem zažila. Taky je pravda, že toho hodně bylo díky Karlovi Gottovi, se kterým jsem dvacet let spolupracovala. Co jsme toho procestovali a zažili.
Na koho kromě Karla Gotta ráda vzpomínáte? Kdo z osobností vám dal hodně do života?
Tak rozhodně Karel, ale úplně první, s kým jsem spolupracovala před ním, byl Jirka Korn. Všichni se mnou asi budou souhlasit, že to je obrovská škola a precizní práce. Potom Lída Nopová, která mě vedla na konzervatoři. Jinak mi inspirací bylo určitě spousta dalších jiných osobností, které jsem tak různě potkávala na své cestě.
Vás si všichni okamžitě vybaví i ve spojitosti se StarDance, kde zpíváte. Jaký žánr posloucháte, abyste pak u těch cover verzí uměla dobře nasadit?
Mám naposloucháno spoustu muziky, ze všech různých žánrů, a to mě asi baví nejvíc na tom, že nejsem vyhraněná. Mám poměrně velký přehled i díky tomu, že s kolegou zpěvákem Honzou Smigmátorem už deset let natáčíme pořad Klub Evergreen na Českém rozhlase. A protože si sami připravujeme dramaturgii a scénáře, tak vlastně i díky tomu se neuvěřitelně učím. V podstatě bych teď mohla jít vyučovat dějiny populární hudby! (smích) Ne, dělám si srandu. Ale přehled díky tomu mám a jsem za to ráda.
Co posloucháte v autě?
V autě? Mluvené slovo. Většinou se kvůli práci inspiruji množstvím muziky, poslouchám ze studijních důvodů hudbu, a v tom autě prostě potřebuji poslouchat mluvené slovo. Ať už rádio, nebo jsou úžasné audioknížky. Nestíhám úplně číst, tak jsem ráda, že si tímhle doplňuji přehled.
Jste sice maminkou, ale máte krásnou postavu. Jak na ní pracujete?
Dobrý sport je maminkování. Potřebuji se hodně povzbuzovat, takže to dělám kofeinem, cukrem, vším, co se nemá. Ale víte co, teď začíná jaro a máme velkou zahradu. Ráda pěstuji a nedávno jsem se potkala s Vaškem Noidem Bártou a oba dva jsme se shodli, že zahradničení je super sport.
Troufla jste si i na růže? Nebo jsou to spíš věci, co jdou pak rovnou do kuchyně?
Jsem takový prakticky založený člověk, takže je to hodně užitková záležitost. Ale jeden nádherný trvalkový záhon mám a miluji levandule, takže ty tam nesmí chybět.
Jste dobrou kuchařkou?
Doma si nestěžují a teď mám i výhodu, že můj partner je také úžasný kuchař, tak se ještě navíc doplňujeme a každý do toho přináší něco jiného. Jsem z Moravy, on je zase rodilý Pražák, takže se tak navzájem obohacujeme o rodinná kuchyňská tajemství.
Přála byste si, aby měl klip, co dnes točíte, a singl obecně větší přesah a úspěch?
Nad tím jsem úplně neuvažovala. Spíš je to tak, že to té písničce dlužím, už mě provází dlouhá léta. Dokonce před těmi dvaceti lety, když vznikla, vyhrála písňovou soutěž Evropa Hit v Liberci. Já to považuji za takový dárek svým fanouškům. Hodně mi i píšou, třeba když jsem jezdívala na koncerty, že chtěli speciálně Modlitbu. Tak k tomu budou mít i vizuální vjem.
