Žijí mezi námi a není jich málo. Mají slušné, ba velmi dobré pracovní pozice, v očích okolí jsou vzdělaní, šikovní, inteligentní, zábavní. Učitelé, novináři, zdravotníci, policisté, úředníci, řemeslníci, umělci, podnikatelé... Kdyby však měli s někým mluvit v angličtině, ukázalo by se, že toho nejsou schopni. Tak jistě, na dovolené v zahraničí si dokážou objednat jídlo a pití v restauraci a prohodit s recepčním pár frází. Ovšem když přijde na složitější konverzaci, předstírají, že rozumějí, a realitu maskují pokyvováním hlavou a opakováním slůvka „yes“.
Typickým tajnůstkářem úspěšně procházejícím životem s mizernou angličtinou je padesátník a starší, který začal budovat kariéru v devadesátých letech, vypracoval se ve svém oboru na slušnou pozici a teď se na ní drží.
