Nejcennější doporučení, která Andrea Růžičková (dříve Kerestešová) dostala ohledně mateřství, zní banálně, ale hned po narození dítěte se jí potvrdila. Dostalo se jí rady poslouchat svoji intuici a dělat si věci po svém.
„Je to trochu klišé, ale opravdu to funguje nejvíc. Já jsem třeba ke konci těhotenství nebyla klidná, dokud jsme neměli doma postýlku. To je ten tradovaný model, že dokud doma není postýlka, nejste na dítě připraveni. Takže i já nabyla pocitu, že nemůžu porodit, dokud nebude koupená,“ vzpomíná na loňské léto, než se jí v srpnu narodil syn.
Postýlku tedy koupili, ale nakonec byla jednou z nejzbytečnějších věcí, které pořídili.
„Syn v ní spí málokdy. Takže další poznatek, který z mateřství mám, že k němu nepotřebujete skoro nic. Po porodu dítě musí mít jen mámu s nezatíženou hlavou. A skvělý partner je bonus k tomu všemu. Spousta věcí, které se dnes berou jako skoro povinné vybavení, je zbytečná. To jsou všechny ty vymoženosti, jako jsou chůvičky a monitory dechu, které narušují mateřskou intuici. Spoléháme se na přístroj místo na sebe samé a zapomínáme dítě pozorovat, poznávat ho jako bytost,“ říká Andrea Růžičková.
Fotogalerie |
Zatímco v těhotenství ji provázely nejrůznější strachy, po porodu se všechno změnilo. „Když jsem porodila, byla to pro mě absolutní úleva, že jsme oba živí, že je Tobiáš zdravý. Od té doby jsem klidnější a vyrovnanější.“
Sama přitom na počátku těhotenství docela zariskovala, když se s manželem vydala do Afriky podpořit organizaci Bez mámy, která zachraňuje tamější sirotky. O tom, že čeká dítě, nikdo kromě partnera nevěděl a sama dlouho váhala, jestli se na takovou cestu vydat.
„To rozhodování bylo obrovská konfrontace rozumu a pocitu. Rozum mi říkal: Nejsi normální, je to obrovský risk! A hlas uvnitř oponoval: Všechno to takhle vyšlo, protože to máte zvládnout! Jsem věřící, takže jsem vše odevzdala Pánu Bohu. Můžete mít veškeré zázemí, perfektní životosprávu a plod nemusí přežít. Jestli to těhotenství skončí dobře, nebo ne, neovlivníte tím, jestli budete v Praze, nebo v Africe,“ říká Andrea Růžičková.
Její cesta do Afriky se nakonec neobešla bez negativních reakcí. Příčinou nebylo těhotenství, ale čelila kritice, že pomáhá dětem v daleké zemi, nikoliv v Česku, kde už roky žije.
Andrea Růžičková (33)
|
„Vyslechla jsem si své, s uprchlickou krizí je pro některé lidi fotka s černouškem jak červený hadr. Nejradikálnější bývají většinou ti, co byli nejdál v okresním městě a na základě prapodivných zpráv z internetu hodnotí celý svět. Ale u nás se o sirotky postará stát. V Africe skončí na ulici, nikdo o ně nemá zájem. Jestli se bojíme uprchlíků, tak právě proto musíme pomáhat v Africe, aby nešli sem,“ říká Andrea Růžičková.
Další podstatná věc je, jak v Africe pomáhat. „Nepomůžeme jim tím, že tam bílí lidé přijedou postavit školu, sirotčinec, dáte jim do rukou peníze. Africká mentalita je naprosto odlišná od té naší, to je jiný vesmír. Strategie Bez mámy je taková, že domy staví místní lidi, děti jim pomáhají. V sirotčinci chodí do školy, ale zároveň se učí pěstovat plodiny, chovat zvířata. Když si něco vybudujete sami, stojí vás to úsilí, tak se k tomu chováte jinak, než když to dostanete,“ tvrdí herečka.
