Jsem se Žofinkou na mateřské „dovolené“, manžel má časově náročné zaměstnání a proto ji vídá prakticky jenom o víkendech, pokud nepočítám snídani a pusu před spaním. Většinu dní tak trávím se Žofinkou sama, chodíme na hřiště za dětmi, ale jinak nemám v okolí žádnou kamarádku s dětmi, tak se snažíme zabavit samy.
Poraďte se také |
Většinou si to užíváme, ale jsou chvíle, kdy opravdu nevím, jak reagovat. Žofinka se na mě podívá takovým mazaným výrazem a pak se mi třeba zahryzne vší silou do ruky, nebo mě škrábne, štípne nebo třeba zatáhne za culík.
Občas překvapením vykřiknu a párkrát mi i vylítla ruka a trochu jsem ji plácla po zadečku. Ale ani to, ani moje vysvětlování nepomáhají, škrábe a štípe dál. I když chvíli potom se třeba i omluví, tak za hodinu se to může stát znova.
Nejhorší je to kolem oběda a než ji jdu koupat, což taky bývá Žofinka nejunavenější. Ale tím to asi není, protože se takhle ošklivě chová občas i jindy přes den. Udělá to třeba natruc, když jí něco zakážu.
Možná se vám to bude zdát hloupé, ale někdy přemýšlím nad tím, jestli už se na ročním dítěti pozná, že je zlé a surové. Nebo je chyba v mojí reakci na její chování? Prosím poraďte mi, jak se nejlépe v takové situaci zachovat?
Děkuji
Žofie
Odpověď odbornice: Nejprve ovládněte svoje emoce
Dobrý den paní Žofie, popisujete několik situací, kde se vaše dcera chová agresivně. Tyto agresivní projevy mohou mít u vaší dcerky různé příčiny dle specifického kontextu. Vaše dcera je na počátku batolecího období a tedy období, kdy začíná samostatně jednat, poznávat širší okolí a experimentovat se svými možnostmi a také s prostředky, jak něco získat.
Už v tomto věku je třeba rozlišovat možné příčiny agresivního chování. Jde o způsob hry? Jde o elementární pokus o sebeprosazení? Provokuje ke kontaktu? Zlobí se? Je podrážděná a neumí si říci o to, co skutečně potřebuje?
Podstatným způsobem, jak zvládnout nežádoucí chování vaší dcery, je zvládnout v první řadě vaše vlastní emoce. Pokuste se zůstat klidná. Zamezte pokračování agresivního jednání. Dejte dceři jasnou, stručnou zprávu, že tohle dělat nesmí.
Zkuste se vžít do její situace a jejího možného prožívání a pojmenovat, co se jí asi děje. Nemusíte se toho nijak obávat, matky velmi dobře dokáží vycítit, co jejich dítě asi prožívá. Pokud prožívá napětí, neklid, vyjádřete to, přijměte a zkuste odstranit. „Tobě se nelíbí, že tě krmím, zkus to sama.“
Pokud něco zakazujete, je třeba počítat s tím, že dítě bude vzdorovat a nebude chtít poslechnout a může reagovat zlostí a agresivně. Ukažte jí, že bouchnutí ani škrábnutí jí nepomůže, že tím nic nezíská. V takových případech už můžete negativní reakci předpokládat a na odpor se připravit. Napřahující ručičku zastavit a stručně říci: „Druhé lidi nebijeme, nesmíš mě bouchat.“ Pojmenujte, co se v té chvíli děje, co asi prožívá, případně co jí asi vadí či rozčiluje a navrhněte nějaké řešení.
Podobně lze pojmenovat i další situace. Držte se konkrétních výrazů, pojmenovávejte chování, nenechte si ubližovat, ale zároveň sama nejednejte agresivně. Neudržíte-li své emoce, může se vám snadno stát, že budete mít výčitky svědomí a v nejbližší podobné situaci nebudete reagovat správně, a tím její agresivní chování posílíte. Posilujte pozitivní projevy, kdy se jí daří agresivní chování zvládnout, projevujte radost a lásku úsměvem, pohlazením, objetím.
Petra Domkařová, psycholožka centra Modré dveře
Jak zvládáte vztek u malých dětí? Podělte se s ostatními o své zkušenosti v diskusi.