1. Proč si tak často v komunikaci muž a žena nerozumějí?
Jitka Douchová: Ve způsobu komunikace genderové odlišnosti existují a každý partnerský pár se to musí postupně s rozvojem vztahu učit. Dokud jsou dva lidé zamilovaní, rozumějí si téměř beze slov, nejdůležitější je milostná komunikace. Ale postupem času je převálcuje realita, v jejímž rámci své odlišnosti teprve poznávají.
Muž je zaměřený primárně na rychlé řešení problému. Ten však musí být pojmenován nahlas, jinak si jej často vůbec neuvědomuje, a nesmělé signály o tom, že něco nefunguje, téměř nevnímá. Žena často očekává, že její muž přece vytuší, co ji trápí. To je velká chyba...
Leckdy se právě kvůli vzájemným nedorozuměním plíživě rodí partnerská krize, kdy jsou oba frustrovaní a nechápou, proč se odcizují. Žena to má tak, že předpokládá apriorní porozumění, takže nic moc neříká. Pokud ano, často kritizuje, což nevyzní jako konstruktivní pobídka k tomu, že si v něčem nerozumíme, a měli bychom o tom mluvit. Kritiku totiž bere každý jako útok a reakcí je pak ofenzivní obhajoba.
Když je žena s něčím nespokojená delší dobu a konečně začne mluvit, dostává se leckdy do minulosti. Pár se v takovém případě dostává do eskalační destruktivní spirály a topí se ve víru výčitek.
Muž není příliš často vybaven empatií a chce dostat jasné informace, co má změnit, aby s ním byla jeho žena spokojená. Ale jestliže se slyší například argument: maminka mi vždy říkala, že jsi tupé dřevo a že se ke mně nehodíš, je vymalováno a společnou řeč najdou jen těžko.
A tak zatímco dvě ženy si v postěžování na cokoli rozumějí, muži si s kamarády o problémech moc nepovídají, nejsou tak nastaveni. Je tedy třeba najít podstatu problému bez emocí, být jasný, věcný. Problémem je i to, že když je ve vztahu klid, žena často raději o problémech s partnerem nemluví, aby nebyla pohoda narušena. Téměř každý muž je totiž okamžitě otrávený, když uslyší větu „pojďme si promluvit“. Velmi rychle se vypíná a nevnímá podstatu věci.
2. Jaké děláme v komunikaci nejčastěji chyby?
Jitka Douchová: Mlčení o problémech vytváří dusivé napětí. Z napětí pak vytryskne po delší době gejzír emocí a nesouhlasu na obou stranách. Málokdo to pak umí zastavit včas, protože už je v tom afekt a hodně emocí. Postupně se učíme v rámci párové partnerské terapie vytvářet signály o tom, že teď končíme, protože si budeme ubližovat.
Tlak je také vždy kontraproduktivní a zahání toho druhého do kouta. Špatná je manipulace a kategorická slůvka ve smyslu: „Že já jsem si tě kdy brala, věděla jsem, že je to hloupost, ale myslela jsem si, že se změníš.“
Chybou je, a velkou, pokud spolu manželé třeba deset, patnáct let problémy neřeší, v tichosti se kupí v každém z nich. Leckdy je mnohem účinnější třeba i „Itálie“, pokud vede k vyčištění vzduchu.
A další velmi podstatnou kapitolou je agresivita. Verbální i fyzická.
3. Jak postupovat, když se schyluje k hádce
Jitka Douchová: Je velký rozdíl mezi „řešením problému“ a „hádkou“. Řešení problému je více o raciu, hádka téměř vždy o emocích, ale ty nejsou v tu chvíli moc dobrým rádcem.
V emocích člověk často neváží slova, která mohou být velmi zraňující. Než se pustíme do hádky, je dobré si včas uvědomit i své racio a zastavit to.
Únik nic nevyřeší, ani třísknutí dveří. Je mnohem lepší udělat onu předčasnou preventivní stopku. Ale vždy je nutné se k tomu pak vrátit, není nic horšího, než „zametat problémy pod koberec“ a postupem času mít doma skříň plnou chrastících kostlivců.
4. Jak poznat, že mnou partner manipuluje?
Jitka Douchová: Manipulace většinou vede k pocitům viny u toho druhého, ale zrovna tak časté je citové vydírání s cílem vyvolat soucit a nutnost pomáhat, nebo se přímo tomu druhému obětovat. Zpočátku je velmi těžké rozpoznat, že se jedná o manipulaci, protože i ta může být u manipulátora nevědomá. A ne každý disponujeme schopností asertivní komunikace.
Manipulace je většinou o obecných větách, proto je dobré vždy říct: „Teď ti nerozumím, můžeš být konkrétní v tom, co mi vyčítáš?“
Manipulace jsou obecně v mezilidských vztazích velmi nebezpečné, je to plevel, který se těžko likviduje. Ale stačí chtít konkrétnost, abychom se dostali k meritu věci a problému.
Manipulace a manipulovatelnost hodně souvisí s mírou sebedůvěry. Manipulátor i manipulovaný s ní mají z nějakého důvodu problém, i to je dobré si uvědomit. Rovná, přímá, demokratická komunikace mezi oběma a rozdělení vzájemných kompetencí je nejlepším rádcem, kudy z toho ven.
5. Ticho, nebo křik? Jak v komunikaci zacházet s takovými emocemi?
Jitka Douchová: Je to velmi individuální a každý pár si vytváří svůj vlastní model, což pochopitelně nějakou dobu trvá. Každý vyšel z jiného modelu původní rodiny a řešení problémů vlastními rodiči. Někdo je zvyklý na to, že se rodiče hádali velmi vehementně a emocionálně, ale pak byl doma klid a láska s harmonií. Někdo je zvyklý na to, že neviděl se rodiče pohádat nikdy.
Na každém vztahu se musí hodně pracovat, jakkoliv to zní jako nepopulární fráze. A v hledání vlastního komunikačního modelu obzvlášť.
Ticho a vršící se problémy jsou však to nejhorší, co může být. Lepší je spolu mluvit. A v klidu. Je docela dobré si udělat pravidelnou půlhodinku jednou týdně o tom, co bylo fajn a co byl problém. Je to prevence, zároveň něco, s čím oba počítáme a nebereme to jako obtížnost, kterou je nutno přetrpět. Na druhou stranu všichni víme, že to tak úplně reálné není, zvlášť u lidí, kteří jsou velmi temperamentní, pak je zase důležitá domluva, kdy a jak to včas ukončíme.
Krize ve vztahu: 14. 11. odpoví psycholog Pavel RatajKaždou středu nabízíme odpovědi odborníků na pět otázek na vztahové téma, které často probíráme s přáteli i v partnerských poradnách. |
