Jmenuje se Katka, je jí 28 let. A při výšce 176 centimetrů váží 46-47 kilo! Vím, váha, resp. BMI index pod 18 nejsou jedinými ukazateli. Jenže ono se stačí na ni podívat. Vždy, když ji vidí někdo z našich společných známých, říká mi pak, že vypadá opravdu strašně.
Když spolu trávíme víkend, dá si tak jedno větší jídlo. Snídani třeba odmítne se slovy, že už je stejně pozdě a koupí si něco po cestě ode mě a bude to mít rovnou jako oběd. Téměř nejí sladké. Často mluví o jídle, docela ráda vaří, ale nikdy jsem ji neviděla, jak se tak říká, "dát si pořádně do nosu". Vlastně párkrát ano, v restauraci, ovšem poloviční porci...
Vím, že má strach z jakéhokoli přibrání na váze. Antikoncepci přestala užívat, protože prý po ní začala mít extrémní chuť k jídlu a to ji vyděsilo. Přitom já jsem nějaké výrazné změny v jejím apetitu, nebo dokonce váhový přírůstek, nezaznamenala.
Katka byla vždy od přírody štíhlá. V posledním roce ale zhubla a jí se to líbí. Její nedávná hospitalizace v nemocnici mě donutila začít s tím něco dělat. Před dvěma měsíci mi najednou napsala, že leží v nemocnici na kapačkách. Měla nějaké zdravotní problémy a kolabovala. Lékaři stanovili příčinu, která na anorexii přímo neukazovala. Katka mi ale prozradila, že prý ji sestřičky, co se týče jídla, pořád kontrolovaly. Pořád si říkám, že by možná ty zdravotní problémy nenastaly, kdyby byl Katčin organismus úplně v pořádku a měla z čeho čerpat energii.
Musela by chtít sama
Kdykoli jsem s s ní začala mluvit o tom, že by s tím měla něco dělat, tak mi odpoví, že je úplně v pohodě, že neví, co všichni blázníme, že to má od přírody, že jí akorát lidi závidí, že je štíhlá a podobně. Kdykoli Katce, když je u mě na návštěvě, nabízím něco k jídlu, s díky odmítne a řekne, že už buď jedla, nebo že se nají potom. A - teď jsou to sice jen domněnky - už úplně vidím, jak zase doma říká, že jedla u mě, nebo v práci. Tyhle fígle znám. Psala jsem na téma související s anorexií bakalářskou práci a nastudovala kvůli tomu plno knih. Proto jsem si téměř jistá, že u Katky není něco v pořádku.
V neposlední řadě se náš vztah zhoršil. Komunikace už není tak upřímná jako dřív, často se hádáme, případně se Katka vůbec neozývá a je uzavřená. Když se jí snažím vysvětlit, že by nebylo od věci navštívit nějakého odborníka, zavrtí hlavou a řekne, že je v pořádku. Nevím, jak ji donutit přibrat. Ze zkušeností, které jsem nasbírala při psaní bakalářské práce, vím, že je moc těžké to dokázat. Dotyčný člověk si v první řadě musí přiznat, že má problém, a musí ho CHTÍT začít řešit. A to Katka odmítá...
Strašně mě bolí, když vidím, že u ní doma jí dokážou jen opakovat, ať se nají, nebo že je hubená, ale přitom s tím nic nedělají. Proto si myslím, že bych jí měla pomoct aspoň já. Poraďte, co mám dělat:
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 12. prosince 2008. Anketa je uzavřena.
