Monice soud nevyhověl
Moničino zklamání po zamítnutí žádosti o podmínečné propuštění nebralo konce (její příběh čtěte zde). Ještě po měsíci od soudu se nedokázala vyrovnat s tím, že žádala úplně zbytečně. Nikdo jí totiž neřekl, že se změnil zákon a o zkrácení trestu se může ucházet až po dvou třetinách trestu. „Soud ani neproběhl,“ vysvětlila plačící maminka tří starších a tří malých dětí, která si ve věznici Řepy odpykává pětiletý trest.
„Objednala jsem se k psychologovi, který sem dojíždí. Trošku to pomáhá,“ řekla a dodala, že znovu si bude moct podat žádost o podmínečné propuštění až za pět měsíců.
Zklamaný byl i Moničin manžel Lubomír. „Čekali jsme celé odpoledne, ale volala až v šest večer, že může o propuštění dřív žádat až po dvou třetinách trestu. Myslel jsem napřed, že je to legrace. Děti byly natěšené, nakreslily jí obrázky, malej Tonda se ptá pořád. Děcka potřebujou mámu, tu já jim nenahradím. Musím to nějak ještě zvládnout,“ řekl s tím, že nejmladšího Tondu, který byl do té doby u pěstounů, si vzal nastálo domů. „Počítal jsem, že pojedeme dva platy. Musím to nějak utáhnout.“
Monika byla podmíněně propuštěna v dubnu 2019.
Máňa je nenapravitelná
V minulém díle si Máňa (50), která už si ze svého života odseděla 30 let, poslední dny svého trestu odpykávala na samotce. Odtud míří tentokrát rovnou na svobodu. V Drahonicích strávila čtyři měsíce, předtím seděla ve věznici Světlá nad Sázavou (její příběh čtěte zde).
Její náprava není podle vychovatelů i dozorců možná. Ona sama říká, že jak bude mít na svobodě příležitost, hned něco ukradne, aby mohla zase zpátky do vězení. Žádná z nápravných metod u ní nemá efekt.
„Bude dál žít život jako předtím,“ shodují se dozorci i spoluvězenkyně. „Nevím, do které věznice se vrátí, ale počítám, že do zimy to stihne,“ zaznělo v posledním díle televizního cyklu Holky pod zámkem, v němž se Máňa se všemi loučila jako se svojí rodinou. „Moje brýle bez nožiček si nechte, jednou to bude vzácnost, jsem lepší než Kajínek,“ smála se a dostala od služby ve skladu dobrou radu: „Buď tam hodná.“
„To je můj konec,“ zděsila se bezradná Máňa jen co se ocitla před branami věznice. „Myslím, že to bude dobrý jenom chvíli. Řekla bych tak deset, dvacet dnů, potom se vrátím,“ věděla okamžitě a zavelela: „Jedeme do Budějovic do nonstopu a uvidíme, jestli se dostanu do azyláku.“ A pak si šla koupit vodku. „Tolik čekání, vodko, a ty si to vydržela. A já taky!“
V Českých Budějovicích se usídlila na parkovišti. „To bude moje, ale na pochcaným místě nebudu spát. Do azyláku nepůjdu, co bych tam opilá dělala. Budu bezdomovkyně a ráda... a půjdu na vodku. Těším se, až půjdu zpátky do vězení. Budu šťastná, tam patřím.“
Na svobodě Máňa vydržela 21 dní.
Romana žije ve vagonu
Romana (32) seděla potřetí. Za neplacení alimentů dostala 3,5 roku a v průběhu natáčení její trest vypršel (její příběh čtěte zde). Půl roku žila v Praze na ulici s partou, s níž se vrátila opět k alkoholu a drogám. V posledním díle ji štáb našel v Havlíčkově Brodě.
„Našla jsem si jinýho chlapa, poslouchám ho. Hodíme se k sobě. Už jsem vypadla z těch sraček, v Praze to nešlo. Uvědomila jsem si, že bych tam dlouho nevydržela. Buď bych se vrátila zpátky do kriminálu, nebo skončila v nemocnici,“ přiznala a ukázala televizním divákům odstavený vagon ČD, kde teď bydlí.
„Jsem na sebe hrdá, že jsem to zvládla. Tady spíme s přítelem a dvěma psy, když prší, a když nás sekuriťáci nevyhoděj. Na fety jsem se vykašlala hned druhej den, co jsem tady. Tady je klid, akorát se chlastá a spí,“ vysvětlila a dodala, že alimenty na své dva syny ještě neplatí.
„Zatím není z čeho, nemám občanku, papíry, abych mohla jít do práce, ale dala jsem si slib, že do třiatřiceti budu normálně žít, bydlet. Zbavila jsem se fetu, tak dám i ten zbytek, věřím si,“ uvedla a přiznala i to, že jejího přítele čeká nástup do výkonu trestu. „Zůstanu tady, do Prahy už nepojedu, tam bych do toho spadla. Sice tady na to zůstanu sama, jako vždycky, ale vůbec mi to nevadí.“
Romana byla v dubnu 2019 opět odsouzena za napadení dostala roční podmínku s nařízením protialkoholní léčby.
Evu u soudu podpořilo čtrnáct příbuzných
Eva (47) byla odsouzena na 2,5 roku za podvod a záškoláctví dětí (její příběh najdete zde). Po pár měsících ve vězení se dozvěděla, že její manžel, s nímž má deset dětí, si po 28 letech manželství našel jinou ženu a o nejmladší děti se nestará. Proto Eva požádala sociálku, aby děti raději umístila do Klokánku, dokud se ona nevrátí z vězení.
Žádala bezvýsledně o milost prezidenta republiky a nevyšel jí ani soud, který měl rozhodnout o podmínečném propuštění. U soudu na ni čekalo čtrnáct příbuzných, její dospělé děti s partnery a vnoučaty.
„Velice toho lituju, co jsem způsobila hlavně mým dětem, chtěla bych být s nimi a všechno napravit,“ obhajovala se před soudem.
„Čekáme na výsledek, doufám, že to vyjde,“ těšila se její dcera Nikola, ale byla nakonec zklamaná, stejně jako Eva a ostatní příbuzní. „Čekala jsem, že půjde domů, že to vyjde. Budem čekat, že to vyjde po dvou třetinách trestu. Děti zatím zůstanou v Klokánku,“ řekla její nejstarší dcera.
Eva se cítila hrozně. „Všichni brečeli, vnoučata na mě křičela babi, babi, ale děti z Klokánku tam nebyly, musely do školy, proto je nepustili... Jestli se včas nedostanu domů, půjdou děti z Klokánku do ústavu. Za půl roku to zkusím znovu,“ předsevzala si.
V květnu 2019 znovu požádala o podmínečné propuštění a soud její žádost znovu zamítl.
Světluše má strach, že nevyjde živá
Světluše (53) vylákala z pojišťoven podvodem necelé dva miliony korun a odsedí si za to 4,5 roku (její příběh čtěte zde). Sužují ji navíc nejrůznější choroby, takže ve vězení nemůže pracovat. I v posledním díle líčila své potíže: „Cítila jsem bolest na pravé straně až do hlavy. Odvezli mě do vojenské nemocnice a prý jsem měla slabou mrtvici,“ vyprávěla s tím, že pravá ruka doteď není taková, jaká by měla být.
Světluši přepadají deprese. „Nic mě nebaví, nezajímá, bojím se, že se domů nedostanu živá. Nemám už sílu tu žít, vzdávám to. Už jedu patnáctý měsíc a nedovedu si představit, že bych tu měla být ještě tři roky.“
Světluše stále řeší svůj zdravotní stav, o podmínečné propuštění může požádat v srpnu 2019.
Naďa by ráda do Anglie
Naďa (46 let), která sedí na tři roky za pokus o podvod, zvažovala, že podá žádost o vyhoštění a odstěhuje se s rodinou do Anglie (její příběh čtěte zde). Nakonec to však po poradě s advokátkou přehodnotila, protože budoucnost v Anglii by měli nejistou, i vzhledem k událostem kolem brexitu.
„Tak jsme se rozhodli, že ještě jednou požádám o podmínečné propuštění. Doufám, že se mi to povede a do Vánoc bych mohla být doma. Strašně se mi po rodině stýská.“
V lednu 2019 znovu požádala o podmínečné propuštění - úspěšně.
Martina urazila sestru
Martina (24) je odsouzená popáté, aktuálně za vyhrožování a útok na úřední osobu na 4,5 roku (její příběh čtěte zde). Tentokrát ji ve vězení čekal i první kázeňský trest na uzavřeném oddělení.
„Dostala jsem pět dní, jeden za léky, které jsem ve skříňce mít neměla, a druhý za to, že jsem zdravotní sestru pojmenovala špatným názvem,“ opouštěla svou „domovskou“ celu a lítostivě se rozplakala.
Martina je drzá, vulgární, má svou hlavu a nás ignoruje, říkají o ní spoluvězenkyně a dodávají, že „díra“ (cela, kam se chodí za trest) není tak hrozná, ale když jste tam s člověkem, s nímž si nesednete, nebo ho neznáte, je to na psychiku hodně náročné.
Martině vyprší trest v srpnu 2020.
Nikola si dělá zdravotní kurz
Nikola (26) třikrát bodla svého přítele a otce dvou malých dcer a je odsouzená na pět let za pokus o vraždu (její příběh čtěte zde).
V závěrečném díle seriálu Holky pod zámkem je nemocná, léčí se se zánětem dutin, ale má velké plány. „Pořídila jsem si papíry a učím se. Mám plno papírů, ničemu moc zatím nerozumím. Kriminál je dobrý na to, že se můžu věnovat sobě i škole. Dělám si sanitářský kurz. Má ho i maminka, tak si otestuji, jestli to zvládnu. Mohla bych pak leccos dělat díky tomu i venku, což je i důvod, abych ho zkusila zvládnout, a taky, že budu trošku důležitá.“
Nikola úspěšně dokončila ošetřovatelský kurz a o podmíneční propuštění bude moct nejdříve požádat v prosinci 2019.
Lenčin trest narostl
Lenka (27) se původně dostala do vězení za krádeže a řízení motorového vozidla pod vlivem návykových látek na půl roku, ale postupně ji trest rostl. Ve vězení začala chodit do práce (její příběh čtěte zde).
„Už pátý týden vstávám v pět ráno a přicházím ve čtvrt na šest na barák. A pojede to tak do Vánoc. Je málo lidí, hodně zakázek, takže nestíháme,“ zdá se, že si vytváří pracovní návyky, což s povděkem kvituje i její maminka, která ji i se dvěma Lenčinými dětmi chodí každý měsíc navštěvovat.
Lenka měla další soud a dostala deset měsíců navíc, den za každou neodpracovanou hodinu veřejných prací. „Měla bych tu být do března 2021. Stýská se mi, hrozně,“ plakala. „Když si uvědomím, že vylezu, až bude holce devět let a klukovi šest. Vím, můžu si za to sama, ale bolí to. Chtěla bych jim to pak vynahradit, co nejvíc to půjde. Člověka to rozerve zevnitř,“ svěřila se.
Lence se původní trest šest měsíců několikrát navýšil až na 3,5 roku.
Agnes utíká ke knížkám
Agnes (44) je protřelá kriminálnice, poslední trest má tříletý za krádeže (její příběh čtěte zde). „Kdybych si měla odsedět celý svůj trest, tak je to už patnáct let,“ řekla. Únikem z vězeňského světa jsou pro ni knížky, chodí si je půjčovat do vězeňské knihovny.
„Dávaj mi sílu hlavně ty knihy, kde se dočtu, že má někdo těžší osud než já, aniž by si ho zavinil. Pak ještě učebnice mě baví, když jim rozumím, a začala jsem dohánět četbu povinné literatury. Přečetla jsem Zločin a trest, zajímaly mě osudy velkých malířů, Remarque mě dostal knížkou Nebe nezná vyvolených. Čtu ráda Waltariho, Egypťana Sinuheta jsem četla před patnácti lety a ráda si ho přečtu znova,“ svěřila se.
Agnes byla po odpykání trestu propuštěna v dubnu 2019.
