První román Lanczové vyšel až po listopadu 1989. Ačkoli její knihy většinou hýří prázdninovou pohodou, nevyhýbá se ani vážným tématům, jakými jsou například gamblerství, incest, trauma po znásilnění či anorexie.
Neuvažovala jste nikdy o tom, že byste se živila jen psaním?
Ne, kdepak. Psaní je můj koníček už od dospívání a nechci na tom nic měnit. Navíc pracuji v knihovně, takže se mi ideálně kloubí koníček se zaměstnáním – zkrátka, celý můj život se točí kolem knih. A také jsem přesvědčená, že kdyby se z koníčku stala práce či povinnost, už by psaní ztratilo právě to kouzlo.
Může se vůbec v Čechách někdo uživit pouze psaním knih?
Pokud píše jeden bestseller za druhým, tak určitě. (směje se)
Vypadá to, že knihy jsou vaším osudem. Co ve vašem případě bylo dřív – spisovatelka, nebo knihovnice?
Určitě spisovatelka. Nebo aspoň autorka. Psát jsem totiž začala ve svých třinácti letech. Nicméně než se z pokusů staly skutečné romány, uběhlo spoustu let. Ten první mi vyšel v sedmadvaceti.
Píšete dívčí romány. Máte u nás v tomto žánru velkou autorskou konkurenci?
Konkurence je ve všech žánrech, knižní trh je přesycený. Dívčí romány byly dlouhou dobu nedostatkovým zbožím, nicméně i tahle "díra" se od revoluce zaplnila a je jich mnohem větší nabídka než poptávka.
Proč právě dívčí romány? Nelákalo vás nikdy psát třeba detektivky nebo historické příběhy?
Nejspíš proto, že jsem začala psát ve třinácti, v období, kdy jsem dívčí romány četla. Na změnu žánru se ale už dlouho chystám. První počinek: román pro "starší holky", tedy román pro ženy, vychází právě v těchto dnech. A třeba dojde někdy i na tu detektivku.
Jak by měl dnešní dívčí příběh vypadat, aby cílovou skupinu zaujal?
Musí být moderní – tematicky i zpracováním, musí jim být blízký, aby se v něm mohly čtenářky poznávat.
Četla jste coby školačka třeba dívčí romány Stanislava Rudolfa?
Ano, ráda.
V čem jsou příběhy pro současné čtenářky odlišné kupříkladu proti známému Metráčkovi?
Odlišnost je daná dobou – a ta se hodně rychle mění.
Má některá z vašich hrdinek předlohu ve skutečné osobě, nebo se všechny zrodily jen ve vaší fantazii?
Některé hrdinky mají předobraz ve skutečných lidech, další zase řeší a prožívají reálné problémy jiných lidí. Zdůrazňuji, že předobraz, ne že by to byly přímo ony.
Čelila jste někdy situaci, kdy se v románu některý čtenář poznal a začal tvrdit, že je to jeho příběh?
Častokrát mi čtenářky píší, že prožily něco hodně podobného, ztotožňují se s hrdinkou a knížka je jim díky tomu mnohem bližší. Nepíšu fantasy, nýbrž současné příběhy, je to jen logické vyústění.
Když se chystáte vystavit vaši hrdinku nějaké vážné situaci, jakou je třeba šikana nebo znásilnění, listujete nejdříve černou kronikou?
Inspiruji se skutečným životem, stačí se dívat kolem sebe. Čtenářky mě zásobují svými zážitky, co člověk, to příběh. Navíc se dlouhodobě zabývám psychologií. Ono v podstatě to, co píšu, má sice nálepku "dívčí román", což mnozí mylně zaměňují s červenou knihovnou, nicméně jde právě o psychologii dospívání.
Víte o tom, že jste průkopnicí naší literatury pro dospívající v tom, že jste jako první začala otevřeně psát o sexu?
Ano. Někdo s tím začít musel. Sex je nedílnou součástí života, jestliže mají být knížky reálné, musí v nich být realita vykreslena se vším všudy. Nebylo by moc věrohodné, kdyby se v příběhu, kde je hrdinkou osmnáctiletá dívka, vodila s klukem pouze za ruku.
Za tuto otevřenost vás rodiče čtenářek spíš kritizují, nebo velebí, protože jim ušetříte horké chvilky sexuální osvěty dospívajícím dcerám?
Dnešní rodiče mají většinou moderní smýšlení. V mnoha rodinách čtou moje romány spolu s dcerami i jejich mamky, není problém.
Je pro vás obtížné popisovat intimní chvilky svých hrdinek, nebo už jde o zvyk a autorskou rutinu?
Proč obtížné? Vždyť je to docela přirozené, tak proč o tom nepsat přirozeně a bez křečí.
A jak vám jdou dialogy? Hodně se přizpůsobujete slangu mladých lidí?
Ano, ale nijak dramaticky, protože ten se zase nějak výrazně nemění.
Dovedete do příběhu naprosto nenásilně vpašovat i jisté morální zásady, aniž to čtenářky odpuzuje. Máte svůj morální psací kodex?
Ano. Ve svých románech nementoruji, pouze ukazuji na příkladech, jak to dopadá či jak to může dopadnout, když se dívka v té či oné situaci zachová tak či onak.
Je těžké v románu nepřekročit hranici mezi podbízením se čtenářkám a vlastními mantinely vkusu?
Přiměřeně těžké.
Od dopsání příběhu k vydání je mnohdy dlouhá cesta. Je obtížné najít dobrého nakladatele?
Určitě. Platí to ale i naopak.
Ani nakladatel není pro autora konečná fáze. Co dalšího musí autor, chce-li na knižním trhu uspět, dělat pro vyšší prodejnost svých knížek?
Jak už jsem říkala, knížek je mnohem víc než čtenářů, autor musí zaujmout, přijít s něčím novým a zajímavým, čtenářsky přitažlivým. Je to boj.
Vydáváte dva i tři nové tituly ročně. Kdy vůbec a jak často píšete?
Povětšinou dvě novinky ročně. Píšu jen po večerech, protože chodím na plný úvazek do knihovny, mám rodinu a další koníčky. Ne každý večer to vyjde, a tak se tím víc těším na ten další, kdy si sednu k počítači a ponořím se do příběhu.
Co je pro vás těžší, vymyslet základní kostru příběhu, nebo ji pak obalovat "literárním masíčkem"?
Určitě je těžší vymyslet dobrý a silný příběh než ho pak "jen" napsat.
Už víte, o čem bude váš další román?
Ano, půjde o třetí a poslední díl k příběhům o Monice. Čtenářky mě bombardují prosbami o pokračování už pár let.
Ze Slavonic je do Prahy kus cesty. Považovala jste to někdy za autorskou újmu?
Kdepak. Psát se dá všude, mně se nejlépe píše na chatě uprostřed krásné přírody. Jelikož jsem introvert, nikde se neukazuji a ani po tom netoužím.
Podle počtu vydaných titulů a prodaných výtisků vašich knih jste nejúspěšnější současná autorka dívčí literatury u nás. Co vás láká do budoucna?
Třeba právě ta detektivka. Ale vážně, pro spisovatele je největším oceněním vědomí, že jeho práce přináší radost tolika čtenářům, a tak dokud budu mít tak prima čtenářky jako dosud, bude mě bavit psát, tím pádem budou vycházet nové příběhy. Ten nejnovější s názvem Manželky, milenky, zoufalky s kapku odrostlejšími hrdinkami je právě na trhu a hledá svou cestu ke čtenářkám.
Lenka Lanczová* Lenka Lanczová se narodila 29. 12. 1964 v Dačicích. |
