Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Bez sexu by hrdinky nebyly reálné, říká autorka 52 knih pro mládež

  0:50aktualizováno  0:50
Spisovatelka a povoláním knihovnice Lenka Lanczová je v posledních letech nejvydávanější a nejčtenější autorkou literatury pro mládež. Vydala dvaapadesát knih a říká se, že naučila číst knihy i zaryté nečtenáře.

Lenka Lanczová podepisuje svou knihu | foto: Archiv Lenky Lanczové

První román Lanczové vyšel až po listopadu 1989. Ačkoli její knihy většinou hýří prázdninovou pohodou, nevyhýbá se ani vážným tématům, jakými jsou například gamblerství, incest, trauma po znásilnění či anorexie.

Neuvažovala jste nikdy o tom, že byste se živila jen psaním?
Ne, kdepak. Psaní je můj koníček už od dospívání a nechci na tom nic měnit. Navíc pracuji v knihovně, takže se mi ideálně kloubí koníček se zaměstnáním – zkrátka, celý můj život se točí kolem knih. A také jsem přesvědčená, že kdyby se z koníčku stala práce či povinnost, už by psaní ztratilo právě to kouzlo.

Může se vůbec v Čechách někdo uživit pouze psaním knih?
Pokud píše jeden bestseller za druhým, tak určitě. (směje se)

Vypadá to, že knihy jsou vaším osudem. Co ve vašem případě bylo dřív – spisovatelka, nebo knihovnice?
Určitě spisovatelka. Nebo aspoň autorka. Psát jsem totiž začala ve svých třinácti letech. Nicméně než se z pokusů staly skutečné romány, uběhlo spoustu let. Ten první mi vyšel v sedmadvaceti.

Píšete dívčí romány. Máte u nás v tomto žánru velkou autorskou konkurenci?
Konkurence je ve všech žánrech, knižní trh je přesycený. Dívčí romány byly dlouhou dobu nedostatkovým zbožím, nicméně i tahle "díra" se od revoluce zaplnila a je jich mnohem větší nabídka než poptávka.

Proč právě dívčí romány? Nelákalo vás nikdy psát třeba detektivky nebo historické příběhy?
Nejspíš proto, že jsem začala psát ve třinácti, v období, kdy jsem dívčí romány četla. Na změnu žánru se ale už dlouho chystám. První počinek: román pro "starší holky", tedy román pro ženy, vychází právě v těchto dnech. A třeba dojde někdy i na tu detektivku.

Jak by měl dnešní dívčí příběh vypadat, aby cílovou skupinu zaujal?
Musí být moderní – tematicky i zpracováním, musí jim být blízký, aby se v něm mohly čtenářky poznávat.

Četla jste coby školačka třeba dívčí romány Stanislava Rudolfa?
Ano, ráda.

V čem jsou příběhy pro současné čtenářky odlišné kupříkladu proti známému Metráčkovi?
Odlišnost je daná dobou – a ta se hodně rychle mění.

Má některá z vašich hrdinek předlohu ve skutečné osobě, nebo se všechny zrodily jen ve vaší fantazii?
Některé hrdinky mají předobraz ve skutečných lidech, další zase řeší a prožívají reálné problémy jiných lidí. Zdůrazňuji, že předobraz, ne že by to byly přímo ony.

Čelila jste někdy situaci, kdy se v románu některý čtenář poznal a začal tvrdit, že je to jeho příběh?
Častokrát mi čtenářky píší, že prožily něco hodně podobného, ztotožňují se s hrdinkou a knížka je jim díky tomu mnohem bližší. Nepíšu fantasy, nýbrž současné příběhy, je to jen logické vyústění.

Lenka Lanczová

Když se chystáte vystavit vaši hrdinku nějaké vážné situaci, jakou je třeba šikana nebo znásilnění, listujete nejdříve černou kronikou?
Inspiruji se skutečným životem, stačí se dívat kolem sebe. Čtenářky mě zásobují svými zážitky, co člověk, to příběh. Navíc se dlouhodobě zabývám psychologií. Ono v podstatě to, co píšu, má sice nálepku "dívčí román", což mnozí mylně zaměňují s červenou knihovnou, nicméně jde právě o psychologii dospívání.

Víte o tom, že jste průkopnicí naší literatury pro dospívající v tom, že jste jako první začala otevřeně psát o sexu?
Ano. Někdo s tím začít musel. Sex je nedílnou součástí života, jestliže mají být knížky reálné, musí v nich být realita vykreslena se vším všudy. Nebylo by moc věrohodné, kdyby se v příběhu, kde je hrdinkou osmnáctiletá dívka, vodila s klukem pouze za ruku.

Za tuto otevřenost vás rodiče čtenářek spíš kritizují, nebo velebí, protože jim ušetříte horké chvilky sexuální osvěty dospívajícím dcerám?
Dnešní rodiče mají většinou moderní smýšlení. V mnoha rodinách čtou moje romány spolu s dcerami i jejich mamky, není problém.

Je pro vás obtížné popisovat intimní chvilky svých hrdinek, nebo už jde o zvyk a autorskou rutinu?
Proč obtížné? Vždyť je to docela přirozené, tak proč o tom nepsat přirozeně a bez křečí.

A jak vám jdou dialogy? Hodně se přizpůsobujete slangu mladých lidí?
Ano, ale nijak dramaticky, protože ten se zase nějak výrazně nemění.

Dovedete do příběhu naprosto nenásilně vpašovat i jisté morální zásady, aniž to čtenářky odpuzuje. Máte svůj morální psací kodex?
Ano. Ve svých románech nementoruji, pouze ukazuji na příkladech, jak to dopadá či jak to může dopadnout, když se dívka v té či oné situaci zachová tak či onak.

Je těžké v románu nepřekročit hranici mezi podbízením se čtenářkám a vlastními mantinely vkusu?
Přiměřeně těžké.

Od dopsání příběhu k vydání je mnohdy dlouhá cesta. Je obtížné najít dobrého nakladatele?
Určitě. Platí to ale i naopak.

Ani nakladatel není pro autora konečná fáze. Co dalšího musí autor, chce-li na knižním trhu uspět, dělat pro vyšší prodejnost svých knížek?
Jak už jsem říkala, knížek je mnohem víc než čtenářů, autor musí zaujmout, přijít s něčím novým a zajímavým, čtenářsky přitažlivým. Je to boj.

Vydáváte dva i tři nové tituly ročně. Kdy vůbec a jak často píšete?
Povětšinou dvě novinky ročně. Píšu jen po večerech, protože chodím na plný úvazek do knihovny, mám rodinu a další koníčky. Ne každý večer to vyjde, a tak se tím víc těším na ten další, kdy si sednu k počítači a ponořím se do příběhu.

Co je pro vás těžší, vymyslet základní kostru příběhu, nebo ji pak obalovat "literárním masíčkem"?
Určitě je těžší vymyslet dobrý a silný příběh než ho pak "jen" napsat.

Už víte, o čem bude váš další román?
Ano, půjde o třetí a poslední díl k příběhům o Monice. Čtenářky mě bombardují prosbami o pokračování už pár let.

Ze Slavonic je do Prahy kus cesty. Považovala jste to někdy za autorskou újmu?
Kdepak. Psát se dá všude, mně se nejlépe píše na chatě uprostřed krásné přírody. Jelikož jsem introvert, nikde se neukazuji a ani po tom netoužím.

Podle počtu vydaných titulů a prodaných výtisků vašich knih jste nejúspěšnější současná autorka dívčí literatury u nás. Co vás láká do budoucna?
Třeba právě ta detektivka. Ale vážně, pro spisovatele je největším oceněním vědomí, že jeho práce přináší radost tolika čtenářům, a tak dokud budu mít tak prima čtenářky jako dosud, bude mě bavit psát, tím pádem budou vycházet nové příběhy. Ten nejnovější s názvem Manželky, milenky, zoufalky s kapku odrostlejšími hrdinkami je právě na trhu a hledá svou cestu ke čtenářkám.

Lenka Lanczová

Lenka Lanczová

* Lenka Lanczová se narodila 29. 12. 1964 v Dačicích.
* Odmaturovala na Střední ekonomické škole v Jindřichově Hradci a od roku 1987 pracuje v Městské knihovně ve Slavonicích.
* Psát začala ve třinácti letech a z nevinného pokusu se stal celoživotní koníček.
* Čtenářského úspěchu dosáhla v celostátní anketě Moje kniha (2004), kdy se 19 jejích titulů dostalo do žebříčku prvních 250 nejoblíbenějších knih všech dob!
* Ve čtenářských anketách pořádaných Sukovou knihovnou v Praze (hodnotí všechny knihy pro děti a mládež vydané za každý konkrétní kalendářní rok) se všechny její knihy každoročně objevují v první dvacítce oceněných titulů.
* Ve svých románech se zabývá psychologií dospívající mládeže s jejími problémy, radostmi i starostmi (první lásky, přátelství, falešné kamarádství, mezilidské vztahy vůbec) a rovněž i s jevy negativními (drogy, incest, interrupce, trauma po znásilnění, anorexie, alkoholismus, gamblerství, závislosti apod.).
* Má dvě dospělé děti. Syn David je studentem literatury a historie na Karlově univerzitě, dcera Sandra studentkou publicistiky v Praze. Obě děti jdou v matčiných šlépějích a také píší - David poezii, Sandra se věnuje románům pro dospívající dívky a zároveň úspěšně žánru fantasy.

Autoři:
  • Nejčtenější

Vysoký tlak nepodceňujte, i když nic necítíte. U infarktu jde o minuty

Srdeční infarkt je závažné akutní onemocnění, které postihuje pětkrát častěji muže než ženy. S největší...

Jsem manželka, ale nebudeš mi strkat jazyk do hlavy, zaznělo ve Výměně

Vlastík má ženy rád a pod vlivem alkoholu nemá zábrany. A ví to o něm i jeho manželka Markéta (37), která rodinu do...

17 signálů, že jste pro něj pouhým „převozníkem“ do dalšího vztahu

Na začátku každého nového vztahu jsme tak trochu nesvé. Nevíme, zdali to s námi protějšek myslí vážně, nemá nás pouze...

Sedm vědecky podložených triků, jak být atraktivní pro muže

Nepatříte k ženám obletovaným muži, ale chtěla byste to změnit? Máme pro vás dobrou zprávu – nemusíte mít postavu jako...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Před třiceti lety se báli masturbace, dnes Češi řeší závislost na pornu

Když po roce 1989 začaly vycházet v tisku první poradny jako Láska, sex a něžnosti, byl to pro mnohé čtenáře šok....

Premium

Proč vyhraje vodík. Vynálezce Tůma má o budoucnosti automobilů jasno

Už před dvaceti lety se projel vodíkovým autem, kterým chtějí Japonci na letošní olympiádě v Tokiu propagovat...

Premium

Převratná metoda z IKEM: jak zhubnout přeprogramováním metabolismu

Lékař Marek Beneš je už třetím rokem vedoucím lékařem projektu, při kterém se pomocí laseru „oslepí“ nervové buňky...

Premium

Přivřela oči a doufala v polibek. Manžel ji místo toho shodil ze srázu

Ležela vedle něj a pravidelně oddychovala. Odtáhl se od ní, co mu jen postel dovolila, a otočil se zády. Musí to udělat...

  • Další z rubriky
Premium

Co o vás prozradí čmáranice. Vyjadřují vnitřní neklid i pedantství

Stává se vám, že si při telefonování nebo nudných poradách kreslíte na papír? Tušíte, co vaše malůvky znamenají?

Holky a drsné sporty. Katka hraje ragby, Gábina startovala na Dakaru

Něžné dívky si spíše spojujeme s baletem, tenisem nebo třeba gymnastikou, ale mnoho sportovně založených žen se věnuje...

ANKETA: Zvolte ženu roku 2019

Každý měsíc jste loni volili svou favoritku, s níž jste si pak na našich stránkách mohli přečíst obsáhlý rozhovor. Nyní...

Příběh Kamily: Rozvedla jsem se a chci žít sama, přítel to vidí jinak

S manželem jsem žila třicet let, ale posledních téměř deset nám to neklapalo. Žili jsme si každý po svém. Před pěti...

Najdete na iDNES.cz