Zuzana Kronerová se v audioknižním zpracování populárních Vlastníků proměnila v jízlivou a urputnou paní Horváthovou. „Text Jiřího Havelky je geniální. Autor odpozoroval do nejmenších podrobností chování lidí různých povah a charakterů žijících kdekoliv v našich zeměpisných šířkách. A jsem přesvědčena, že by hra zarezonovala v kterékoliv zemi,“ míní Zuzana Kronerová, která se po Haně Müllerové a Dagmar Havlové stala další jízlivou paní Horváthovou.
„Obě předešlé Horváthové byly skvělé, protože skvělé byly i inscenace a film, moc jsem se bavila,“ říká herečka. Na přání režisérky pro roli vymyslela specifickou a vlastními slovy „divnou směsici češtiny a slovenštiny“, která diváky znalé filmové adaptace může překvapit. Kronerová to však uvádí na pravou míru: „U Horváthové je poznámka autora – původem z východního Slovenska, bylo to pro mě překvapení a ráda jsem toho využila.“
Kde naopak k žádné změně nedošlo, je role „milovníka starých pořádků“ pana Kubáta. I tentokrát jej ztvárnil Jiří Lábus. „Byl geniální, jako vždy. Měl to asi o něco snazší než my ostatní, protože měl roli už pod kůží. Byla jsem šťastná, že si s ním konečně zahraji,“ říká.
Nahrávání Vlastníků se uskutečnilo po skončení jarního lockdownu. „Do poslední chvíle jsme se obávali, jestli se dostaneme do studia, a dlouho nebylo jasné, jestli Zuzanu Kronerovou pustí ze Slovenska,“ vzpomíná šéf produkčního týmu Vlastníků Michal Sieczkowski.
Ve studiu bylo celkem čtrnáct herců a Zuzana Kronerová vzpomíná na nahrávání jako na „dokonalou souhru“. „Vše bylo poctivě nazkoušeno a jednotlivé sekvence se natáčely někdy i čtyřikrát. Už na zkoušce jsme nabízeli drobné improvizace, které režisérka opřipomínkovala a my jsme je zafixovali. Natália Deáková nás vedla skvěle a výborně jí sekundovala i dramaturgyně Ilona Smejkalová,“ jmenuje herečka. Autor hry Jiří Havelka dal dle Sieczkowského tvůrcům ve zpracování hry volnou ruku, a prý zalitoval, že si takové herecké obsazení, které doplňují ještě Leoš Noha, Taťjana Medvecká či Petr Čtvrtníček, nemůže zkusit režírovat sám.
Karanténa přeje úspěchu Vlastníků. Dostávám další náměty, hlásí Havelka |
Hraní jen za pomoci hlasu podle Kronerové nabízí herci velkou tvůrčí svobodu. „Můžu a vlastně musím všechny motivace, vztahy, charakterové vlastnosti role, které bych na jevišti či před kamerou vyjádřila pohledem, mimikou či gestem, zkoncentrovat do zvukové podoby. Pro mě je to zábavnější, protože se nemusím líčit a oblékat do kostýmu,“ prozrazuje.
Na podzim se Kronerová představí v novém filmu Petra Kolečka Zbožňovaný. „Hraji v něm manželku slavného pediatra na malém městě, takovou paní profesorovou. Olga je žena, která vytváří svému manželovi dokonalé zázemí, aby se mohl plně věnovat své náročné profesi. Víc bych nerada prozrazovala,“ říká. Poslední klapka filmu padla těsně před počátkem druhého lockdownu v říjnu.
Na otázku, jak dlouho ještě kultura a divadla mohou snést období hibernace, odpovídá Kronerová nadějně, avšak realisticky: „Kultura vždy přežila všechna, i nepříznivá období. Mám ale obavu, že nepřežijí konkrétní projekty. Tvůrci, kteří je drželi při životě na bázi entuziasmu, možná neustojí dlouhodobý existenční tlak. Když dojdou finanční zdroje, entuziasmus nebude stačit. Málokdo může jít za hranici existence, obzvlášť umělci, kteří mají rodiny. Musím smutně konstatovat, že na Slovensku je podpora pracovníků v kultuře ze strany státu nedostatečná. Mám dojem, že v Česku jste na tom líp.“
