Harry Potter a Prokleté dítě vychází ve formě divadelní hry, která se poprvé představila na konci července v Londýně. Jejím autorem je scenárista Jack Thorne, kterému při psaní pomáhal režisér John Tiffany a samozřejmě autorka celé ságy J. K. Rowlingová.
A to by byla fakta. Kdo si však nechce pokazit požitek a překvapení při čtení osmé části, nechť raději nečte dál.
Scénář ničemu neuškodil
Prvotní obavy z nepohodlného čtení, které bývá nevyhnutelným aspektem divadelního scénáře, u Prokletého dítěte odpadají hned na prvních stranách. Zaprvé díky tomu, že autor čtenáře seznamuje pouze s několika novými hrdiny, kteří jsou jednoduše zapamatovatelní – především jde o Harryho prostředního syna Albuse Severuse a jeho kamaráda, syna Draca Malfoye Scorpiuse. Zadruhé jednoduše proto, že se povedlo Jacku Thornovi a později v překladu i Petru Eliášovi, který převzal žezlo po bratrech Medkových, zachovat dialogy na dynamické úrovni, navíc ochuzené o neustálé, často únavné popisování, ve kterém se Rowlingová vyžívala.
Děj Prokletého dítěte se odehrává devatenáct let po skončení sedmé knihy. Jak název napovídá, ve hře půjde hlavně o potomky hlavních hrdinů. Harry, nyní zkušený bystrozor, tedy strážce zákona, je neustále pod dohledem ministryně kouzel a své kamarádky Hermiony Grangerové a svou práci zvládá na výbornou, výchovu syna Albuse však o něco méně.
A právě jeho prostřední syn společně s mladým Malfoyem způsobí katastrofu, o jejíž nápravu se pak bude muset zasloužit skoro celý kouzelnický ansámbl. Díky častému cestování v čase, které se ve hře objevuje, přispěchají na pomoc i postavy dávno mrtvé – Cedric Diggory, a dokonce i sám profesor Severus Snape. Čímž si však tvůrci trochu zavařili, protože pokud by někdy měl vzniknout podle hry i film, fanoušci tvůrcům neodpustí přeobsazení zesnulého Alana Rickmana, stejně jako vyškrtnutí celého Snapeova partu. Zvěsti o tom, že si společnost Warner Bros. registrovala na Prokleté dítě ochrannou známku, však prozatím nikdo nepotvrdil ani nevyvrátil (více zde).
Méně vysvětlování, více akce
Jediné, co může jinak svižné čtení hry narušit, je opakování scén, se kterými je i letmý čtenář či divák Pottera dávno obeznámen. Na druhou stranu je správně, že tvůrci nepropadli představě o Potterovi, kterého každý zná, a zpřístupnili ho i kouzelnickým nezasvěcencům.
Na rozdíl od konce sedmé knihy, kde si Rowlingová nechala jasný prostor pro další příběh (Prokleté dítě poslední scénou sedmé knihy začíná), však Jack Thorne příběh uzavřel. Sice pateticky a s lehkým životním ponaučením, to už však k Potterovi, kterého četly hlavně děti, patří. I přesto, že původní čtenáři už zakládají vlastní rodiny a uzavírají manželství. Zatím však pokračování nic nenasvědčuje a sama Rowlingová nedávno řekla, že s příběhem skončila.
Autorka ságy na začátku knihy Thornovi děkuje, že dokázal s příběhem magické věci. Potterovští fanoušci naopak přiznávají, že z Prokletého dítěte zase až tak nadšení nejsou. Všichni však vědí, že o to už dávno nejde. Potter už nikoho nemusí přesvědčovat o svých kvalitách. Potter prostě je a lidi baví. A o to jde.
Původní anglická verze se začala prodávat na konci července v Londýně:
31. července 2016 |
