Dvojici Urbánek–Rezková odlišuje od ostatních autorů knih pro děti talent propojovat žánry. Sází na dětskou lásku ke všemu rozmanitému, barevnému, a hlavně hravému. V jedné knize hladce zvládají kombinovat fotografie, komiks, hry, hádanky a třeba i statistiky.
V případě Neboj, neboj! se zdá, že autoři zvolili ještě za pomoci grafika Jakuba Kaše o něco střídmější přístup. Pro knihu, která má děti a rodiče poučit o strachu, se to však jeví jako nejlepší možnost. Ke strachu, jedné z nejstarších lidských emocí, Rezková přistupuje jako k běžné součásti života.
„Se strachem se rodíme. Provází nás celý život a v jeho průběhu se mění. Máme tendence ho potlačovat a zlehčovat,“ říká. Na rozdíl od dětí, které dokážou o svých obavách mluvit otevřeně, tuto schopnost podle Rezkové dospělí ztrácejí. Navíc v nesnázích často netuší, na koho se mohou obrátit. „Strach často pramení z nedostatku informací,“ vysvětluje Rezková. „Zvlášť v dnešní době se to často projevuje. Bojíme se něčeho, protože to neznáme,“ dodává dál.
Už se neděsí písemek, ale...
Ač autorka upozorňuje, že by za žádnou cenu nechtěla čtenáře mentorovat nebo mu kázat, přináší v knize zajímavé poučení. Dvoustrana, na které proti sobě srovnává strachy dětí a dospělých, nabízí malým čtenářům snad až překvapivý náhled do života jejich rodičů, učitelů a dalších autorit.
Zjišťují, že ti, kteří působí nebojácně, protože se už jednoduše nebojí písemek z matematiky nebo tmy, mají mnohem více obav, než by se mohlo zdát.
Možná také proto podobné knihy začínají vycházet až teď. Mnozí až nyní pochopili, že pro děti nemusí být jen nezdolnou osobností, ale i obyčejným člověkem se svými pocity a strachy. Knihu vydalo nakladatelství Yinachi.
