V knihkupectvích je konečně překlad knihy Joanne K. Rowlingové Harry Potter a relikvie smrti. Podle řady fanoušků přišel sedmý a zřejmě poslední díl ságy až příliš pozdě – předběhli nás dokonce i Slováci. Úroveň překladu Pavla Medka však potvrzuje, že se vyplatilo počkat.
 Půlnoční prodej Pottera? Rychlý koneckdo vítal českou verzi sedmého dílu |
Když předloni vystoupil v Praze slavný americký spisovatel Michael Cunningham, vyzdvihl úctyhodnou práci překladatelů. Překlad nikdy není jen převodem jednoho jazyka do druhého: je to hra se slovy, nekonečné broušení a pilování, které musí kromě věrnosti originálu zachovat i specifika jazyka, do nějž se překládá.
Stejná kniha, různý překlad
Ano, na internetu "visí" český překlad už nějaký ten pátek a při zběžném pohledu se mohou fanouškovská a Medkova verze zdát snad i podobné. Stačí se však trochu začíst a zjistíte, jak internetový překlad "drhne". Tým Fénix nevolil nejvhodnější obraty, nepohrál si se synonymy ani si nelámal hlavu s tím, zda dané slovo v kontextu funguje, či z něj trčí.
Třeba už název první kapitoly Vzestup temného pána. Označení "temný pán" spíše evokuje barvu pleti než charakterové vlastnosti, vzestup může být různého druhu. Medkova volba, tedy Pán zla nabírá síly, je nejen šťastnější, ale také nesvádí k vícero interpretacím.
Podobně bychom mohli srovnávat větu po větě, přičemž určitou nápovědou je už prostá délka vět. Internetová verze překládá co nejstručněji, ba doslova ponechává anglické vazby a text přehušťuje přechodníky, které má sice ráda angličtina, ale čeština už méně. Medkovo znění je delší, ale znělejší, pohrává si s možnostmi jazyka a nebojí se někdy příliš komplikovanou formulaci rozseknout do více vět.
Nakladatelství Albatros se zkrátka volbou překladatele Pavla Medka (a u prvních dvou dílů i jeho bratra Vladimíra) trefilo do černého. Bratři Medkové nejenže přeložili všech sedm románů mistrovsky, ale také dokázali zachytit postupnou proměnu vypravěčského stylu od "naivní" dětské knihy až po thriller pro dospělé, který řeší závažné existenciální otázky.
Vyplatil se i jinak poměrně nepopulární krok, který zohlednil původní cílovou skupinu Harryho Pottera – čtenáře na prvním stupni základních škol. "Počeštěna" proto byla některá vlastní jména a neologismy, na nichž příběhy Rowlingové často stojí. Jinak – podobně jako ve slovenské verzi – by kouzelníci studovali na Hogwarts(u), bojovali s dementory a deatheatery, mořili se s oklumencí, zápolili v quidditchi a honili se za horc(k)ruxy.
Bruslení mezi slovíčky
Úpravy bratří Medků lze rozdělit do tří kategorií: u vlastních jmen se drželi zásady, že pokud nemá jméno jinou, vysvětlující funkci, zůstává v originále, jako třeba profesorka McGonagallová.
Pokud však třeba vystihuje svého nositele, vycházeli buď z původu daného slova (např. z Dumbledora, s původem ve staré angličtině, kde znamená čmelák, se stal Brumbál), nebo ze zvukové podoby (tak se domácí skřítek Kreacher proměnil na Kráturu, tedy podobně nesympaticky znějící stvoření). Někdy byla slova přeložena doslovně (viz třeba Ravenclaw na Havraspár, ze Stana Shunpikea se stal Stan Silnička atd.).
Nejtěžší úkol nastal u neologismů, které ani v angličtině nevycházejí z žádných konkrétních kořenů, třeba u slova famfrpál (quidditch). Autorka teprve po letech v příručce vysvětlila vlastní etymologii slova, která v češtině samozřejmě nefungovala. Překladatel proto musel upravit i vše kolem, z čehož vybruslil – jako vždy – se ctí.
Nemluvě o tom, že se mnohé výrazy vyskytly třeba bez zdánlivého kontextu a zase se vynořily až o několik knih později. Teprve tehdy se vysvětlilo, co jméno vlastně znamená nebo k čemu daný předmět slouží. Což je případ i anglického názvu posledního dílu Harry Potter and the Deathly Hallows. V první chvíli nevíte, čeho že se ony anglické "hallows" týkají, a teprve po přečtení knihy se ukáže, že jde o jakési ostatky, relikvie smrti, které Harry bude potřebovat, aby porazil Lorda Voldemorta.
Nápady se cení
Pokud jde o samotný román, nutno vzít v potaz, že jde o poslední část sedmidílné ságy a že autorka chtě nechtě musela zapojit všechny dosud užité motivy. Proto působí výsledek někdy překombinovaně, ba nesrozumitelně.
Problémy budou mít hlavně sváteční čtenáři Harryho Pottera, kteří nevládnou geniální pamětí na jména, věci, situace a příliš se nevyznají ve složité struktuře příběhu. Kapitolou samou o sobě je epilog "O devatenáct let později", kterým J. K. Rowlingová evidentně chtěla vylepšit pochmurnou atmosféru posledních tří knih série, a tak ji zakončila happy endem ve stylu amerických "dojáků".
Tak či onak, skončila dosud nevídaná kapitola v dějinách knižního průmyslu. Bez ohledu na oprávněné výtky k nevyváženosti jednotlivých knih či literárním kvalitám zůstává nesporným faktem, že jsou knihy o Harrym Potterovi mimořádným úkazem, který přivedl děti (a nejenom je) zpátky ke čtení.
V záplavě nekvalitní masové knižní produkce posledních let byla sága příjemným osvěžením, které nepodbízivou a neotřelou formou dokázalo ztvárnit otřepané klišé o boji dobra a zla. Nápady se cení, a to i v českém překladu.
J. K. ROWLINGOVÁ - Harry Potter a relikvie smrti
Albatros, Praha. Překlad Pavel Medek, 632 stran, doporučená cena 549 korun.
Hodnocení MF DNES: 100 %
