Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Dějiny urážlivého smíchu splácejí dluh Bretonovi

  3:23
V češtině je konečně dostupná Antologie černého humoru "papeže surrealismu" Andrého Bretona.

André Breton | foto: archiv

Co spojuje prokletého básníka Arthura Rimbauda s autorem Gulliverových cest Jonathanem Swiftem, co mají společného katalánský surrealista Dalí a německý dramatik Grabbe, kubistický malíř Picasso, filozof Nietzsche a pohádkář Lewis Carroll?

Jaká je souvislost mezi povídkou Anděl pitvornosti Edgara Allana Poea a Proměnou Franze Kafky? Jednu z možných odpovědí najdeme v nedávno česky vydané Antologii černého humoru, kterou v předvečer druhé světové války sestavil francouzský básník a esejista André Breton (1896-1966). Právě z jeho dílny pojem černý humor vzešel.

Nejvyšší revolta ducha
Je paradoxní, že právě v Česku, kde se literární, výtvarný, ba i filmový surrealismus rozvíjí od počátku 30. let do současnosti, bylo z Bretonova díla donedávna přístupné
jenom torzo. Za první republiky se dočkaly překladů esejistické prózy Spojité nádoby (1934) a Nadja (1936), útlá sbírka poezie Vzduch vody (1937) a v roce přednášky Co je surrealismus?.

Na další tituly čtenář čekal skoro šedesát let. Až ke stému výročí autorova narození vydalo nakladatelství Dauphin čtyři svazky pojednávající klíčová témata surrealismu: Šílená láska reflektuje touhu, Arkán 17 mýtus, Spojité nádoby sen a Nadja objektivní náhodu. V roce 2003 přibyly Rozhovory a o dva roky později Manifesty surrealismu.

Antologii černého humoru vydal Breton ve Francii poprvé v roce 1939, vichistická cenzura ji ovšem brzy zakázala. Podruhé kniha vyšla "s určitými dodatky" dva roky po válce a "definitivní vydání", podle něhož je pořízen český překlad, autor připravil tři měsíce před svou smrtí v srpnu 1966.

V předmluvě se Breton odvolává na dva kořeny, z nichž jeho koncept černého humoru vyrostl - na německého filozofa Hegela a rakouského psychoanalytika Freuda. Černý humor je pak podle Bretona nejvlastnější zbraní básníka namířenou proti deprimujícím tlakům vnějšího světa, především proti "prachbídnému a naprosto ošoupanému konformismu".

Je tedy podvratný, výsměšnýn nevybíravý - neexistuje pro něj téma, před nímž by uhnul, "spěje k nejvyšší revoltě ducha".

62 způsobů, jak si opřít hlavu
Breton antologii sestavil se "značnou osobní zaujatostí", která se projevuje jak v samotném výběru, tak v editorových formulacích. V předmluvě uvádí příklady černého humoru také z jiných uměleckých oborů: zmiňuje Chaplina a Senetta ve filmu, Posadu nebo Ernsta ve výtvarném umění.

Svoji genealogii černých humoristů v literatuře začíná v Irsku, a to Jonathanem Swiftem (1665-1745), autorem Gulliverových cest, kterého pasuje na "objevitele krutého a černého humoru". Následují úryvky z textů markýze de Sade, "nejautentičtějšího předchůdce psychologie Freudovy a veškeré moderní psychopatologie", a německého aforisty  Georga-Christopha Lichtenberga, který mimo jiné "popsal 62 způsobů, jak si opřít hlavu o ruce".

Charles Fourier je v knize představen jako autor společenskoekonomických utopií a fantaskního návrhu nového vesmíru. Thomas de Quincey v próze Vražda jako krásné umění uvažuje nad zločinem "z hlediska víceméně pozoruhodných darů, které může poskytnout".

Pierre-François Lacenaire jeho úvahy uskuteční a z "dezertéra a padělatele ve Francii" se stane "vrahem v Itálii" - a svou zkušenost převede do cynických veršů. Zatímco Christian-Dietrich Grabbe píše sonet "o myšlence, že nemohu najít žádnou myšlenku"...

Breton ve svém výběru postupně proniká přes autory romantismu a prokleté básníky k černému humoru patafyziků, dadaistů, a zejména surrealistů své generace, k nimž patří mohutné finále antologie.

Jako jeden z prvních doceňuje dílo Franze Kafky, jenž "vznáší základní otázku všech dob: Kam jdeme, co nás řídí, jaký je zákon?" Stejně objevně pátrá po prvcích černého humoru v dílech Friedricha Nietzscheho nebo Salvadora Dalího. Celkem uvede na scénu pětačtyřicet jmen a každé doprovodí komentářem.

A právě při četbě těchto průvodních textů, které se místy spontánně mění v báseň, se čtenáři ozřejmuje, jakou cenu mnozí z autorů za svoji hrdě vyvěšovanou vlajku černého humoru zaplatili - jak zoufale výlučné a pro společnost nepřijatelné byly jejich životní cesty, které prodlužovali svou originální tvorbou.

Swifta jeho mizantropství a neúcta k vlastnímu národu vehnaly do úzkostné samoty, v níž pomalu ztrácel rozum. Sade strávil sedmadvacet let svého života za mřížemi tří režimů. Lacenaire skončil na šibenici. Grabbe se upil k smrti. Baudelaire se nakazil syfilisem,
ochrnul a ztratil řeč. Rigaut se střelil do srdce. Vaché umírá pětadvacetiletý. Lautréamont ještě o rok mladší.

Ani definice humoru jako "podmínky pro zachování duševního zdraví", o které Breton mluví v souvislosti s Jorisem-Karlem Huysmansem, vždycky neplatí, jak dosvědčují konce Friedricha Nietzscheho, Germaina Nouveaua nebo expresionistického básníka Jakoba van Hoddise.

Život v sázce
"Teroristické aktivity ducha" černých humoristů vždycky probouzely ve společnosti negativní reakci.

A není divu: v textech autorů, jež právě Bretonova antologie z velké části vrátila zpět do dějin světové literatury, se často jako základní pramen objevují sen, dětská fantazie, nevědomí nebo šílenství - čili svým způsobem extrémní polohy inspirace, které jsou nedocenitelné pro autentické objevy, jež z nich tito neohrožení dobrodruzi přinášeli zpět do skutečnosti, aby je přetavili v poezii.

Někdy stačí přečíst samotné tituly, které černí humoristé svým knihám přiřkli, a je zřejmé, čím si proti sobě dějiny poštvali: Nemorální povídky (Borel), Za zrcadlem (Carroll), Naruby (Huysmans), Sezona v pekle (Rimbaud) nebo Proměna (Kafka).

Vraťme se na závěr k úvodní otázce, co pětačtyřicet autorů zastoupených v Antologii černého humoru spojuje. Odpověď je paradoxní: Každý z nich je úplně jiný, specifický, nezaměnitelný. Každý z nich suverénně obývá svůj svět a dává mu v textech osobitý výraz.

Protože každý z černých humoristů se rozhodl dát za svoje dílo v sázku nic menšího než vlastní život. Jasně to v antologii pojmenuje "bronzová socha" Guillauma Apollinaira: "Ať žije volnost!"

ANDRÉ BRETON (ed.): Antologie černého humoru
Přeložil Michal Novotný. Concordia, 400 stran, cena 396 korun.

Autoři:

Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná Macháčková

  • Nejčtenější

Eurovizi vyhrál nebinární Švýcar Nemo. Nizozemce vyloučili za „výhružný pohyb“

11. května 2024  11:10,  aktualizováno  12.5

Ve švédském Malmö rozhodli o vítězi letošní Eurovize. Stal se jím švýcarský nebinární zpěvák Nemo....

Zemřel Vlastimil Harapes. Baletní mistr Národního divadla i českých filmů

15. května 2024  15:44,  aktualizováno  17:20

Ve věku 77 let zemřel tanečník a herec Vlastimil Harapes. Dlouhá léta byl sólistou baletu Národního...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Plné divadlo i bazilika. Nad rakví Postlerové mluvila dcera, Töpfer i Šťastný

14. května 2024,  aktualizováno  14:13

S herečkou Simonou Postlerovou se v prostorách Divadla na Vinohradech rozloučili kolegové i...

Kolegové se po mně vozili, ale zpětně jsem za to vděčný, říká Filip Kaňkovský

14. května 2024

Premium Kvůli vrozené oční vadě se stal prototypem záporňáků. Seriál Zoo však spektrum jeho rolí obohatil...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

RECENZE: Pekelné déjà vu. Rammstein po dvou letech opět rozpálili pražské Letňany

12. května 2024

Premium Téměř na den po dvou letech se na pražské Letiště Letňany vrátila německá industriálně metalová...

Nehrál, prostě byl. Uhrančivý Jean Gabin nesnášel slávu, miloval život v ústraní

18. května 2024

Jeden z nejpopulárnějších evropských herců své doby Jean Gabin se narodil 17. května 1904 v Paříži....

Cirkus je o soudržnosti. Naučil mě být týmový hráč, říká tanečník Bubeníček

17. května 2024

Premium Pochází z cirkusové rodiny, měl být akrobatem jako jeho rodiče, ale kolem jedenáctého roku se vydal...

VIDEO: Bohdalová dojala Lucernu. Na premiéře Svaté oslavila 87 let kariéry

17. května 2024  12:48

V neděli Česká televize uvede nový film s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli Svatá. Zvaní už jej však...

RECENZE: Tvrdě i něžně. Třetí album Billie Eilish podtrhuje její výjimečnost a autenticitu

17. května 2024  12:30

Bývá-li třetí deska ustanovující, pak v případě Hit Me Hard And Soft můžeme s čistým svědomím...

Rozdáváme samoopalovací fluid ZDARMA
Rozdáváme samoopalovací fluid ZDARMA

Toužíte po dokonalé letní barvičce bez rizika spálení? Vyzkoušejte lehký přírodní samoopalovací krém na obličej i tělo od Manufaktury. Zapojte se...

Bohužel nám to nevyšlo, oznámili manželé Pagáčovi rozchod po šesti letech

Herečka Patricie Pagáčová (35) a dramaturg Tibor Pagáč (32) se rozešli po pěti letech manželství. Žádost o rozvod zatím...

Moderátorka Petra Křivková-Svoboda přišla při tragické nehodě o manžela

Moderátorka poledních zpráv televize Nova Petra Křivková-Svoboda (41) v neděli ztratila svého manžela Ondřeje Křivku...

Zemřel Vlastimil Harapes. Baletní mistr Národního divadla i českých filmů

Ve věku 77 let zemřel tanečník a herec Vlastimil Harapes. Dlouhá léta byl sólistou baletu Národního divadla. Zahrál si...

Eurovizi vyhrál nebinární Švýcar Nemo. Nizozemce vyloučili za „výhružný pohyb“

Ve švédském Malmö rozhodli o vítězi letošní Eurovize. Stal se jím švýcarský nebinární zpěvák Nemo. Soutěž doprovázely...

Miss Czech Republic 2024 se stala studentka Adéla Štroffeková z Prahy

Vítězkou 15. ročníku Miss Czech Republic se stala studentka Adéla Štroffeková (21). Českou republiku bude reprezentovat...