Páteční koncert, zasazený do sezony Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK, následoval po nedávném brněnském provedení a oba večery lze navíc považovat za přípravu pro letní scénické uvedení v rámci festivalu Hudba Znojmo. Ostatně za projektem stojí Czech Ensemble Baroque Orchestra, který je rezidenčním souborem jihomoravské přehlídky.
Saul není tak slavný jako Händelův Mesiáš, ale jde o geniální dílo, jež nezapře geniálního dramatika. Námět je vzat ze starozákonní První knihy Samuelovy a jeho hrdinou je král Izraele Saul a jeho nástupce David, právě ten, jenž přemohl obra Goliáše. Saul mladého muže napřed ze svých výšin blahosklonně přijme, ale když pak lid Davida oslavuje víc než jeho samého, začne žárlit. Závist přeroste v nenávist kombinovanou se zoufalstvím a král propadne až jakémusi pološílenství.
V díle také vystupují dvě královské dcery, „hodná“ a „zlá“, a navíc nadpřirozené postavy, čarodějnice a duch proroka Samuela. Divadelní efekt je tedy zaručen i na koncertě, zvlášť když Händel využívá i atraktivní zvukové efekty včetně zvonkohry. Sledovat děj mělo divákům v Dvořákově síni Rudolfina pomoci titulkovací zařízení umístěné nad orchestrem, bohužel (aspoň z šesté řady v přízemí) slova v osvětleném sále téměř splývala s pozadím a jen těžko se dala přečíst.
V oratoriu sice není žádná úloha pro kastráta, ale i tak party nejsou snadné. Saula zpíval Adam Plachetka, na první poslech s bojovnou silou, na ten druhý však se spíše jednotvárným výrazem, který nestačil na komplikovaný portrét titulního hrdiny. Naopak vznikal dojem, že síly a vibrata je moc i za cenu ztráty měkkosti a jedinečné barvy hlasu.
To Andreas Scholl moc dobře ví, co zpívá. Jeho jemný kultivovaný kontratenor při všech omezeních daných tímto hlasovým typem má v sobě nemalé rozpětí - David v jeho podání ožil jako niterná a vlídná lidská bytost. Byla to lekce zpěvu od člověka, který se na světové špici drží přes dvacet let. Navíc se pokorně zařadil do ansámblu, rozhodně nevystupoval jako skutečná hvězda.
Jím nastavené laťce se přiblížila jedině domácí sopranistka Kristýna Vylíčilová, která svým malým sopránkem cituplně zpodobnila „hodnou“ dceru Michal (nebo též Míkal). Milostný duet Davida a Michal se stal nejpříjemnější pěveckou chvilkou koncertu.
Anglický tenorista Rupert Charlesworth, jenž zpíval Saulova syna Jonathana, byl snad indisponován. Jeho hlas zněl tvrdě, rozevlátě až násilně, což je zaručený způsob, jak žádnou emoci nevybudit. Podobně polská sopranistka Natalia Rubisová jako „zlá“ dcera Merab zpívala ostře, pronikavě, intonačně nepřesně. Ani žádný z dalších výkonů si člověk nezapamatoval z hlediska techniky či výrazu.
Dirigent Válek zaslouží uznání za nasazení, s nímž se do dlouhého díla pustil (s dvěma pauzami večer trval čtyři hodiny), orchestr i sbor ho následovaly. Nutno zmínit sóla na varhany v podání Marka Čermáka a harfu, na niž hrála Kateřina Ghannudi. Celkově vzato se dostavoval pocit, že tu jde hlavně o nadšenecký projekt, spoléhající se více na spontánnost a radost z muzicírování než usilující o čítankově detailní studii barokní interpretace.
Řekněme, že to může patřit k Hudbě Znojmo, jež si vychutnává hudbu ve spojení s vínem a nechybí mu dramaturgická odvaha. Nicméně bylo by dobré do léta něco udělat s obsazením. Zatím lze projekt ocenit za statečnost a za získání Andrease Scholla.
