Ti jediní se ve čtvrtek dočkali opravdu velkého davu pod pódiem, opravdu nadšených reakcí publika a hlavně skutečné tmy. Což je pro show, kterou doprovází mohutná vizuální výprava nezbytné.
Elektronická legenda The Prodigy se do Hradce Králové vrátila po šesti letech. Fanoušci se dočkali hrstky skladeb z poslední řadové desky The Day Is My Enemy a průřezu staršími hity. Především pak opulentní podívané, kdy se světly metalo po celém prostoru a zrak přecházel.
Zatímco paralelně na jedné z vedlejších scén jiná kapela trochu marně volala „dělejte hluk“, hlavní stage před půlnocí bouřila na i pod pódiem zcela samozřejmě.
Zájem o něco řidšího publika vyvolal i písničkář Sixto Rodriguez. Jeho příběh dojímal už v roce 2012 ve filmu Pátrání po Sugar Manovi. Ve zkratce: nadějný zpěvák z Detroitu natočil začátkem 70. let dvě desky, jež však ve Státech propadly, a tak se vrátil k práci dělníka. Aniž by o tom věděl, jeho hudba se stala kultovní v Jižní Africe a doprovázel ji mýtus, že hudebník spáchal sebevraždu, snad přímo na pódiu. Zmíněný snímek zdokumentoval, že se fanouškům písničkáře na odpočinku podařilo najít a nastartovat jeho druhou kariéru.
Rodriguezovi dnes táhne na šestasedmdesát, aura zneuznaného génia už trochu vybledla, a tak zbývá jen příjemný folk rock, se kterým obráží svět. Ale ono to vlastně stačí.
V Hradci se předvedl s malou doprovodnou kapelou, koncert si odseděl a s obřími brýlemi na způsob dávných stíhačů působil trochu jako přestárlý hipster. Věnoval tiché kroucení hlavy „vrchnímu veliteli“ Trumpovi a vděčnému festivalovému publiku třičtvrtěhodinový set prostý jakýchkoliv překvapení. Snad jen fakt, že sveřepě děkoval francouzsky, vyvolal jistý údiv.
Do třetice, byť ze zmiňovaných vystoupení jako první, byl milou součástí programu koncert nazvaný Radim Hladík Tribute. Rytmika jeho Blue Effectu, dnes fungující jako kapela Vanua 2, tu byla doplněná kytaristy Adamem Krofiánem, Romamen Helclem a Honzou Ponocným a zpěváky Pavlem Bohatým a Tomášem Frödem. Společně vysekli poctu zesnulému klasikovi české rockové kytary.
Zazněly zásadní skladby jako Ej, padá, padá rosenka nebo pochopitelně Slunečný hrob, kde se na bicí přidal David Koller s takovou vervou, že paličky lítaly po pódiu. Dohromady to byla krásná a svědomitě odehraná vzpomínka na doby, kdy kytarista byl bohem. Perfektně šlapající a s dlouhým aplausem pro Hladíkovu manželku Zlatu také dojemný koncert.
V pátek se v hradeckém Festivalparku představí ještě například kapely Skillet nebo Volbeat.
