GLOSÁŘ: K čemu je dirigent? Aby hudba neusínala a divák se nenudil

  16:55aktualizováno  16:55
Koncerty Pražského jara v uplynulém týdnu nabídly v praxi odpověď na otázku kladenou v různých vzdělávacích pořadech. Stalo se tak v dobrém, ale i v horším slova smyslu.

Dirigent John Eliot Gardiner a členové jeho orchestru a sboru při vystoupení na Pražském jaru | foto: Petra Hajská

Sir John Eliot Gardiner je živá legenda, zakladatel slavných souborů pro interpretaci barokní hudby. Naše publikum ho zná i díky spolupráci s Českou filharmonií. Jako mnozí hudebníci, kteří vzešli ze světa staré hudby, i on postupně začal využívat tyto své zkušenosti a ozvláštnil jimi díla 19. i 20. století (včetně oper Leoše Janáčka).

Nicméně to, co vykonal pro barokní hudbu a speciálně pro Johanna Sebastiana Bacha, je měřítkem samo o sobě. Ukázal to čtvrteční koncert v Rudolfinu, na němž Gardiner provedl čtyři Bachovy duchovní kantáty se svými ansámbly English Baroque Soloists a Monteverdi Choir, které vede, obměňuje a udržuje ve špičkové kvalitě už několik desítek let.

Gardiner je podle různých svědectví nekompromisní samovládce. Jeho nesmlouvavost se očividně projevuje v takových detailech, jako je důraz na naprosto dokonalou německou výslovnost. Možná, že ani rodilí Němci by nepoznali, že Bacha zpívali Angličané či Američané. Člověk najednou slyšel, k čemu má němčina souhlásky - každá nějak zvýrazňovala obsah.

Všichni sólisté byli vlastně členy sboru, a protože se postupně střídali, nebylo snadné je všechny jmenovitě identifikovat, dokonce ani s pomocí výčtu jmen v tištěném programu. Nicméně podařilo se to aspoň v případě afroamerického kontratenoristy jemného hlasu a niterného projevu Reginalda Mobleyho. Ani jeho, ani žádný další výkon nebyl pěvecky efektní ve smyslu virtuozní oslnivosti, ale o ni u Bacha ani nejde, klíčová je výpověď a ta tu byla, tak mohla tato hudba znít v době svého vzniku. Gardinerův Bach ostatně není ani tak hloubavě analytický jako spíše až tanečně pružný a hybný. Zprostředkovává radostnou naději ve sdílené spiritualitě. Gardiner je autokrat, ale ví, co a proč dělá. A má pravdu.

Housle místo varhan

Dojmy z Gardinerova Bacha, jakož i z dřívějšího hostování Royal Concertgebouw Orchestra s Danielem Gattim ovlivnily i výsledný pocit z pátečního koncertu Varšavské filharmonie a dirigenta Jacka Kaspszyka v Obecním domě. Jistě, každý den není posvícení, ale u Pražského jara nelze slevovat. Ale páteční koncert v Obecním domě jakoby měl jen první polovinu a to ještě díky zvědavosti na světovou premiéru nové skladby Michala Nejtka.

Ten je známý i svými přesahy do jazzu či spoluprací s The Plastic People of the Universe. Ale přibližně dvacetiminutové dílo Ultramarine, podle textu v programu inspirované poezií amerického autora Raymonda Carvera, na první poslech nepřipomíná nic, čemu se říká crossover. Podtitul Songs in the Distance ji asi vystihují nejlépe - působí jakoby „z dálky“. Pomalá, klidná až mystická hudba, na první poslech až nenápadná, na ten druhý sofistikovaně využívající zvukové možnosti a barvy orchestru.

Jestli by více nevynikla v jiném podání, toť otázka, k níž opravňoval i následný průběh večera. Koncert po housle a orchestr č. 2 Karola Szymanowského z roku 1933 se u nás nedá příliš často slyšet. Je to skladba, která neurazí milovníka tradice a nenadchne příznivce odvážnějších postupů – a naopak. Houslista Boris Brovtsyn ji naplnil velkou energie téměř ve stylu romantického koncertu. Do historie se však více zapíše neobvyklým přídavkem z hlediska volby skladby i její délky – zahrál totiž transkripci Bachovy slavné Toccaty a fugy d moll. Poslouchat místo varhan lkající housle byl docela šok. Nic proti aranžím, ale nesmějí dílo zbavit původního účinku. A to se stalo.

Mahlerova Symfonie č. 4, jež vyplnila druhou polovinu, patřila k nejnudnějším provedením hudby tohoto skladatele, jaké se u nás daly slyšet. Málokdy šlo tak krátce po sobě sledovat rozdíl mezi odehráním not a jejich interpretací. Zatímco Gatti a jeho hudebníci byli přesní, ale noty jim sloužily jako základ pro vlastní hudební výpověď, Poláci hráli noty, které nic nesdělovaly. Chyběla skutečná dynamika, agogika, tah kupředu. Orchestr sám o sobě není tak špatný, vina tedy byla spíš na straně dirigenta, jemuž hudba usínala pod rukama a on ji nedokázal probudit. Sopranistka Slávka Zámečníková v sólovém partu předvedla pěkně zbarvený hlas, ale ani v jejím výrazu nemělo Mahlerovo líčení nebeských radostí žádoucí půvab. Možná, že s jiným dirigentem nebo i orchestrem by se rozezpívala k lepšímu výkonu.

Kdo byl Kabeláč

Sobotní koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu naopak ukázal, jak schopný dirigent dokáže probudit k životu různé skladby. Marko Ivanović je na české scéně možná poněkud ve stínu jiných kolegů, ale rozhodně umí s orchestry pracovat. Prokázal to hned v doprovodu k cyklu Richarda Wagnera Wesendonck-Lieder (Písně na texty Mathildy Wesendonckové), které zazpívala švédská mezzosopranistka Katarina Karnéusová. Její plný, technicky dobře vedený hlas se nesl do hlediště, rozpínal se a dodával písním na intenzitě.

Fotogalerie

Perlou večera byla Symfonie č. 6 „Koncertantní“ od znovu objevovaného českého autora 20. století Miroslava Kabeláče, který, ač nestál vyloženě na půdě disentu, nebyl pro své postoje v době normalizace na pódiích vítaný. Neskrývaný vzdor, ba hněv vyvstává z mnoha jeho děl, včetně zmíněné symfonie, do níž navíc vnáší cosi jako dramatický neklid sólový klarinet. Toho se výtečně zhostil Karel Dohnal a celé dílo vyznělo se vší rytmickou burácivostí, přitom nijak tvrdě.

Ivanović je rovněž skladatel (mimo jiné zkomponoval úspěšnou dětskou operu Čarokraj) a na koncertě představil svůj nový písňový cyklus Little Words (Slovíčka) na texty americké básnířky a scenáristky Dorothy Parkerové. Inspiroval se různými hudebními jazyky, včetně jazzového, ale nijak prvoplánově. Celek zapůsobil po textové i hudební stránce jako jakýsi moderní sarkastický protipól k Wagnerovi. Na šťavnatosti mu dodala opět Katarina Karnéusová. Pečlivě vypracovaná předehra-fantazie Romeo a Julie od Petra Iljiče Čajkovského splnila úlohu efektní romantické „vypalovačky“ a tečky za večerem, který nezklamal.

Tipy z televizního programu

Recenze: Pojedeme k moři 70 %, Oko dravce 60 %, Plán útěku 60 %, Kryštůfek Robin 60 %, Trans 60 %, Brak 55 %

Klíčová slova: Policie Modrava, Linka, Comeback, Show Jana Krause

Nepřehlédněte: 28. 6. - 6. 7.

Nejčtenější

VIDEO: Divoké večírky uprostřed totality. První ukázka Pražských orgií

Film Pražské orgie podle slavné knihy Philipa Rotha

Čím méně svobody, tím větší orgie, vzkazuje film režisérky Ireny Pavláskové Pražské orgie, natočený podle slavné...

Češi jsou nejvtipnějším národem světa, tvrdí Palin z Monty Python

Michael Palin s rytířským řádem sv. Michala a sv. George (12. června 2019)

Michael Palin z legendární britské komediální skupiny Monty Python považuje Čechy za nejvtipnější národ na světě. V...

Hudební kalendář 2019: Koncerty světových hvězd, které nesmíte prošvihnout

Ed Sheeran na svém prvním pražském koncertě 12. 2. 2015 v pražské Tipsport Areně

Rok 2019 zpříjemní hudebním fanouškům vystoupení řady hvězd. Přijedou Ed Sheera, Metallica nebo Billie Eilish, na...

Hudební kalendář 2019: Největší letní festivaly v Česku

Rock for People 2018

Festivalová sezona začala letos brzy. Po celé republice od května do září probíhají desítky hudebních přehlídek, které...

Hudební kalendář 2019: Největší koncerty českých a slovenských interpretů

Skupina Kabát na festivalu České Hrady CZ ve Švihově

Rok 2019 je jubilejní pro řadu českých a slovenských interpretů a nejčastější volbou pro velkolepou oslavu je O2 arena....

Další z rubriky

RECENZE: Backstreet Boys oprášili především slávu z devadesátých let

Backstreet Boys v pražské O2 areně 22. června 2019

Zaplněná O2 arena přivítala v Praze Backstreet Boys. Potleskem vestoje i podprsenkami. Americká popová skupina se do...

PREMIÉRA: Klip Pavlíčkova Odcházení je vzpomínkou na Havla jako člověka

Michal Pavlíček v klipu k písni Odcházení

Na aktuálním albu Michala Pavlíčka Pošli to tam zní i melodie, kterou napsal do filmu Václava Havla Odcházení. Na desce...

RECENZE: Madonna na desce Madame X pro experiment zapomněla na hity

Madonna jako host na finále Eurovize 2019 v Tel Avivu

Po neslavném a hlavně pěvecky nezvládnutém vystoupení, jež Madonna předvedla na letošní Eurovizi, byla její deska...

Najdete na iDNES.cz