GLOSÁŘ: Proč Bernsteina opouštěly múzy a ruská senzace na Pražském jaru

  18:55aktualizováno  18:55
Hned první dny letošního Pražského jara nabídly pozoruhodné večery. Koncert k 70. výročí založení státu Izrael následovala jedna z nejočekávanějších akcí letošního ročníku, hostování Royal Concertgebouw Orchestra z Amsterdamu.

Pianista Daniil Trifonov a dirigent Daniele Gatti na koncertě Pražského jara | foto: Petra Hajská

Stát Izrael vznikl 14. května 1948 a přesně v tento den po 70 letech uspořádalo Pražské jaro v Obecním domě koncert, na němž Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK zahrál skladby symbolicky vybrané pro tento účel. Jádrem byla Symfonie č. 3 „Kadiš“ od Leonarda Bernsteina, jehož sté výročí narození festival rovněž připomíná. Původně ohlášeného amerického dirigenta Leonarda Slatkina, který musel ze zdravotních důvodů odříci, zastoupil český dirigent Tomáš Brauner. Ten se jako Slatkinův asistent podílel na přípravě projektu, takže nejspíš provedení řídil v původních intencích.

Fotogalerie

Rozměrné dílo, v němž má významnou roli recitátor, je jakýmsi dialogem člověka s bohem, přihlášením se k víře a síle, kterou přináší. Existuje v několika verzích, respektive s různými texty, jež pocházejí jak od samotného Bernsteina, tak i dalších lidí (v Praze ho roku 2012 uvedla Česká filharmonie v úpravě izraelského právníka Samuela Pisara). Na Pražském jaru nyní publikum slyšelo Bernsteinovu podobu z roku 1977 v českém překladu Ivana Vomáčky. Orchestr podal kvalitní výkon, stejně tak Pražský filharmonický sbor a chlapecký sbor Pueri Gaudentes, sólového pěveckého partu se zhostila Pavla Vykopalová.

Hlavní otázka, kterou si šlo položit, se spíš týká samotného díla. Bernstein dělal vše pro to, aby byl uznáván i jako autor „vážné“ hudby, ale tyto skladby, včetně symfonie Kadiš, jakoby člověk oceňoval spíš hlavou než srdcem. V prvé řadě za obrovskou snahu, za vložené úsilí i zvolenou tematiku, méně už za výjimečně invenční zpracování. Jakoby múzy, které autorovi West Side Story dodávaly záviděníhodnou inspiraci při psaní „lehčí“ hudby, odletěly vždycky, když se od ní odklonil.

Asi to není nejvhodnější srovnání, ale ten večer se nabídlo: Na úvod totiž zazněla kantáta Ten, který přežil Varšavu od Arnolda Schönberga, děsivá výpověď účastníka povstání ve varšavského ghettu. I v ní je mluvený part a na podstatně kratším prostoru se toho odehraje hudebně i myšlenkově mnohem víc než v dlouhé Bernsteinově symfonii. A třebaže jde o atonální skladbu, posluchače zasáhne bezprostředně. V obou skladbách vystoupil jako vypravěč herec Vladimír Polívka, který se snažil vyvážit patos a civilnost, ale ne vždy mu bylo rozumět. Možná to souviselo s nastavením mikroportu, každopádně dost souhlásek padalo kamsi do ztracena.

Jisté vydechnutí mezi Schönbergem a Bernsteinem nabídl Houslový koncert Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, slavný virtuosní a melodický kus, tentokrát vybraný jako připomínka skladatelových židovských kořenů. Julian Rachlin ho hrál jemně až zdrženlivě, snad až příliš, možná s ohledem na celkový charakter večera. I s orchestrálním doprovodem to nebylo provedení, jež by vstoupilo do dějin pražského hudebního života. Jako přídavek Rachlin zvolil část Sonáty č. 3 od Eugena Ysaÿe, v níž se teprve naplno projevil jako virtuos.

Ital na Severu

Následující večer v Obecním domě patřil jednomu z nejlepších orchestrů světa. Holandský Royal Concertgebouw Orchestra přijel i se svým italským šéfem Danielem Gattim. Do úvodní předehry k opeře Euryantha od Carla Marii von Webera navíc přizval tři desítky studentů Pražské konzervatoře. Ti se tak zapojili do projektu Side by Side, s nímž holandský orchestr objíždí evropské země a umožňuje mladým hudebníkům nasát něco z atmosféry „velkého“ koncertního světa. Mladí čeští hráči na smyčcové i dechové nástroje, připraveni dirigentkou Miriam Němcovou, vpluli do provedení zcela přirozeně a romantické kouzlo skladby i díky nim účinkovalo spolehlivě.

V Royal Concertgebouw Orchestra sedí hudebníci z 25 zemí, mezi nimi i jeden Čech, violista Vilém Kijonka. Dnes to není nic neobvyklého, i tento mnohonárodnostní orchestr je perfektně sladěný do výjimečného zvuku. A pakliže předchozí den koncert se sólistou dopadl spíš všedně, interpretace Prokofjevova Klavírního koncertu č. 3 byla sváteční. 

Nejen kvůli orchestru, ale především kvůli 27letému ruskému pianistovi Daniilu Trifonovovi. Skladbu, v níž se mísí různé styly a výrazové polohy, lyrika s grotesknem, ruský folklór s jazzem, a která vyžaduje i značnou fyzickou sílu, zahrál s dechberoucí oduševnělostí, hravostí i energií. Pro Trifonova obtíže neexistují, jeho úhoz má bezpočet podob a všechna úskalí zdolává s nenuceností, téměř slyšitelnou radostí a zpěvností.

Takový zážitek už nemohla překonat snad ani Symfonie č. 1 Gustava Mahlera, jakkoli dirigent Gatti jasně ukázal, proč patří ke světové špičce. Podobně jako někteří jiní Italové i on ke své vnitřní energii, výbušnosti a kreativitě dokázal zjevně připojit - řekněme - severskou disciplínu. To pak Mahler v jednom tahu zpívá pěkně zlehka a doširoka i v nejburácivějších fortissimech bez jediného tvrdšího tónu. 


Nejčtenější

TELEVIZIONÁŘ: Herecký král filmu Schmitke objevuje Babylon Berlín

Ze seriálu Babylon Berlín

I když osobně zůstal u nominace, před čtyřmi lety německý herec Peter Kurth s kolegy nadšeně slavil ceny české filmové...

Zemřela Marie Kyselková, představitelka Princezny se zlatou hvězdou

Marie Kyselková a Josef Zíma v pohádce Princezna se zlatou hvězdou (1959)

Ve věku 83 let zemřela Marie Kyselková, kterou proslavila role princezny Lady v pohádce Princezna se zlatou hvězdou....

KOMENTÁŘ: Takže opět boduje Ordinace, Všechnopárty... A co novinky?

Ze seriálu Strážmistr Topinka

Televizní svět by občas potřeboval tlumočníka do prozaické řeči smrtelníků. Například již začalo vysílání podle...

TELEVIZNÍ CENY: Máte poslední možnost volit nejlepší seriál či film

TELEVIZNÍ CENY iDNES.cz

Na portálu iDNES.cz máte v pondělí poslední možnost hlasovat ve čtvrtém ročníku televizních cen. Čtenáři mohou vybrat...

VIDEO: Hra o trůny naposledy. Osmá řada bude mít premiéru v dubnu

John, Aria a Sansa se v teaseru na GoT sešli v hrobce Starků

Dlouhé čekání je u konce. Televize HBO odhalila datum premiéry poslední řady seriálu Hra o trůny. Arya Starková, Jon...

Další z rubriky

Nadšená telata, co chtěla hrát. Divokej Bill slaví dvacet let v O2 areně

Divokej Bill na festivalu Benátská! s Impulsem 2018

Kapela Divokej Bill oslaví dvacet let na scéně ve čtvrtek v pražské O2 areně. Od prosince je vyprodáno a hudebníci...

Svět popu je plný princezen a králů. A nechybí ani přehlídka kmotrů

BRITNEY JEAN SPEARS - Třicetiletá zpěvačka nastartovala svou kariéru již v...

Je to zlozvyk novinářů mít vše pojmenované a zaškatulkované, a tak čítáme o královně soulu Arethě Franklinové,...

Colours přivítají magického Ólafura Arnaldse i divokého Johna Butlera

John Butler

Do programu letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava, přibyla další dvě zvučná jména – zasněný islandský...

Najdete na iDNES.cz