Deska vychází samozřejmě k padesátému výročí sovětské okupace Československa, které si připomeneme příští rok, a posluchače by nemělo zmást, že vychází už letos. Album protestsongů je zařazeno volněji a ani výběr písní není příliš rigidní.
Obal kompilačního alba Protestsongy 1966-2017
Pochopitelně tu kromě Modlitby nemůže chybět Karel Kryl a jeho skladby Bratříčku, zavírej vrátka, Znamení doby nebo Demokracie, jíž tepal už nové pořádky v roce 1993. Nepřekvapí ani velmi přímá až naštvaná obžaloba Jděte domů, živá a snad nepříliš známá nahrávka Pavla Nováka přímo ze srpna 1968.
Tomáš Padevět, který kompilaci dal dohromady, však s písněmi, které jsou protestsongy jaksi z definice, spojil i jiné skladby – Jó, to jsem ještě žil od Šlitra a Suchého sice vznikla rok po vpádu vojsk, rozhodně však nemá charakter přímé dobové kritiky. Navzdory tomu v rýmech jako „náhle si nebe kleklo na poraženou zem, aniž by se co řeklo, smrt zjevila se všem“ je znát jistá rozjitřenost.
Jak ale bylo řečeno, výběr skladeb nezačíná rokem 1968 a nekončí s pádem komunismu. Může být k diskusi, zda sem patří moderní protestsong Davida Kollera a Barbory Polákové Sami z roku 2012, kdy se národu dějí řádově menší újmy než v období začínající normalizace.
Ale rozhodně zajímavé jsou písně vzniklé krátce před osudovým srpnem. Známou skladbu Válka je vůl od Synkop 61 doplňuje méně povědomý kus Vypalte znamení od Václava Neckáře nebo Kázání v kapli Betlémské od Hany Hegerové, obě z roku 1966. Z čehož je znát, že doba byla zlá i bez ruských tanků.
Většina výběru se však samozřejmě točí kolem let 1968 a 1969 a je zajímavou, nejen hudební výpovědí o povaze daných let. V tomto ohledu vykonává album Protestsongy záslužnou práci. A dělá to důstojně. Takže si vydavatel mohl odpustit obálku s lacině vystrčenou zadnicí.
