Edward John „Chips“ Hardy pracoval roky v reklamě. Některé dokonce natáčel v Praze. Svou kreativitu se však nakonec rozhodl věnovat práci pro film a televizi.
V Británii je známý díky dětskému seriálu o mluvící židli Helping Henry, spolupráci s komikem Davem Allenem nebo seriálu Taboo, kde ztvárňuje hlavního hrdinu jeho syn Tom. V současnosti pracuje Chips na scénáři k filmu Válka s Mloky dle knižní předlohy Karla Čapka. Do Prahy zavítal jako porotce v rámci Future Gate Festivalu.
Televizní série jsou na vzestupu. Přesouvá se umění z plátna na obrazovku?
Film a televize pro mě představují rozdílné výzvy, mají své výhody i nevýhody. Delší televizní drama umožňuje tvůrci pracovat s vyprávěním ve stylu románu. Hrdinové se mohou postupně vyvíjet, máte čas vypointovat zápletku a ještě vybudovat atmosféru. Prostoru je více. Kdežto film má jasněji definované paradigma, trajektorii, točí se okolo hlavního hrdiny. Člověk musí příběh osekávat, dokud nenabude patřičného významu a intenzity. Často říkám, že scénář nejlépe vystihuje to, co z něj vynecháte.
Je pro vás Čapkova Válka s mloky výzvou?
Práce na tomto scénáři je pro mě fantastickým cvičením, jak po technické, tak po kreativní stránce. Doufám, že tomu dílu ve filmovém měřítku vzdám patřičný hold.
Co vás na příběhu zaujalo?
Jeho nápaditost a lidskost. Činí z něj totiž výjimečné dystopické dílo, které se díky tomu i své struktuře může stát filmem.
Festival Future Gate, jehož byl Chips Hardy hostem, se přesouvá z Prahy do dalších měst:
|
Pomáhá vám nějak při psaní praxe z reklamní branže?
Umět zestručnit velkou kopu informací a proměnit ji do jednoduché myšlenky hodně pomáhá při budování konceptu vyprávění. Člověk se stane sám sobě dobrým editorem. Na druhou stranu rozpočty některých reklam byly mnohdy vyšší než u filmu. To je jiné. A samozřejmě jsem mohl pozorovat práci tak výborných režisérů, fotografů a kameramanů, jakými jsou Adrian Lyne, Don McCullin nebo Peter Bijoux. Reklamě už se nevěnuju, ale jsem velmi rád, že jsem měl příležitost setkat se s takovým množstvím talentovaných lidí.
Na seriálu Taboo jste pracoval se svým synem. Mnozí však s rodinou nebo blízkými pracovat odmítají, jak jste to měl vy?
Já si dokonce myslím, že práce s lidmi, které znáte, je produktivnější než s někým, kdo je vám cizí. Blízkost poskytuje jistou formu zkratky při tvorbě. Samozřejmě s někým spolupracovat znamená odhodit své ego a soustředit se čistě na kvalitu díla. A právě to vám mohou zaručit spíše lidé, které znáte.
Společně se synem jste stvořili velmi specifického hrdinu – tajemného Jamese Delaneye. Má v někom předobraz?
Tady se mísí spousta vlivů. James je takový amalgám. Sestává z představ mého syna, odkazuje k Dickensovu hrdinovi Billu Sikesovi i objeviteli siru Richardu Francisi Burtonovi. Chtěli jsme zkrátka vytvořit hrdinu, který se nepodobá těm ostatním.
