RECENZE: V nitru Llewyna Davise. To je kytara, kočka, samota po coenovsku

Kdepak bezstarostná bohéma, V nitru Llewyna Davise jinou tvář folkové scény 60. let. Humor samozřejmě chybět nemůže, to by ani nebyli proslulí bratři Ethan a Joel Coenovi. Nicméně jejich novinka, která právě přichází do našich kin, nese ve srovnání s minulými snímky tandemu snad nejvíce smutku, melancholie, bezvýchodnosti, ale také věcné smířlivosti.

Llewyn Davis (Oscar Isaac) se vydává na pouť do Chicaga, doufá, že si zahraje na tamním věhlasném pódiu. | foto: Blue Sky Film

Příběh muzikanta, jenž se snaží prosadit na folkové scéně New Yorku raných 60. let, je i není životopisem. Llewyn Davis, kterého hraje Oscar Isaac, neexistoval. Ale jeho předobraz Dave Van Ronk skutečně žil a vydal desku V nitru Davea Van Ronka. Stejně tak se v klubech pohybovalo duo Jim a Jean, z něhož Coenové udělali hrdinovy přátele, kteří mu tu a tam poskytnou nocleh - a dívka ještě něco navíc, čehož zpětně lituje v nádherném projevu o kondomech.

Nicméně pospolitost tu má spíše povahu nutnosti, film si nehraje na líbivý obraz nespoutané bohémy, na divoké večírky, umělecké výboje, vášnivá vzplanutí.

Osamělý muž bez domova a bez peněz s sebou nosí kytaru, cizí kočku, k níž se váže jedna z originálních zápletek, pro něž fanoušci bratry Coenovy tak milují, a nekonečnou marnost. Přitom si však nestýská; i když se vydá na tradiční coenovskou pouť, zde do Chicaga za nadějí zahrát si na věhlasném pódiu, své mizivé šance podobně jako promáčené boty bere prostě jen na vědomí.

V nitru Llewyna Davise

70 %

USA / Francie, 2013, 105 min

režie: Ethan Coen, Joel Coen

hrají: Oscar Isaac, Carey Mulligan, Justin Timberlake, John Goodman, Garrett Hedlund, Adam Driver, F. Murray Abraham, Max Casella, Ethan Phillips, Elvis Costello, Jack White, Jeanine Serralles, Alex Karpovsky

Kinobox: 68 %

IMDb: 7.4

Cesta odnikud nikam vroubená kouzelným panoptikem v čele s jízlivým Johnem Goodmanem má zvláštní náladu, slova včetně bizarní poezie "Ó, posteli" ztrácejí klíčový význam - ne náhodou je snímek nominován na Oscara za zvuk a kameru. Z deště, sněhu, šedi, chladu a klidu kouzlí Coenovi osobitý typ krásy, aniž by jím pěstovali plané iluze či naděje.

Kotlíkářský styl

Ovšem divák musí překonat pár bariér: jednak očekávanou soukromou výpravu do nitra hrdiny včetně jeho minulosti, jednak hudební výlet dotýkající se občas stylu, jejž v trefném překladu titulků vyznávají "kotlíkáři". Publiku to Coenovi tentokrát neusnadňují, i smích posouvají od černé grotesky k intimnější hořkosti. Ale pořád účinkuje.