RECENZE: Pohádku Hodinářův učeň spasil zábavný padouch Viktora Preisse

V premiérové české pohádce Hodinářův učeň, která právě vstupuje do kin, asi nebude vše v pořádku, pokud divák podvědomě fandí úhlavnímu padouchovi. Možná proto, že jej Viktor Preiss hraje nejzábavněji.

Tvůrčí tým Hodinářova učně v čele s režisérkou a scenáristkou Jitkou Rudolfovou sliboval výpravnou podívanou v duchu nejlepší tradice žánru a ještě něco navíc. Právě dotyčný bonus však chybí, jako by se česká filmová pohádka odmítala pohnout z pozic standardní výplně vánoční obrazovky.

Klasika, opakuje si člověk téměř scénu po scéně. Nad kolébkou titulního hrdiny dvě vlídná proroctví a jedno zákeřné – klasika. Boháč v kočáře – klasika. Střihový běh času, při kterém se z dětí vyloupne dospělá zamilovaná dvojice – klasika.

Pravda je, že na cestě za bájnými hodinkami předpovídajícími smrt, za které mu chamtivý mistr povolí sňatek se svou dceru, musí mladík vykonat jiné úkoly, než bývá zvykem, jenže chybí jim logická provázanost. Navíc je hrdina neustále trpně postrkován, poučován a řízen proroky svého osudu, takže když mu záludná sudička vpálí „Jsi hlupák!“, nedá se s ní nesouhlasit.

Místy děj trpí doslovností včetně opakování úryvků; naštěstí Viktor Preiss coby zrádný hodinář dokáže prodat vtipně i samomluvu vysvětlivek typu „tak to nebyl sen“, o drobných odstínech projevu směšného domácího tyrana nemluvě. Coby zlovolná sudička baví i Jana Plodková, ovšem za cenu až přehnaně stylizované křiklavosti.

Hodinářův učeň

50 %

Scénář a režie Jitka Rudolfová, hrají Viktor Preiss, Jana Plodková, Václav Neužil, Jaroslav Plesl, Miroslav Krobot

Kinobox: 62 %

IMDb: 5.7

Naopak trestuhodně nevyužití zůstávají Václav Neužil a Jaroslav Plesl coby laskaví pohádkoví bratři Plodkové, jejichž charaktery a zvláště dialogy by zasloužily daleko bohatší munici.

Totéž platí pro Jakuba Žáčka v roli majitele pouťového panoptika. Pokud jde o představitele romantického páru Danu Droppovou a Michala Balcara, rozhodně nepřinášejí výjimku z pravidla, že vzorní milenci patřívají k nejunylejším postavám pohádek; ostatně jim v tom zdatně napomáhá i srdceryvný text písně. Zase klasika.

Nicméně existují i položky, které Hodinářovu učni pozvedají stavovskou čest. Z autorských nápadů se k nim počítá prvek časové smyčky, do které se zamotává rázovitý hostinský v podání Miroslava Krobota; vůbec se na plátně čepuje dost piva, čímž dostává pohádka mile domácký punc.

Výprava si zaslouží pochvalu od historizujících kostýmů po výběr přírodních scenerií v čele s čedičovou Panskou skálou, která už dodala dramatický náboj Pyšné princezně či natáčení francouzského příběhu o čaroději Merlinovi. Bohužel dobytí jejího vrcholu slouží nastavenému finále ze života hmyzu, jehož umělost bije do očí víc než neobratně prodlužovaná němá úloha psího posla.

Přitom jde o běžné poklesky, jaké by jiskřivější humor hravě překryl. Jenže s ním tu v dokonalé podobě i míře zachází pouze Preiss, jenž zosobňuje klíčovou spásu Hodinářova učně. Pohádky, která není ani výjimečně dobrá, ani mimořádně špatná, pouze do počtu.