V pohádce Hodinářův učeň jej provází trojice sourozenců určujících lidské osudy, které hrají Jaroslav Plesl, Václav Neužil a Jana Plodková; laskaví bratři směstnaní v jednom kostýmu siamských dvojčat, jejich zákeřná sestra s černou hřívou.
„Měla jsem strach, aby se mě děti nebály, ale testy ukázaly, že se dobře baví, unesou pestrobarevnější svět, než si myslíme,“ míní herečka, podle níž má Hodinářův učeň, věrný nejlepším tradicím české pohádky, ještě něco navíc. „A tím nadstandardem je výpravnost, nádherná architektura, kostýmy, lokace. Navíc příběh není zbytečně sladký, obsahuje spoustu napětí i legrace,“ slibuje Plodková.
Pohádku natočila podle vlastního scénáře Jitka Rudolfová, která s trojicí představitelů „sudiček“ pracovala už na filmu Rozkoš nebo seriálu Single Lady. „Kluci mě tehdy hecovali, ať jim vymyslím něco čistě pro radost, jenže od prvního nápadu k premiéře uběhlo pět let,“ vzpomíná režisérka, která v Hodinářově učni změnila žánr.
„Jsem přesvědčená, že je stále ještě možné vyprávět filmovou pohádku bez prvoplánové podbízivosti a přeslazených klišé. Natočili jsme příběh s místy až záměrně dekadentnější atmosférou, který však stále poskytuje dostatečný prostor pro humor a komediální situace postavené na absurditě zápletek, charakterech postav a samozřejmě na osobitosti herců,“ dodává Rudolfová.
Obsazení vůbec patří k lákadlům novinky, v roli hodináře se vrátí na plátno kin Viktor Preiss, učně ztvárnil Michal Balcar, známý z Bohémy či Jana Palacha, majitele panoptika zase Jakub Žáček, proslavený Comebackem. V roli hrdinovy milé debutuje Slovenka Dana Droppová.
Léto na cestách
Koprodukční česko-slovenský příběh si dal záležet rovněž na dobové stylizaci 19. století a na výběru fotogenických míst. Loni v létě se natáčelo na Panské skále u Kamenického Šenova, ve skalách Kokořínska, na zámku v Dolních Beřkovicích, v gotickém kostele v Horní Řasnici, na zámku v Uherčicích, v Klentnici, v jihomoravském Podyjí nebo v Lednici.
„Mé postavy se převážně týkal klášter v Doksanech a třeba do Kryštofova údolí u České Lípy bych se soukromě asi taky nikdy nepodíval,“ liboval si Preiss, podle nějž je Hodinářův učeň v lecčem atypický i originální: „Což je, pevně doufám, dobré znamení.“
