RECENZE Taková normální rodinka: Dorazila Taková normální rádobykomedie

Filmová Taková normální rodinka přináší dobrou zprávu jen tvůrci Pánské jízdy Martinu Kotíkovi: už není jediným přesvědčivým teoretikem humoru, jenž v praxi žalostně selhává.

Patrik Hartl, jenž variaci na stejnojmenný seriál natočil podle svého scénáře, má podobný dar získat si producenty i herce – až výsledek ukáže, že mu chybí základní cit pro načasování, vyhrávání, pointování, zkrátka pro lehkost, která je v komedii tím nejtěžším.

Zůstalo jen to jméno
Což by ještě tolik nebolelo, kdyby se prostě zrodila jen další nepovedená česká polokomedie bez barev, chuti, vůně a smyslu, ani první, ani poslední, která svůj účel
splní teprve v televizi. Jenže v případě Takové normální rodinky jde o parazitování na nedostižném vzoru, z jehož jména si film dělá vějičku na diváka.

Taková normální rodinka

40 %

ČR, 90 min.

režie Patrik Hartl

hrají Eva Holubová, Jaromír Dulava, Jiří Mádl, Liliana Malkina, Vanda Hybnerová,

Hrdinové se jmenují stejně: Hanákovi. A tím to končí. Rysy svých seriálových předchůdců buď ztratili – maminka alias Eva Holubová si třeba zazpívá jen jednou, nebo je nosí čistě z tradice, aniž je v zápletce potřebují – tatínek Jaromíra Dulavy na milovaná zvířátka jen dětinsky šišlá.

Obměny už vůbec postrádají smysl: starší dcera v podání Vandy Hybnerové cvičí tai-či místo jógy, ale pro těch pár ilustračních záběrů je to dočista fuk; babička pochází z Kyjeva jen proto, aby ji mohla hrát Lilian Malkina, jiná motivace neexistuje.

Sice dál píše detektivky, jenže ne už s noblesou vtipné dámy, nýbrž se zemitě dryáčnickým výrazem ze stájí či poutí. A přesun hrdinů ze studiových kulis na hájovnu si mohla produkce klidně odpustit, protože posedávání na zahradě ještě podívanou nevykouzlí.

Trailer k filmu Taková normální rodinka

Naopak film působí „televizněji“ než starý, černobílý, avšak důvtipně stylizovaný seriál. V nové Rodince se o stylizaci mluvit nedá, pouze o sledu více či méně klopotných obrazů. Malí raubíři tak jako v seriálu střídají indiánský pokřik s rykem „My máme hlad!“; nic nového krom kradmé cigarety jim režisér nevymyslel.

Stejná zůstala i výchozí scéna: mladší dcera se bojí do rodiny přivést nápadníka. Tvůrce sice „moderně přitvrdil“ – je těhotná, ale to už dneska není takové drama, jak
se film tváří. „Přitvrdil“ i slovník, párkrát tu zazní jadrné slovo, a zase bez důvodu; hlavně však perlivou jiskřivost nedokáže nahradit.

Laciná sociálka
Chudá lineární historka dané charaktery dál nerozvíjí a herci zjevně ponechaní sami sobě je vytvářejí dosti přibližně. O smích je nouze, občasný úsměv vyloudí jednak sehraný pár Hybnerové s Lubo Kostelným, jednak Jiří Mádl coby ženich svou bezbrannou přirozeností.

Situacím scházejí pointy, rytmizují je pouze grimasy a úpěnlivý hudební doprovod – sólo tuby má asi upozornit nejisté diváky, že právě teď vypukla legrace. Na city útočí laciná sociálka, archaická chudoba dobrých lidiček proti zlé mondéně Ivany Chýlkové; úplně mimo stojí milovník vojenské parády Marián Labuda – proč má zrovna tuhle slabůstku a jakou úlohu tu plní, neuhádne ani vítěz Milionáře.

Pohoda rodiny postrádá hravost, již nahrazuje obyčejný zmatek, a soudržnost se dává najevo pusinkováním, poplácáváním, případně noční psychoanalýzou v kuchyni. A než se film dovleče k závěru, naservíruje akční scénu s hořící kůlnou tak podivně natočenou, až se člověk leká, zda vůbec někdo včetně pyrotechniků přežil.

Taková normální česká rádobykomedie zkrátka jen rozšířila sbírku filmů, při nichž kino začne vzdychat a už nepřestane. Na rozdíl od čestných proher si však vlastní ostudu nalepila na cizí štít.