Patrik Hartl, jenž variaci na stejnojmenný seriál natočil podle svého scénáře, má podobný dar získat si producenty i herce – až výsledek ukáže, že mu chybí základní cit pro načasování, vyhrávání, pointování, zkrátka pro lehkost, která je v komedii tím nejtěžším.
Zůstalo jen to jméno
Což by ještě tolik nebolelo, kdyby se prostě zrodila jen další nepovedená česká polokomedie bez barev, chuti, vůně a smyslu, ani první, ani poslední, která svůj účel
splní teprve v televizi. Jenže v případě Takové normální rodinky jde o parazitování na nedostižném vzoru, z jehož jména si film dělá vějičku na diváka.
Taková normální rodinkaČR, 90 min. režie Patrik Hartl hrají Eva Holubová, Jaromír Dulava, Jiří Mádl, Liliana Malkina, Vanda Hybnerová, Hodnocení: 40 % |
Hrdinové se jmenují stejně: Hanákovi. A tím to končí. Rysy svých seriálových předchůdců buď ztratili – maminka alias Eva Holubová si třeba zazpívá jen jednou, nebo je nosí čistě z tradice, aniž je v zápletce potřebují – tatínek Jaromíra Dulavy na milovaná zvířátka jen dětinsky šišlá.
Obměny už vůbec postrádají smysl: starší dcera v podání Vandy Hybnerové cvičí tai-či místo jógy, ale pro těch pár ilustračních záběrů je to dočista fuk; babička pochází z Kyjeva jen proto, aby ji mohla hrát Lilian Malkina, jiná motivace neexistuje.
Sice dál píše detektivky, jenže ne už s noblesou vtipné dámy, nýbrž se zemitě dryáčnickým výrazem ze stájí či poutí. A přesun hrdinů ze studiových kulis na hájovnu si mohla produkce klidně odpustit, protože posedávání na zahradě ještě podívanou nevykouzlí.
Trailer k filmu Taková normální rodinka
Naopak film působí „televizněji“ než starý, černobílý, avšak důvtipně stylizovaný seriál. V nové Rodince se o stylizaci mluvit nedá, pouze o sledu více či méně klopotných obrazů. Malí raubíři tak jako v seriálu střídají indiánský pokřik s rykem „My máme hlad!“; nic nového krom kradmé cigarety jim režisér nevymyslel.
Stejná zůstala i výchozí scéna: mladší dcera se bojí do rodiny přivést nápadníka. Tvůrce sice „moderně přitvrdil“ – je těhotná, ale to už dneska není takové drama, jak
se film tváří. „Přitvrdil“ i slovník, párkrát tu zazní jadrné slovo, a zase bez důvodu; hlavně však perlivou jiskřivost nedokáže nahradit.
Laciná sociálka
Chudá lineární historka dané charaktery dál nerozvíjí a herci zjevně ponechaní sami sobě je vytvářejí dosti přibližně. O smích je nouze, občasný úsměv vyloudí jednak sehraný pár Hybnerové s Lubo Kostelným, jednak Jiří Mádl coby ženich svou bezbrannou přirozeností.
Fotogalerie |
Situacím scházejí pointy, rytmizují je pouze grimasy a úpěnlivý hudební doprovod – sólo tuby má asi upozornit nejisté diváky, že právě teď vypukla legrace. Na city útočí laciná sociálka, archaická chudoba dobrých lidiček proti zlé mondéně Ivany Chýlkové; úplně mimo stojí milovník vojenské parády Marián Labuda – proč má zrovna tuhle slabůstku a jakou úlohu tu plní, neuhádne ani vítěz Milionáře.
Pohoda rodiny postrádá hravost, již nahrazuje obyčejný zmatek, a soudržnost se dává najevo pusinkováním, poplácáváním, případně noční psychoanalýzou v kuchyni. A než se film dovleče k závěru, naservíruje akční scénu s hořící kůlnou tak podivně natočenou, až se člověk leká, zda vůbec někdo včetně pyrotechniků přežil.
Taková normální česká rádobykomedie zkrátka jen rozšířila sbírku filmů, při nichž kino začne vzdychat a už nepřestane. Na rozdíl od čestných proher si však vlastní ostudu nalepila na cizí štít.
